Soused kouřil na svém balkoně a správce mu jasně řekl, proč s tím má utrum

Zastáváte názor, že ve vaší nemovitosti platí jen a pouze vaše pravidla? No, to by možná platilo, pokud byste měli rodinný dům někde na samotě, kde by široko daleko nebylo ani živáčka. Když totiž vlastníte byt v bytovém domě, je to trochu jinak. A někdy to vypadá, že práva všech ostatních jsou nadřazena těm vašim.

Já nekouřím, ale jsem tolerantní k tomu, když někdo kouří. Třeba jako jeden z našich sousedů, pro kterého je cigareta na balkoně denní rutina. Kouří minimálně ráno a večer, když si udělá kávu. Někdy také během dne, když není zrovna v práci. Říkám stále: je to jeho balkon, ať si na něm dělá, co chce. Pravda, někdy se trocha kouře dostane i k nám, při větrání to můžeme ucítit i doma, ale není to nic hrozného.

Je to něco, co se dá normálně tolerovat. Nekouří jako fabrika, takže těch pár cigaret denně, ze kterých to cítíme možná tak jednou, je nám opravdu fuk a nijak nám nevadí. Ale jsou lidé, kteří to vidí jinak. Za naším sousedem totiž přišel správce, tedy lépe řečeno předseda našeho SVJ, který mu dal jasné a hodně kruté ultimátum.

Když jsem se o tom se sousedem bavil, myslel jsem si, že si snad ze mě dělá srandu. Prý jeho balkon tak úplně není jeho. Patří do společných částí domu, i když k němu je přístup jen z jeho bytu. Takže tam de facto nemůže dělat žádné změny a úpravy bez povolení. Už tohle na něj byla silná káva, ale nebylo to jediné, co se od správce dozvěděl.

Prý si lidé stěžují na zápach z cigaret – ale kdo konkrétně, to neřekl, jak jinak. A s ohledem na to má na svém balkoně, který de facto není jeho, od nynějška zakázáno tam kouřit. Ono je to prý i v zákoně, že nikdo nesmí dělat, a hlavně produkovat nic, co by rušilo ostatní. A patří sem třeba i produkce kouře. A jenom kroutil hlavou nad tou bezmocí, kterou má ten, kdo vlastní byt i balkon v domě, který je pod správou SVJ – tedy pod správou všech, v čele s předsedou.

Tak si říkám, kam až tohle může vést, když se najde někdo, kdo není tolerantní. A zamýšlím se nad tím, že bych si místo tolerance začal stěžovat na ty mladé, kteří mají občas párty. Na tu rodinku s malým dítětem, které brečí i po nocích. Na souseda, který jde občas v noci z restaurace a zpívá si. Na toho seniora, kterému obuv zapáchá po celé chodbě. Jak vidno, ani v rámci svého bydlení si nelze dělat, co chcete. Pak se nelze divit, že člověk o té samotě někdy skutečně hodně přemýšlí.