Článek
Nic proti rozmanitosti v jídelním lístku, ale ten by měl odrážet i to, kde se konkrétní restaurace nachází, jaká je její klientela a co si nejčastěji dává. A tak, když se čas od času zastavím na své cestě v nějaké menší vesnické hospůdce na jídlo, vím moc dobře, co si tam dám. A nějaké doporučení číšníka mi v tom nezabrání.
Rybu, tady? Radši si dám svíčkovou nebo guláš
Sedám si ke stolu; během chvilky je u mě číšník, podává mi jídelní lístek a ptá se, co si dám k pití. Jsem autem, takže to bude jen nealkoholické pivo. Přijme objednávku nápoje a sdělí mi, že k jídlu by mi doporučil lososa. Nahlédnu do jídelního lístku a řeknu, že se ještě podívám na jiná jídla. Za pár minut se vrátí a ptá se, jestli dám na jeho doporučení.
„Rybu, tady? Radši si dám svíčkovou nebo guláš,“ odvětil jsem. Z těchto dvou možností mi doporučil svíčkovou, a já tedy kývnu a dám na jeho radu. Očividně není nijak zklamaný z toho, že neprodal to, co původně chtěl. Myslím, že nejsem jediný, kdo ho s takovým doporučením poslal k šípku. Tahle hospoda opravdu nevypadá jako rybí restaurace.
To jako vážně rybu?
Stačí se rozhlédnout kolem sebe a vím, že tohle by bylo úplně to poslední místo na světě, kde bych se k obědu dožadoval ryby. Stará, venkovská, trošku zanedbaná restaurace. U stolů chlapi v montérkách ládují svůj oběd, sekunduje jim pár starších pánů, kteří si jen tak vyšli na pivo. Nemám odvahu si tady objednat rybu – pokrm, který chutná nejlépe čerstvý a který dokáže přivodit výrazné žaludeční problémy, pokud s ním není něco v pořádku.
Jsem přesvědčen, že v takovém podniku je kuchař mistr na klasiku, na typické tuzemské hotovky. A po prvním soustu mé svíčkové se v tom utvrzuji: je dokonalá, vyvážená, maso měkké, knedlík domácí. Věřím, že naprosto dokonalý bude i jeho gulášek nebo moravský vrabec – prostě ta typická jídla, která k takovému hostinci patří. Jídla, která leckterá nóbl restaurace neumí uvařit, ale tady se jich člověk nemůže nabažit.
Jak by to asi vypadalo?
Ta svíčková, kterou jsem s chutí zhltnul, byla lahodná. Po dojedení jsem přemýšlel, jak by to asi vypadalo, kdybych si dal toho lososa. Je to nějaký „ležák“, který už roky leží v mrazáku a potřebuje se prodat? Šel by nejdřív do mikrovlnky, potom na pánev a pak do mých úst? Riskovat to v takovéhle hospůdce rozhodně nechci.
Dal jsem si to, co sem podle mě patří – a bylo to skvělé. Do tohoto podniku patří klasické jídlo, podomácku udělané, pořádná porce. Ne, nepatří sem z mrazáku vytažená ryba ulovená na farmě na druhém konci světa. Kuchař, který umí špičkovou svíčkovou, již vaří celý život, má dělat lososa, kterého nikdo nechce? Proč? Proč ho vůbec mít v jídelním lístku – to nedává smysl. A už vůbec nedává smysl, že ho číšník někomu doporučí místo té famózní svíčkové. A já vím, že příště to bude guláš.
