Článek
Každý ať si v obchodě nakupuje, co chce. Myslím si, že potravin je všude dost, ve městě není jenom jeden jediný obchod a pokud mají někde problém s tím, kolik si toho člověk koupí, ať to dají vědět předem. A je vyřešeno.
Jdu pro pečivo
Ten den jsme pořádali oslavu, potřeboval jsem proto více pečiva. A tak jsem vyrazil do obchodu hned ráno, abych ho mohl nakoupit co nejvíce. Rohlíků bylo dost, těch jsem potřeboval kolem dvaceti. Ale čeho bylo málo, to byly chleby. Nevím, jestli byly ještě nějaké ve skladu, ale v regálu jich bylo jenom pět. A to byl počet, který jsem potřeboval.
Takže jsem zajel s košíkem k regálu, vzal sáčky a začal brát jeden chleba po druhém. Všech pět jsem si narovnal do košíku, až byl regál prázdný. Celý tenhle postup pozorovala postarší paní. A když jsem měl hotovo, tak to nenechala bez odezvy.
A co zbude na nás?
Podívala se na mě a zeptala se mě, co jako zbude na ostatní? Co zbyde na ni, co bude jíst? V tu chvíli jsem neměl problém se podělit. A říkám jí: tak chcete jeden bochník, nebo třeba jenom půlku? Já se s vámi rozdělím, s tím nemám problém. A už jsem ten chleba tahal z košíku, že ho paní dám. Ale její odpověď mě hodně zaskočila.
„Ne, děkuji, já chleba vůbec nechci,“ odpověděla mi. A já prvních pár vteřin stál zaražený a potom jsem se musel začít smát. Čekal jsem, že chudák starší babička chtěla a potřebovala chleba, ale ono to bylo úplně jinak. Ona jen potřebovala něco říct, nějak si do mě rýpnout. Proč vůbec? Co se má co starat o to, co si někdo jiný koupí?
Je toho dost
Že jsem vykoupil pár chlebů? No a co. Mělo si je koupit pět lidí, nebo jen já? Je to úplně jedno, ostatního pečiva tam bylo dost, kdo chtěl snídani nebo cokoliv jiného, měl možnost si vybrat. A nakonec: lepší, když to vykoupím, než kdyby to obchodu zbylo. Buď by to prodával druhý den tvrdé, nebo by to vyhodil. A ani jedno není ideální.
