Článek
Kavárny s dětským koutkem mám rád. Občas do nich chodíme — pro mě i pro děti je to fajn vybočení ze stereotypu. Já si dám kafe a třeba zákusek, děti si pohrají na novém místě, s jinými hračkami a trochu se otrkají v kolektivu.
V našem okolí máme několik takových podniků a jeden z nich jsme se po delší době rozhodli navštívit. Specifikem téhle kavárny je, že je samoobslužná. Všechno se objednává u barového pultu a ke stolu si to nosíme sami. Kavárna to kdysi vysvětlovala tím, že v prostoru plném dětí nechce riskovat, že obsluha polije kávou nějaké rozjívené dítě. A tohle já respektuju. Když se něco stane, vyřeší si to dospělí mezi sebou. Je to odpovědnost každého rodiče, který tam s dítětem přišel.
Jdu si pro kávu
Dítě odvedu do dětského koutku a jdu si stoupnout do fronty pro kávu — s tím, že si ji pak odnesu ke stolu a budu děti po očku hlídat. Jenže jsem si vybral tu nejhorší chvíli: u pultu se zrovna vytvořila slušná fronta a chudák brigádník za barem byl na všechno sám. Přesto mu to šlo docela od ruky.
„Pustíte mě, jsem starší osoba a mám tu vnuka?“
Už jsem byl skoro na řadě. Ohlédnu se za sebe a vidím, že pořád čeká několik lidí, co si chtějí dát svoje kafe. A v tu chvíli uslyším větu:
„Pustíte mě, jsem starší osoba a mám tu vnuka?“
Otočím se, jestli to není náhodou na mě. Naštěstí ne. Paní to říká mladému tátovi, který uzavírá frontu. Ten se na ni jen s úsměvem otočil a řekl větu, po které jsem málem vyprskl smíchy: „Ne, tady nejste v autobuse, babi.“
Jestli si pak ještě něco vyměnili, netuším — já už jsem se konečně dostal k pultu a chrlil svou objednávku. Když jsem odcházel s kávou, paní pořád stála za tím mladíkem, takže tuhle výměnu názorů očividně vyhrál on.
Nemám problém někoho pustit, ale…
V autobuse, tramvaji, vlaku nebo metru nemám sebemenší problém pustit staršího člověka sednout. Klidně uvolním místo i na lavičce v parku. A ve frontě u kasy ho pustím před sebe, když má malý nákup.
Ale v kavárně? Jestli má člověk sílu a energii vyrazit s vnukem ven, zvládnout ho pohlídat a dojít s ním domů, tak zvládne i pár minut počkat ve frontě na kávu. Úcta ke starším ano, ale všechno má svoje meze.
