Článek
Trhy se v našem městě konají už několik let v pravidelných termínech. Nejen v létě, ale také během zimy. Nesou označení jako lokální, farmářské… Prostě takové, kde bychom měli dostat kvalitu od malých, ideálně lokálních výrobců a pěstitelů. Jak jsem už několikrát zjistil, tohle rozhodně není nijak zvlášť dodržováno. Ne že bych byl takzvaný „Mičurin“, ale člověk tak nějak ví, co se dá v kterou roční dobu vypěstovat, co je pro Českou republiku typické a jak dlouho lze některé plodiny skladovat.
U uzenářských či mléčných výrobků není problém podívat se na etiketu, zadat si IČ konkrétního producenta do vyhledávače a hned zjistit, odkud je daná firma, jak je velká či jaké má obraty a kolik zaměstnává lidí. A iluze o tom, že jde o malý rodinný podnik, se najednou velmi rychle vytrácí.
Kde jsou zákazníci?
I o únorovém víkendu se takový trh u nás ve městě konal. Nešel jsem tam cíleně, ale měl jsem cestu kolem, a tak jsem si řekl, že nakouknu. Že se podívám, co tam prodávají, jestli bych třeba nakonec něco zajímavého nekoupil. O tom, že bych tam šel „nasát atmosféru“, nemohla být ani řeč. Bylo tam doslova vymeteno. Mezi zhruba dvaceti stánky se motalo tak pět lidí, jinak prázdno.
Zákazníci nikde, trh zeje prázdnotou. Říkám si, jestli je to špatně zvoleným termínem, zimou, počasím… A potom vstoupím do prostoru mezi stánky a začíná mi to být jasné. Zákazníci tam nejsou patrně proto, že o zboží nemají zájem. Já sám kouknu k pár stánkům na ceny, které jsou uvedeny, a je mi jasné, že ani já tu rozhodně nic nekoupím. Zvlášť když nemám jistotu, že je to opravdu lokální, od malého podnikatele.
Nedivte se, že nemáte odbyt, podívejte se na ceny
Procházím po chodníku mezi stánky a vidím, jak jeden prodejce vedle druhého se zasmušilým obličejem mrznou u svého sortimentu. Občas prohodí pár slov a najednou slyším, jak si stěžují, že je zde prázdno, že nemají žádný odbyt a že lidé ani nechodí, ani nekupují.
Zastavil jsem se, počkal, až domluví, podíval jsem se na ně a řekl jim: „Nedivte se, že nemáte odbyt, podívejte se na ceny.“ Ty jsou podle mého názoru hlavním důvodem, proč tu lidé nejsou. Mně připadají drahé a jsem přesvědčen, že nejsem jediný.
Je to málo, nebo moc?
Samozřejmě chápu, že každý prodejce má nějaké náklady – s výrobou, pěstováním – a že také chce něco vydělat. Tohle všechno musí započítat do ceny. Ale my, nakupující, tu nejsme od toho, abychom povinně kupovali. Můžeme se rozhodnout, jestli to koupíme, nebo nekoupíme. Když ne, je to sice špatné pro prodejce, ale proč ho z nějaké solidarity a dobré vůle dotovat? Proč dávat z peněženky více peněz, než chceme nebo můžeme?
Stačilo mi podívat se na pult se zeleninou a bylo mi jasné, že tohle já kupovat nechci. Svazek mrkví za 35 Kč, kapusta za 70 Kč za kilo, brambory za 50 Kč a cibule za 45 Kč, to prostě nejsou ceny, které bych chtěl akceptovat. Stejně jako vejce za desetikorunu.
Jestli je to moc, nebo málo, to je na posouzení každého. Ale vzhledem k tomu, že trhy zely prázdnotou a prodejci si stěžovali, něco špatně bylo. Z mého pohledu to byly ceny, které dost možná z hlediska nákladů a potřebného výdělku byly nastavené správně, ale z pohledu nás zákazníků asi moc ne.
