Článek
Aby byl někdo označen za zloděje, musí být jeho skutek nejprve prokázán na základě důkazů. Do té doby může být pouze podezřelý. Potenciálně to zloděj být může, ale také nemusí. To se vždy ukáže až u pokladny, kde se zjistí, zda dotyčná osoba skutečně kradla, nebo jen porušila nějaké podmínky nákupu.
Čí je kupované zboží?
Komu vlastně patří zboží, které je v samoobsluze na prodejní ploše? Samozřejmě obchodu. I když ani tady si nemůžeme být úplně jistí. Pokud obchod ještě nezaplatil dodavateli, možná zboží pořád patří firmě, která ho dodala. Nebo jde ještě o majetek výrobce, protože velkoobchodní odběratel zatím nezaplatil. Kdo ví…
Ale dost filozofování. Všichni zhruba tušíme, že zboží, které si kupujeme, je naše až v momentě, kdy ho zaplatíme. Do té doby patří prodejci a my bychom ho neměli využívat – tedy především konzumovat. Neměli bychom si kousnout do rohlíku, ani se napít z lahve. To můžeme až tehdy, kdy máme v ruce doklad o zaplacení, tedy účtenku.
Ale co děti?
Pro dospělého to není problém – ten pár desítek minut bez jídla a pití vydrží. Ale co děti? No, i ty to samozřejmě vydrží. Ale k čemu to povede? Před sebou máme hned několik scénářů a ten nejlepší je spojený s tím, že si vysloužíme nálepku zloděje. Moje dítě, s chutí na rohlík a žízní, začne vyvádět – bude brečet, možná i křičet. Co v takovém případě dělat?
Někteří rodiče dítěti na místě vynadají nebo ho potrestají. Jiní proběhnou obchod co nejrychleji, aby byli brzy venku. Další se rozhodnou dítě ignorovat a pokračují v nákupu. A já? Já prostě svému dítěti ten rohlík dám, ať si ho sní. A otevřu mu i lahev s pitím, aby měl co pít. Najednou je klid a nákup probíhá v pohodě – pro mě, mé dítě i pro ostatní nakupující. Ale už to není otec a syn, nýbrž potenciální dvojice zlodějů.
Radši budu mít v obchodě nálepku zloděje
Nikdy by mě nenapadlo zapřít rohlík, který můj syn sní. Nikdy bych také nenechal rozpitou lahev někde schovanou v regálu. Všechno vždy poctivě zaplatím. Takže ano, během celého nákupu mám nálepku potenciálního zloděje. A víte co? Nevadí mi to. Je mi milejší, než aby můj syn křičel na celé kolo. A jestli je nevychovaný? Já nevím. Prostě to vždy vyřeším rohlíkem a mám klid. Společenská nebezpečnost mého činu je nulová, potenciální ztráta obchodu jsou jednotky korun. O které obchod nakonec stejně nepřijde, protože všechno poctivě zaplatím. Tak proč hledat problémy tam, kde nejsou?
