„Prodáváte tu týden staré jogurty, víte o tom?“ vytkl jsem majiteli večerky

Večerky jsou fajn. Mají otevřeno sedm dní v týdnu od rána do večera. Na velké nákupy to pochopitelně není, ale když čas od času něco zapomenu koupit nebo mi doma něco dojde, vyrážím tam. Jednu máme pár kroků od domu, a tak se vždy stává tím místem, kam zamířím jako první.

Že by to byl nějak extra útulný obchod, to se říct nedá: oprýskané kovové regály se vším možným, nepořádek v uličkách, u spousty zboží nicneříkající cenovky a k tomu ne příliš milí majitelé. U pultu se salámy a sýry bych pochyboval o ideální hygieně. No, je to holt takové… zvláštní, svérázné.

Ale jak říkám, když mi něco dojde či něco akutně potřebuji, je dobře, že u nás takovou večerku máme a že svou otevírací dobou vyhovuje nejen mým potřebám. Teď však přemýšlím, jestli tam nakonec nepřestanu chodit.

Jdu k regálu s chlazenými produkty, beru do ruky jeden jogurt, potom druhý – a najednou si všimnu, že je prošlý. A není to náhoda. Ze všech, co jsou v pultu, jich je tak polovina prošlá. Dám do košíku dva, které jsou ještě v pořádku, a mířím na to upozornit prodavače za kasou. Nejsem ten, kdo by chtěl dělat problémy; prostě ho na to upozorním, protože je mi jasné, že se to může stát, když jste na celý obchod sami a máte tam stovky druhů zboží.

„Prodáváte tady týden prošlé jogurty, víte o tom?“ opakuji majiteli večerky. Něco zamumlal, a tak jsem mu vysvětlil, že v regálu má jogurty, které jsou už týden prošlé, že by je neměl prodávat, protože se lidem může udělat špatně. Přikývl, že je dá pryč, namarkoval mi nákup a já odešel – doufaje, že k regálu skutečně půjde a že jogurty opravdu vyhodí.

Uplynuly tři dny a zase jsem vyrazil pro dvě drobnosti. Tak schválně, jestli s těmi jogurty něco udělal. Dojdu k regálu a koukám, že ne. Pořád tam byly – ty se stejným datem, na které jsem koukal i minule. Teď už jsem mu nic neříkal, jen jsem je vyfotil a dal fotku na sociální síť našeho města. Ne proto, že bych chtěl bonzovat nebo dělat naschvály, natož na něj posílat hygienu.

Jediné, co jsem chtěl, bylo upozornit lidi, že si v tomto obchodě mají dávat pozor na to, co kupují. Že se člověk nekoukne na datum trvanlivosti, je běžné – prostě předpokládá, že to hlídá prodejce. V normálním obchodě asi ano, ale tady ne.

Po téhle zkušenosti jsem se zařekl, že sem už nepáchnu. Toleruji, když se čas od času něco přehlédne, když se občas něco prošlého objeví. Ale když je to u mnoha jogurtů, já ho upozorním a on s tím za tři dny nic neudělá? Ne, takový podnikatel moje peníze už neuvidí. Jak se chová on ke mně, tak se budu holt chovat já k němu.