Článek
Používají ji lékaři při různých zákrocích, má ji můj zubař, když jsem u něho na kontrole. Viděl jsem roušky i v mnoha fabrikách, stejně jako ji nosil řemeslník, když u nás dělal zednické práce. A já jsem si ji vzal na nákup do obchodu. A to byla chyba.
Jsem ovce?
Nečekal jsem, že jedna ochranná zdravotní pomůcka vyvolá tolik nenávisti. Už jenom to, že jsem šel s rouškou po ulici a potom v ní vstoupil do obchodu, mi bylo značně nepříjemné. Lidi na mě divně koukali. Někteří možná proto, že si mysleli, že mám nějakou extrémně nakažlivou nemoc a oni budou další na řadě.
Ti druzí potom použili výraz jistého opovržení. No, kdyby jenom výraz. „Proč máš na obličeji zase ten hadr,“ vyslechl jsem. „Jsi ovce,“ pokračoval pánův monolog. Ale neodpověděl jsem, neměl jsem potřebu někomu vysvětlovat, proč roušku mám. Myslím, že každému rozumnému člověku to docvakne. Patrně i to, že když jsem si ji vzal sám za sebe, z vlastního přesvědčení, po zvážení všech pro a proti, jen těžko bych mohl být ta pomyslná ovce, která dělá to, co dav.
Nebylo mi nejlépe
A proč jsem ji vlastně měl? Nebylo mi nejlépe. Cítil jsem náběh na nemoc, občas jsem zakašlal, nos byl plný. V tu chvíli mi bylo celkem jedno, jestli to byl náběh na klasické nachlazení, nebo na chřipku, či to mohl být Covid-19. Tak nějak z vlastního přesvědčení jsem nechtěl, abych to prskal po okolí, a proto jsem si natáhl tuhle ochrannou pomůcku.
Co je na tom?
Ne, nevidím na tom nic divného. Naopak považuji za divné chování to, když vidím pokladní, jak očividně není ve své kůži a s každým otevřením pusy se do prostoru kolem ní, na zákazníky, šíří infekční kapénky. To samé od mých kolegů v kanceláři, či od spolucestovatelů v MHD.
Já se na cestování do práce i na samotné zaměstnání vybodnul, potřeboval jsem na nákup, pro pár základních potravin, abych vyžil. Nechtěl jsem, aby kvůli mé nezodpovědnosti byl nemocný někdo další. Třeba ta matka samoživitelka za pokladnou, pro které je stálá výše mzdy nezbytností.
Exot ve městě
Tak jsem si připadal. Jako blázen, podivín, který chce být zajímavý. Takže mám na vás příště nachrchlat pár bacilů, naprskat infekční kapénky, abyste byli spokojení, že jsem mezi vás zapadl? Ne, díky, já si dám na těch 15 minut radši na ústa ten hadr. Sice není všespásný, ale alespoň mám dobrý pocit z touho, že nejsem nezodpovědný.
