Článek
Dnes jsem na Medium četla dva články, které spolu nepřímo vedly hádku. Jeden tvrdil, že děti by neměly mít žádné domácí povinnosti, že mají běhat po lese, hrát si a být prostě dětmi. Druhý na to reagoval slovy, že z dětí bez povinností vyrostou neschopní lidé a že rodiče, kteří je k ničemu nevedou, selhávají. Oba texty byly plné emocí, obviňování a pocitu nadřazenosti. A já jsem při jejich čtení cítila jediné – smutek.
Ptám se sama sebe, proč máme my maminky neustále potřebu dokazovat, že zrovna my víme nejlíp, jak se to má dělat. Proč se hned musíme hádat o to, kdo má pravdu, místo abychom si řekly, že každá z nás to prostě dělá jinak.
Proč se musíme urážet, zpochybňovat a ponižovat, když bychom si mohly být oporou.
Každá máma vychází z jiných zkušeností, z jiného dětství, z jiného prostředí. Každá má jiné dítě, jiné možnosti, jinou míru trpělivosti i síly. A přesto máme pocit, že můžeme hodnotit ostatní, protože nám se něco osvědčilo.
Jenže to, co funguje v jedné rodině, nemusí fungovat v jiné. A to je v pořádku.
Vidím v těchto jedovatých komentářích a článcích něco hlubšího. Vidím v nich únavu, vnitřní zranění a nejistotu. Protože spokojená žena nemá potřebu snižovat jiné ženy. Maminka, která se cítí jistá ve své roli, nebude psát o tom, že ta druhá dělá všechno špatně. Děláme to jen tehdy, když si samy nejsme jisté, jestli to zvládáme dobře. Když pochybujeme o sobě, potřebujeme potvrzení, že jsme lepší než někdo jiný.
A tak místo, abychom hledaly pochopení, ukazujeme prstem.
Nikdo z nás nemá návod na dokonalé rodičovství. Každý den se učíme, zkoušíme, občas chybujeme a pak to zkoušíme znovu. Každá děláme maximum podle toho, co umíme a co jsme zažily. A to je úplně v pořádku.
Nejsme soupeřky. Jsme mámy. Měly bychom stát na jedné straně, ne proti sobě.
Možná by nám všem prospělo méně kritiky a více empatie. Místo věty „to děláš špatně“ bychom si mohly říkat „chápu tě, já to mám jinak, ale rozumím“. Protože když přestaneme válčit mezi sebou, naučíme tím i naše děti, že rozdílnost není hrozba.
Je to jen jiný způsob, jak žít.
