Článek
Noc, kdy voda vydechla smrt
Před tragédií šlo o idylickou horskou krajinu. Lake Nyos, obklopené zelenými svahy a vesnicemi, leželo klidně na sopečném podloží. Jenže právě to se stalo osudným. Pod hladinou se desítky let pod obrovským tlakem hromadil oxid uhličitý ($CO_2$), který sem prosakoval z hlubin země. Vědci tento vzácný jev nazývají limnická erupce – tehdy šlo o fenomén, o kterém se v praxi téměř nic nevědělo.
Rovnováhu narušil pravděpodobně drobný sesuv půdy nebo silná bouřka. Jezero se doslova převrátilo naruby a uvolnilo do atmosféry obří oblak oxidu uhličitého o objemu přibližně 1,2 kilometru krychlového. Protože je tento plyn těžší než vzduch, choval se jako neviditelná povodeň. Stékal po svazích a zaplavil přilehlá údolí.
Tichý konec čtyř vesnic
Obyvatele vesnic Nyos, Cha, Subum a Fang zastihla katastrofa ve spánku. Oxid uhličitý je bezbarvý a bez zápachu, oběti tak neměly šanci reagovat. Plyn je prostě tiše udusil.
Přeživší později popisovali, že ucítili zvláštní zápach připomínající zkažená vejce (způsobený stopovým množstvím sirovodíku), po kterém okamžitě následovala slabost a ztráta vědomí. Někteří lidé se probrali až o desítky hodin později – uprostřed vesnic plných těl.
Následky katastrofy:
1 746 potvrzených obětí (odhady se mírně liší podle zdrojů)
Přes 3 500 evakuovaných obyvatel
Uhynutí zhruba 3 000 kusů dobytka a divoké zvěře
Jeden z přeživších, Emmanuel Ngu Mbi, popsal, že když ráno vyšel ven, všude kolem ležela těla jeho blízkých a sousedů. Všude panovalo absolutní ticho – katastrofu nepřežili ani ptáci nebo hmyz.
Proč svět na tragédii zapomněl?
Nabízí se otázka, proč tato událost nezanechala hlubší stopu v globálním povědomí. K erupci došlo jen dva měsíce po havárii v Černobylu. Zatímco sovětský jaderný incident hýbal studenou válkou a plnil přední strany západních médií, Lake Nyos byla odlehlá africká oblast. Bez politického pozadí a geopolitického dopadu zájem světových médií rychle opadl.
Pro vědce však šlo o zásadní zlom. Začali zkoumat další rizikové oblasti a objevili dvě další nebezpečná jezera: Lake Monoun (kde menší erupce v roce 1984 zabila 37 lidí) a obří Lake Kivu na hranicích mezi Kongem a Rwandou, v jehož těsné blízkosti dnes žijí přes dva miliony lidí.
Technické řešení a současný stav
Vědci nakonec navrhli řešení, které stabilní katastrofě předchází: instalaci speciálních trubek, které plyn z hlubin jezera kontrolovaně odvádějí na povrch ještě předtím, než tlak dosáhne kritické hranice. Na jezeře Nyos tento systém úspěšně funguje od roku 2001. U obrovského jezera Kivu jsou však práce kvůli politické nestabilitě v regionu a nedostatku financí výrazně pomalejší.
Většina přeživších se do svých domovů už nikdy nevrátila. U jezera dnes stojí skromný památník se jmény obětí, ale pro zbytek světa zůstává tato tragédie jen zapomenutou kapitolou z učebnic geologie. Přitom jasně ukazuje, jak selektivní dokáže být lidská pozornost a jak nečekané zbraně má příroda k dispozici.
Zdroje
Kling, G. W. et al. – The 1986 Lake Nyos Gas Disaster in Cameroon, West Africa | Science, Vol. 236, 1987.
United States Geological Survey – Lake Nyos Disaster Overview | usgs.gov, 2019.
Evans, W. C. – Degassing of Lake Nyos: the ongoing threat | Journal of Volcanology and Geothermal Research, 1996.
BBC News – Lake Nyos: The day the lake turned deadly | bbc.com/news, 2016.
