Článek
Když má člověk po delším výletu chuť na nějaké to pivo, je mu úplně jedno, kde zastaví. Prostě skočí do první restaurace, hospody nebo pivnice a dožaduje se dobře vychlazeného, zlatavého moku. A doufá, že bude nalit do čisté sklenice a dobře načepovaný. Přesně takhle jsme to udělali my – když jdete dvě hodiny pěšky v horku, nepřemýšlíte nad tím, kam zapadnete; hledáte co nejrychleji osvěžení.
Čtyři piva a rovnou zaplatíme
Byli jsme čtyři, šli jsme každý jen na jedno, s tím, že budeme hned pokračovat dál. Sedli jsme si ke stolu a čekali. Poměrně dlouho. Nakonec jsem se zvedl a šel za slečnou, která znuděně stála za barem a ťukala do telefonu. Objednal jsem u ní čtyři piva s tím, že až je ponese, ať rovnou přinese účet rozdělený na dva a dva. Pochopila, odkývala, souhlasila.
Vrátil jsem se ke stolu a čekali jsme na piva několik minut. Potom je vítězoslavně přinesla – a co myslíte, samozřejmě bez účtu. Připomněli jsme jí, že chceme zaplatit hned, v jejím vlastním zájmu, aby se tolik nenaběhala. Ale co, její problém, ne náš.
A pořád nic
Sedíme, pijeme, čekáme. Mezitím přišli další hosté. Měli štěstí – k nim zamířila do minuty, obsloužila je, přinesla nápoje a potom odnášela prázdné sklenice z našeho stolu. Při té příležitosti jsme jí už potřetí řekli, že bychom rádi zaplatili, ať přinese účet. Odkývala, rozuměla a potvrdila, že za chvíli je zpět.
A tak jsme čekali: minutu, druhou, pět minut – nic. Zvedl jsem se s tím, že zamířím k baru a zaplatím na místě. Jakmile jsem se vyklonil ze dveří salonku, kde jsme seděli, vidím dívčinu, jak za barem postává opřená, s mobilem v ruce.
Na shledanou
Naštvaný se vracím ke stolu a oznamuji, že odcházíme – tohle nemáme zapotřebí. Pro jistotu jdeme tak, abychom viděli na barový pult, a nahlas zavoláme „Nashledanou!“. Dívka s mobilem odpoví totéž, aniž by zvedla oči, a aniž by si všimla, kdo vlastně odchází. Že to jsou ti hosté, kteří třikrát žádali o zaplacení, ale nebylo jim vyhověno. Tak prostě odešli.
Hrajeme fér
Ne, nechceme být za zloděje. Proto jsem ještě večer psal na e-mailový kontakt restaurace, detailně popsal situaci a požádal o číslo účtu, abychom náš dluh zaplatili. Účty se přece platit musí, i když má někdo ne špatný, ale doslova žalostný personál.
Druhý den se ozval provozní s tím, že situaci ověřil na kameře, a vzhledem k tomu, jak jeho servírka „pracovala“, jdou všechna čtyři piva takzvaně za ní. My je máme grátis jako omluvu za to, co jsme museli absolvovat. A já myslím, že dotyčná tam patrně ten den pracovala naposledy.
