Článek
Nespokojenost je matkou pokroku. Nebýt nespokojenosti a kritiky, možná bychom stále ještě žili na stromech, nebo v jeskyních. Tento text bych neměl na čem napsat a vy jste si ho nemohli přečíst. Ale všeho s mírou. Je rozdíl mezi objektivní kritikou, která přináší určitý posun a klasickým hospodským brbláním. To první opravdu může k něčemu vést. To druhé nevede absolutně k ničemu. Bohužel jako Češi jsme v tom mistři světa.
Kritizovat lze úplně vše
My, co jsme spokojeni s málem, nebo se dokážeme radovat z maličkostí, si to možná neuvědomujeme. My, co vidíme sklenici vždy polo-plnou, nemáme ponětí o tom, jak unikátní může kritika být. Kritizovat se dá totiž úplně všechno, vždy a všude. Otevřou nám obchod o minutu později? Ano, to nám vadí. A když ho otevřou o minutu dříve? To nám vadí taky, protože vědět to, už jsme mohli být uvnitř.
Jede na silnici někdo pomaleji? Zkritizujme ho, je to brzda provozu. Toho, co jede rychleji, zkritizujme taky, to je silniční pirát. A co náš národní nápoj, pivo? Načepují vám ho někde na jeden zátah? No jasně, že je to problém, vy ho chcete nadvakrát s čepicí. Když to nějaký výčepní udělá, hned máte důvod ke kritice, protože mu to dlouho trvá.
Nebo ceny. Když je něco drahé, je to problém už z principu. Když je něco zdarma, je to blbé taky, protože se tam nahrnulo hodně lidí. A to vám vadí. A to nemluvím o počasí. Když je hnusně, jste otrávení. Když je vedro, tak také. V restauraci může vadit, že není svíčková, když je druhý den, je to opět problém, protože zrovna máte chuť na smažák. A když jedete v autobuse, jednou tam je zima, podruhé vedro. Potřetí 22 stupňů a ani to není správné, že?
Mistři světa
V tlachání a kritice jsme mistři světa. Vůbec si neuvědomujeme, že nebýt obchodu, nemáme si kde nakoupit. Nebýt stánků a pivnic, nemáme ani to pivo. Nebýt restaurací, jsme o hladu. Nebýt zajímavých míst, sedíme doma. Místo, abychom byli vděčni a soustředili se na objektivní kritiku, si vždy najdeme důvod, jak něco hanit.
Jak byste se cítili vy?
A jak by se takový kritik cítil ve chvíli, kdy by se někdo podobně choval i k němu? Tedy, kdy by ani možnost A, ani možnost B nebyla ta správná? Jak by se vám líbilo, kdyby jakékoliv vaše kroky, názory a plány byly hned pod drobnohledem kritiky? Jak by se vám žilo? Asi moc dobře ne, že? Tak proč se chováte jako mistři světa v kritice?
PS: Nezapomeňte v diskuzi vulgárně zkritizovat tento můj slint, i mojí osobu. Uleví se vám!
