Článek
Nasazování psích hlav jde našemu národu skvěle. Jste ve věku kolem 40 a stále nemáte dítě? Dle společenských zvyklostí jste minimálně divní. Co teprve, když si dáte do seznamovacího inzerátu, že chcete bezdětnou i druhou polovičku? To se strhne nenávistná lavina nevyžádaných komentářů, že byste se nestačili divit!
Včera se jedna taková lavina strhla na FB skupině pro nezadané. Chudák kluk si už asi v životě žádný seznamovací inzerát nepodá. Nebo minimálně do něj nenapíše žádné požadavky. Hned vedle klasiky (hodná, usměvavá, sportovně založená) se objevilo i bezdětná!
Bylo to jako vytasit červený hadr na býka! Matky chtěly vědět v čem jsou jako horší a hned jim to čechralo ego. Bezdětní se samozřejmě nedali a během chvíle byla v komentářích taková mela, že jsem to nestíhala ani číst a raději příspěvek zavřela.
Vzpomněla jsem si jen na toho kluka. Tohle určitě nečekal. Nikoho nepohorší omezení výškou, věkem nebo například barvou vlasů. Když napsal, že chce hodnou holku, těžko se mu nějaká ozve, že je sice zlá, ale za to perfektně vaří. Poker face je dobrá v posteli a pecivál sice neběhá, ale skvěle si s ní pokecáš.
Proč tedy tady mezi rodiči a bezdětnými funguje takové napětí?
Já sama, když se seznamuji, tatínky taky nevyhledávám. Uvedu do obrazu protějšek hned ze startu, abychom ani jeden neztráceli čas. Reakce jsou různé. Od chápavých, až po urážky.
Většinou ale všechny zajímá proč. To ale není tak jednoznačné, každý to má jinak. Někdo děti prostě nechce vůbec. Někdo po nich touží, ale chce mít vlastní a chce s partnerem společně zažívat poprvé. Někdo má špatnou zkušenost. A mezi ně patřím i já. Zkusila jsem takový vztah dvakrát a stačilo.
První zkušenost byla taková, že kvůli mě partner zanedbával svou vlastní dceru. Ze začátku jsem si to neuvědomovala. Proč taky, nejsem zvyklá hlídat si kalendář jestli náhodou není sudý nebo lichý týden. Tohle jde mimo mě. No a tak se párkrát stalo, že jsme byli třeba na horách a volá maminka, že mladá je už dvě hodiny nachystaná k odvozu a tatínek nikde. A tatínek si vesele lyžuje dál a já mám ten pocit viny za něj.
Druhá zkušenost byla docela fajn. Už větší děti, dalo se s nimi lecos podniknout. Ale zase jsme je měli docela často a tatínkovi už potom nezbývala energie na mě a mé „potřeby“, a to je u mě vždy začátkem konce. Ještě do toho začla dělat peklo maminka a bylo vymalováno.
Nicméně všechny kteří žijí ve vztahu s dětmi, ač vlastními nebo „cizími“ obdivuji.
Vztah s dětmi je podle mého názoru pro pokročilé!
