Článek
Když už je pro někoho vyhrazené nějaké místo, měl by ho využívat. Především pro svou pohodlnost, ale také kvůli ohleduplnosti k nám ostatním. Dokonalým příkladem jsou místa pro osoby se zdravotním postižením. Dnes je najdeme už úplně všude. V parkovacích domech, na parkovištích na sídlištích, u obchodních center. Všude tam mají osoby se zdravotním postižením vyčleněno mnoho prostoru. A měli by ho využít.
Ta nejlepší místa
Není nic neobvyklého, že jsou to obvykle ta nejlepší místa. Vždy nejblíže u vchodu. Je to celkem logické. Cílem je, aby návštěvu dané lokality měla osoba se zdravotním postižením co nejjednodušší. Aby se takový člověk nemusel trmácet přes celé parkoviště, ale aby naopak mohl zaparkovat co možná nejblíže ke vchodu. Nic proti tomu, je to správné.
O to méně chápu, proč osoby se zdravotním postižením tahle místa nevyužívají. Já mít za čelním sklem danou kartičku, logicky na podobné místo vždy mířím. Ani jednou jsem nezažil situaci, že by bylo obsazené. Vždy je tam pár volných. Jsou nejblíže u vchodu a co více, místa jsou oproti běžným širší. Takže se nejenom lépe nastupuje a vystupuje, ale také nehrozí, že auto omlátí nějaký bezohledný hulvát.
Buďte ohleduplní, tak jako mi
Pokud máte kartičku pro osoby se zdravotním postižením, buďte ohleduplní. Tak, jako jsme ohleduplní mi. Také na vašich místech neparkujeme, necháváme je k dispozici vám. Jednak proto, že nám to zakazuje zákon, ale hlavně proto, že nejsme hulváti. A nechceme vám dělat naschvály.
Buďte proto ohleduplní i vy k nám a parkujte na místech pro vás určený. Lidově řečeno, „na invalidech“. Jinak nám na mnoha parkovištích zbytečně zabíráte volná místa. Vy, s kartičkou za čelním sklem, můžete všude. Na místa vyhrazená, i na běžná. Ale my, bez kartiček, můžeme jenom na ta běžná. Jinak riskujeme postih ze strany policie. Nechte nám proto volná místa, když těch svých máte volných více než dost.
