„To je problém průkazku ukázat hned?“ Nevydržel to nádražák při kontrole

Jezdím vlakem pravidelně a často. A během těchto cest si člověk všímá ostatních spolucestujících. Sice ti slušní a pohodoví převažují, ale oči většinou přitáhnou ti z opačného spektra. Ti, kteří jsou se svými taškami rozvaleni po celém kupé, ti, co si dávají nohy na sedačku, nebo ti co si celou cestou pouští nahlas písničky na mobilu. Holt, každý jsme nějaký.

Kdo vlakem nejezdí pravidelně, může mít často zmatek v tom, jakou jízdenku vybrat. Jsou tu jízdenky klasické, jsou tu různé integrované dopravní systémy v rámci krajů. Také tu jsou automatické slevy pro určité skupiny obyvatel, nebo slevové kartičky, které si člověk musí koupit a potom cestovat levněji. Vždy je to ale tak, že když člověk využívá nějaké slevy, musí nárok prokázat. Ani ten tak při nákupu jízdenky, ale především ve vlaku, u průvodčího, při kontrole jízdního dokladu.

Je to dnes a denně. Průvodčí prochází vlakem, bere si lístky, skenuje jejich QR kódy. A především u mladší a starší generace přichází výzva: „Mohu vidět kartičku na slevu?“ Ano, chápete správně, dotyčný cestující má jízdenku se slevou, měl se prokázat dokladem, který ho ke slevě opravňuje, ale on to neudělal.

Pokud si myslíte, že je to ojedinělý jev, jste na omylu. Tahle věta z úst průvodčího zazní při průchodu celým malým vagonem minimálně desetkrát. A jistě zaznívá i ve vagónu vpředu, i vzadu. Průvodčí při kontrole lístků musí cestující žádat, doslova prosit, aby mu ukázali, že na slevu mají nárok. A některé cestující to viditelně obtěžuje, když znechuceně sahají do svých peněženek v případě seniorů třeba pro občanský průkaz, v případě studentů třeba pro kartičku ISIC.

Říkám si, to je pro některé takový problém tu průkazku ukázat hned, společně s jízdenkou? Stejně už vytahuji jízdenku, tak vytáhnu i tu kartičku. Nebo si myslí, že ji průvodčí chtít nebude? Za dobu, co jezdím vlakem, jsem to ještě nezažil. A kdyby to náhodou přišlo, to někomu stojí za to se nechat padesátkrát prosit o průkaz, aby to jednou nebylo nutné?

Nechápu myšlenkové pochody některých cestujících. Dne přepravního řádu mají povinnost slevu prokázat. A proč se nechávat doprošovat? Je slušnost zjednodušit každému život, práci. Myslíte si, že průvodčího baví tázat se na slevu milionkrát za šichtu? Jen proto, že cestující nemají sami dostatek slušnosti, nebo jim snad dělá dobře, že je někdo o něco prosí? Tuhle logiku nechápu. Kdyby to bylo pár lidí ve vlaku, řeknu si, stane se. Ale to je víc než polovina. Proč to dělají, když tu kartičku stejně mají a poté ji ukážou?

A zažil jsem i situace, kdy to na průvodčího bylo skutečně moc a vcelku nahlas se projevil: „To je takový problém tu průkazku ukázat hned?“, řekl vcelku hlasitě. Tak, že to zbytek vlaku nemohl přeslechnout. A ono to pomohlo. Najednou zbytek cestujících měl kartičky připravené. Zázrak.