Článek
Na seznamce jsem narazila na muže, který byl dříve ženou. Rozuměli jsme si, ale po téhle informaci jsem nemohla pokračovat dál. Jednoduše nechci!
Nic proti lidem, kteří touhle změnou prošli a nebo chtějí projít. Ale já nechci, aby se to týkalo přímo mé osoby. Ale stále nad tím přemýšlím. Musí to být tak obrovský handicap, který je bude limitovat dále.
Slušně jsem se z konverzace omluvila a seznamování ukončila. Bylo mi toho kluka skutečně líto, ale když to vezmu kolem a kolem. Bylo to jeho rozhodnutí přihlásit se do seznamky pro obyčejné heteráky. Myslím, že takových zamítnutí už musel slyšet spoustu. Ale existuje seznamka přímo pro transsexuály?
Zkoušela jsem takovou seznamku najít, ale našla jsem jen pochybně vyhlížející stránky. Možná se mýlím a tato komunita svoje seznamovací prostředí opravdu má, ale já je nenašla.
Přemýšlím nad tím tedy více do hloubky a ptám se svých přátel. Většina z nich má stejný názor. Respektuje rozhodnutí mužů či žen, že chtějí projít traznicí. Zároveň si nikdo z nich nedokáže představit, že by se to mělo tak blízce dotýkat jich samotných. To znamená, že se s tím člověkem můžu přátelit, ale nic víc. Stejně špatně by to nesli u svých blízkých - sourozenci, děti apod.
Mě by také zajímalo, co všechno psycholog před tranzicí řeší. Podle mě je asi bezpodmínečná nutnost tu osobu připravit na fakt, jak jej bude přijímat okolí. To je věc jasná. Ale jak přijmout fakt, že jsem konečně muž, ale nedokážu si najít partnera, zůstanu sám, ale hlavně že jsem ve svém vysněném těle? Budu mít tu plnohodnotnou stránku života, kterou v tom mužství, po kterém tak toužím, vidím?
Nesoudím, nekritizuji. Pouze se zamýšlím nad tím, jak jednoduše se dá těmto lidem ublížit a že se takoví lidé najdou, kteří jim to dají, jak se říká „sežrat“. Musí to být tak silní a odhodlaní jedinci, že si to nedokážeme představit. Na druhou stranu, po shlédnutí některých dokumentů a webových stránek, mě napadla i úvaha jiná.
Je s rozmyslem vhodné, aby o změně pohlaví uvažovali i jedinci v útlém mládí? Já jsem v 15 až 20 letech ani nevěděla, jaké chci vykonávat povolání. Oproti tranzici je to jako vybírat si bonbon z bonboniéry, ale mě to tehdy opravdu trápilo. Nedovedu si představit, jak těžké musí být rozhodnutí transsexuálů.
A k čemu se vracím? Jak dlouho musí trans lidem trvat najít si partnera. Nebo jestli po tom vůbec touží? Pochybuji, že jde člověk na tranzici s tím, že bude spokojený ve svém těle a co bude dál neřeší… Vzhledem k tomu, že jsem takového kluka na seznamce potkala, myslím že po blízké osobě touží stejně tak jako heteráci, gayové i lesby. Jen to mají o dosti složitější.
My obyčejní heterosexuálové máme se seznámením problém! A to je nás většina. Je mi 35 a ještě jsem nenašla spřízněnou duši pro život jaký si přeji žít. Nebo je to o štěstí?
