Článek
Běžně si do restaurace děláme rezervace nebo alespoň zavoláme, jestli mají volno. Tentokrát jsme to ale podcenili. Prostě jsme si řekli, že bude místo, a riskli to. Jenže jakmile jsme přišli a otevřeli dveře, bylo jasné, že jsme se spletli. Restaurace byla nacpaná k prasknutí. A co víc – před námi stál ještě jeden pár, který očividně čekal, až se nějaký stůl uvolní.
Máte místo?
Nejsem ten typ, co by se po příchodu hnal k nějakému stolu. Raději slušně počkám, až půjde kolem někdo z personálu, zeptám se a nechám se usadit. Tak to bylo i tentokrát – chvíli jsme stáli, dokud nešel kolem číšník. Setkali jsme se pohledem, on odnesl jídla a hned si to namířil k nám. Řekl jsem mu, že bychom se rádi najedli, poseděli, dali si něco k pití – prostě užili si hezký večer. Zeptal jsem se, jestli má volný stůl.
První informace od číšníka byla pozitivní – má stůl, u kterého už hosté platí a brzy odejdou. Je to stůl pro dva, takže by nám vyhovoval. Ale je tu problém – ten pár, co přišel před námi, na něj očividně čeká. Neptali se sice na nic, ale bylo jasné, že až se někde uvolní místo, chtějí si sednout.
Dám vám velké dýško
To mě nerozhodilo. Vím, jak to v takových situacích chodí. Řekl jsem číšníkovi, že pokud k tomu stolu usadí nás a nepustí tam ten pár, odměním se mu velmi slušným dýškem. Jakmile jsem to dořekl, bylo jasné, že si rozumíme. Já budu mít stůl, on příjemnou finanční odměnu k platu.
Mezitím hosté od stolu odcházeli a pár, který přišel před námi, se tam začal hrnout. My jsme zůstali stát na místě a nechali to na personálu. Ten se postaral – řekl jim, že tento stůl je rezervovaný pro nás a že si tam nemohou sednout. Bylo vidět, jak jsou naštvaní, jak argumentují a gestikulují, ale to už byla jejich věc. Do hovoru s číšníkem se předtím vůbec nepustili a šli tam bez dovolení – takhle to v restauraci nechodí. Navíc stůl nebyl ani uklizený a oni si už sedali. Vrchol nevychovanosti.
Normální věc
Je to nemorální? Divné? Ne. Pokud by ten pár před námi měl stůl slíbený, to by bylo přes čáru. Ale oni si o místo neřekli, takže tvrdit, že je rezervovaný, bylo naprosto fér. Ať se jim to líbilo, nebo ne, pochopili to. My jsme se dobře najedli a napili a číšník měl radost z dvacetiprocentního dýška, které vzhledem k útratě nebylo malé. Slib je prostě slib.
