Článek
Díky bohu za e-shopy! Člověk si porovná ceny, zhodnotí produkty, přečte recenze, objedná zboží a druhý den má zásilku doma. Většinu věcí denní potřeby takhle pořídíme. Stačí mít jasné požadavky, pročíst popis a zboží nemusíte ani zkoušet, ani testovat. Ostatně, to často nejde ani v obchodě.
Jasně, televizi vám tam možná zapojí, mobil dají do ruky. Ale že bych si tam vyzkoušel třeba motorovou pilu, odšťavňovač nebo kávovar? To už je spíš z říše snů. Co ale stále chodím kupovat do klasických obchodů, je oblečení. Ale i to možná brzy přestanu.
Ach, ty velikosti
Je jedno, jestli kupuji tričko, kalhoty, bundu, tepláky, boty či spodní prádlo. Přestože už desítky let nerostu ani netloustnu a velikost mám stále stejnou, stává se mi, že jedno oblečení je mi malé, druhé velké a třetí sedí perfektně. Různí výrobci, materiály, střihy… Kupovat oblečení online je ruleta. V převlékacích kabinkách dobře vidím, že třetinu věcí, které si tam nanosím, musím nechat v obchodě. Prostě mi nesedí.
O pomoc s výběrem oblečení si řeknu sám
Přesto si stále častěji říkám, že i oblečení začnu nakupovat online. Proč? Kvůli prodavačkám v obchodech. Nejsem nesvéprávný zákazník. Umím si vybrat sám a když něco nevím, umím se zeptat. V obchodě dokážu najít věšák s tím, co hledám. Vím, kde je pokladna. A podle oblečení poznám, kdo patří k personálu, pokud bych jeho pomoc potřeboval.
„O pomoc s výběrem oblečení si řeknu sám, nestůjte mi za zadkem,“ odsekl jsem jedné prodavačce. Takové, kterou vyloženě nesnáším. Můj příchod a pozdrav do obchodu pro ni znamenal, že se mi okamžitě přilepila na záda.
Nevadí mi, že se mě zeptá, co hledám, a nasměruje mě do příslušného oddělení. Vadí mi ale, když tam jde se mnou, začne tahat z regálů a ramínek jeden kus oblečení za druhým, aniž by znala můj vkus. A když jí několikrát klidně dám najevo, že si vyberu sám a že se chci nejdřív v klidu rozhlédnout, stejně se nenechá odbýt. Musel jsem být ráznější.
Chápu, je to její práce
Jasně, chápu, že je to její práce a že zcela určitě má bonusy z toho, kolik toho prodá. Ale i ona by měla vycítit, kdy zákazník její pomoc chce a kdy ne. Mělo by platit, že méně je někdy více. To, že vyndá deset kusů oblečení z regálu, mi nijak nepomůže.
Se slzou v oku vzpomínám na jeden malý, dnes už zrušený obchod. Tam jsem přišel a řekl, co hledám. Prodavačka si prohlédla můj outfit, změřila mě pohledem a poslala mě do kabinky. Za minutu přinesla přesně to, co jsem si představoval, v dokonale padnoucí velikosti. Jeden jediný kus. Jako by mi četla myšlenky. Tohle byla paní prodavačka.
Prodavačka, která se mě snaží zahltit desítkami outfitů jen proto, abych něco koupil, není žádná prodavačka. Tohle zvládne každý. A výsledek? Jen odradí zákazníka.
Ještě odolávám, ale vím, že se stále více blíží doba, kdy i oblečení budu kupovat na internetu. Objednám si víc velikostí, vše vyzkouším v pohodlí domova a nepotřebné vrátím. Proč chodit do obchodů, kde nevědí, jak správně prodávat?
