Článek
Přesně takto začíná naléhavý hovor mé babičky. V tom fofru, v tom rozrušení, ani nestihla pozdravit. Je jí 80, a tak se nejprve pokouším zjistit, kde je a co tam dělá. Přece jenom, v tomhle věku na seniory útočí mnoho takzvaných „šmejdů“ a je dobré zjistit, zda nějakému z nich nepadla do spáru. Za několik desítek vteřin zjišťuji, že je vše v pořádku.
Jsem v pojišťovně
Má babička je na pobočce pojišťovny. Důvod návštěvy je zcela prostý. Sjednání pojištění nemovitosti a domácnosti. To chválím, stát se může cokoliv a je lepší, když případné škody zaplatí pojišťovna. Ale kdo by čekal, že sjednání pojistky na pobočce bude pro seniora jednoduché, je na omylu.
My mladší, technicky zdatnější prostě sedneme k počítači, vytáhneme mobil, sestavíme si produkt podle našeho přání a můžeme si porovnat ceny jednotlivých pojišťoven. A u té nejvýhodnější si vše online, na pár kliknutí sjednáme. Senioři, ti to mají těžší, ti musí na pobočku. Na jednu stranu je to výhodné, vše za ně udělá pracovnice přepážky. Na druhou stranu jim nenápadně vnutí i služby, co nikdy nevyužijí. A kolik ze starších lidí dokáže říct ne?
Bez emailu ani ránu
Chápu, že když si sjednávám pojistný produkt online, neobejdu se bez zadání emailu. Někam mi přece musí přijít všechny smlouvy, pojistné podmínky a další desítky stránek různých ujednání, které stejně nikdo nechce a kterými se pojišťovna před lecčím kryje. Ale pokud jdu na pobočku, očekával bych, že vše dostanu v tištěné formě a bez emailu se obejdu. Ale chyba lávky.
Pokud takový senior, paní kolem osmdesátky, vyrazí na pobočku sjednat si pojistný produkt, musí mít také emailovou adresu. Ta představa mi sama o sobě přijde jako celkem úsměvná. Věřím, že pár takových seniorů bude – čest výjimkám, ale drtivá většina důchodců v tomto věku určitě emailovou adresu nemá. A pokud jim ji mladí někdy zřídili, pochybuji, že ji umí používat a chodí do ní.
Vnoučku, jaký máš email?
A tak nastává naléhavý hovor, když musím ženě za přepážkou nadiktovat svou soukromou emailovou adresu. I když nejsem účastníkem smlouvy, nic nesjednávám, není zbytí. Bez emailu se zaměstnankyně pojišťovny neposune dále a pojistku nesjedná. Zbytečné jsou mé výtky či stížnosti na nedokonalost systému.
Jestli chceš, aby tvá babča měla pojištěný byt, tak nedělej drahoty a nadiktuj to, probíhá mi hlavou. A tak mi za pár desítek minut zahlcuje schránku několik emailů od pojišťovny, ke kterým nemám žádný vztah, nijak o ně nestojím, ale musím je přijmout proto, aby si má babička mohla pojistit bydlení.
Jsem si jist, že mi každý rok bude chodit i připomenutí platby, budou mi chodit různé neodolatelné nabídky, průzkumy spokojenosti a podobné hlouposti. Jen proto, že nechci nechat babičku nepojištěnou, na pospas osudu. No, skvělý tah, pojišťovno, jak získat kontakt na někoho, kdo s vámi neměl nikdy nic společného.
