Článek
Když občas potkám rodiče s dětmi, které jsou oblečené doslova jako ze žurnálu, začnu se zamýšlet. Než vyšli ven, musel u nich proběhnout dlouhý oblékací rituál. Začalo to tím, že maminka (nebo táta) vybral ze skříně dobře padnoucí, módní oblečení a všechno dokonale sladili. Jakmile byla „přípravná fáze“ hotová, nastala fáze oblékací: dítě si sedlo a rodič mu postupně navlékl jednotlivé kousky outfitu. Když bylo dílo dokonáno, mohli vyrazit ven.
A potom je tu můj syn
Protikladem takhle dokonalého dítěte je můj syn. Když ho při oblékání úplně nechám být, klidně vyjde ven v jedné ponožce, boty si nazouvá levou na pravou, tričko má špinavé a tepláky pravděpodobně naruby. A takhle spokojeně vyrazí z domu. A já z toho mám upřímně radost.
Jsem na něj hrdý
Obléct dítě tak, aby vypadalo perfektně, zvládne každý rodič. Na tom přece není nic těžkého. Jenže k čemu mu to do budoucna bude? Kdo chce jen „dokonalý outfit“, může si pořídit plastovou panenku — vyjde to nastejno.
Rodičovství je i o tom dítě něco naučit. A hlavně naučit ho samostatnosti.
Pokaždé, když se takhle „vymódí“ sám, jsem na něj fakt hrdý. Jasně, není to dokonalé, ale dokázal to sám — jak nejlíp uměl. A on má obrovskou radost, že se zvládl obléknout „jako dospělý“, že je už velký a šikovný kluk.
Ať je samostatný, ne dokonalý
Až bude mít vaše dítě tričko pokydané od polévky nebo omáčky, mokré rukávy od vody, něco naruby, špinavou pusu nebo mu bude z outfitu něco chybět — radujte se. Učí se samostatnosti a každá ta nedokonalost je známka toho, že to dělá samo. A to je pro jeho vývoj to nejlepší.
Ve chvíli, kdy bude na první pohled vypadat naprosto dokonale, může to znamenat jediné: nikdo mu nedal prostor pro samostatnost. Oblečení mu navlékl někdo jiný, jídlem ho někdo nakrmil a během dne několikrát kontroloval, jestli je všechno „v pořádku“. Možná bude vypadat líp než ostatní. Ale prakticky — v samostatnosti — může zaostávat. A hodně.
