Článek
Netvrdím, že rohlíky z velkých pekáren jsou něco extra. Ale když člověk potřebuje rychle koupit svačinu nebo snídani, přijdou vhod. Ráno v obchodě očekávám pečivo čerstvé, měkké a křupavé. Vždyť z logiky věci bylo upečeno při noční směně a rozvezeno brzy ráno, takže právě v prvních hodinách po otevření bývá jeho kvalita nejlepší. A často tomu tak i je. Tedy, pokud zrovna nemáte smůlu na špatný obchod.
Ty rohlíky jsou nějaké divné
O hodinu později, než obchod otevírá, vstupuji do malé „Jednoty“ — sídlištního obchůdku, který tu funguje už desítky let. Dobře vím, že s prozákaznickým přístupem to tu není slavné, cenově taky nemůže konkurovat velkým supermarketům, a pokud jde o čistotu nebo výběr, má svoje rezervy. Jenže když zrovna potřebuji svačinu a mám to nejblíž sem, tak prostě skočím do „Jednoty“.
Ani si neberu košík, jdu jen pro pár rohlíků a něco k nim. Zastavím se u regálu, navléknu sáček na ruku a sahám po prvním rohlíku. Je nějaký tvrdý, zároveň gumový. Přesně jako rohlík, který doma snídáme z předešlého dne. Žádná čerstvá křupavost, sůl dávno rozpuštěná. Jasný signál, že tohle rozhodně není ranní pečivo.
Můžu se vás zeptat?
Odchytávám první prodavačku a ptám se na čerstvost pečiva. Zajímá mě, jestli takhle mají vypadat čerstvé rohlíky, nebo jestli jde o včerejší neprodané zboží, kterého se teď chtějí zbavit. Očividně otrávená paní mi nakonec přiznává, že rohlíky jsou skutečně ze včerejška. Takové rozhodně nechci, a proto se dožaduji čerstvých. Prodavačka mizí ve skladu a já čekám, co bude dál. Zjištění, které následuje, mě ale šokuje ještě víc.
Tak tady je máte
Hurá, nese bednu čerstvých rohlíků: měkkých, křupavých a se solí navrchu. Jenže kam je dá? Jednoduše je přesype k těm starým, včerejším. Já si sice v pohodě vezmu svých pět nových rohlíků shora, ale co ostatní zákazníci? Nové pečivo se bude míchat se starým, lidé je začnou ohmatávat a brzy se stane, že v regálu zbudou zase jen ty „gumáky“. Nějaký nepozorný člověk nebo dítě si je pak odnese a ani si neuvědomí, že nejsou z dnešního dne.
To přece není můj problém
Chápu, že obchod potřebuje prodat vše, co objednal, a že není snadné naplánovat přesné množství pečiva. Ale nic z toho přece není můj problém. Jsem zákazník, který chce čerstvé rohlíky — proto chodím právě ráno. Je mi jedno, co udělají s těmi starými a kolik tím tratí. Ke svačině chci pečivo, které bylo upečeno dnes.
Pokud ho nedostanu? Je samozřejmé, že nekoupím nic a příště zamířím jinam. A přesně v tomhle možná malé obchody vidí důvod, proč jsou před krachem: nenabízí zákazníkům to, co chtějí a hlavně, co od nich očekávají.
