„Zbytečně jste vyhodil peníze,“ řekl mi topenář, když viděl náš radiátor

Ušetřit energie chce v dnešní době každý. Je to pochopitelné – plyn i elektřina zdražily, a tak může topení stát mnohem víc než třeba před pěti lety. Kdo nechce platit astronomické sumy, musí šetřit. A to ideálně tak, že bude udržovat optimální teplotu v místnosti.

Protože mi spotřeba nebyla lhostejná, rozhodl jsem se investovat do nových hlavic na radiátory. Každá stála několik stovek a slibovala možnost přesného nastavení teploty, plus základní programovací funkce. Na to programování jsem nakonec rezignoval – bylo to složitější, než jsem si myslel. Mnohem jednodušší mi přišlo prostě na noc pootočit hlavici, aby radiátor tolik netopil, ale zároveň aby nám nebyla zima.

Byl jsem nadšený z toho, jak tahle investice v řádu několika stovek pomůže ušetřit za energie – alespoň to tvrdili výrobci i prodejci. A tak jsem té „výhodné koupi“ neodolal. Až později jsem zjistil, jakou hloupost jsem pořídil.

Po prvním vyúčtování jsem zjistil, že se žádná závratná úspora nekonala. Pokud jsme si doma chtěli udržet aspoň jakýs takýs komfort, platili jsme stejně jako dřív. Když jsem pak potřeboval udělat práce na topném systému, na které jsem sám nestačil, zavolal jsem topenáře. A ten mi to řekl na rovinu: „Zbytečně vyhozené peníze,“ prohlásil o mých nových digitálních hlavicích.

Když mi vysvětlil, jak taková hlavice funguje, docela jsem se zastyděl. Myslel jsem si, že na těch původních, kde jsou čísla od jedničky do pětky, se nastavuje jen to, jak moc bude radiátor sálat. Ale to byl omyl – i ty původní pracují s teplotou, jen to na nich není explicitně napsané.

A tady upřímně nechápu, proč výrobci nedělají značení srozumitelnější nebo proč chybí nějaká osvěta. Vždyť by přece nemuselo být složité místo pěti čísel natisknout na hlavici orientační teplotní rozmezí, aby člověk hned věděl, co si zhruba nastavuje. Stejně je to vždycky jenom přibližná hodnota – a to platí i u mých „digitálních“ nových hlavic.

Dozvěděl jsem se, že moje původní hlavice fungovala v principu stejně jako ta nová, digitální. Jediný rozdíl je v tom, že na digitální nastavím konkrétní teplotu (třeba 21 °C), zatímco na staré musím jít „od oka“ podle čísel.

Když dám jedničku, znamená to teplotu kolem 14 až 16 °C; když čtyřku, dostávám se někam k 23 až 25 °C. A samozřejmě mohu nastavit i polohy mezi čísly, abych se k ideální teplotě přiblížil. Jasně, je to o něco pracnější než u digitálu, ale kdybych to byl býval věděl, nemusel jsem kvůli téměř nulové úspoře energie vyhodit několik tisíc korun oknem.

Zdroj: https://www.cezakademie.cz/cs/clanky/termostaticke-hlavice-na-radiatory-180091