Hořické trubičky: proč se k této tradiční sladkosti češi vracejí

Traduje se, že recept na hořické trubičky přinesl do Čech voják vracející se z napoleonských válek. Ať už je pravda jakákoliv, jedno je jisté – tato tradiční česká sladkost si dokázala udržet své místo na výsluní více než 200 let.

V době moderních dezertů, plných exotických chutí a extravagantních kombinací, se Češi překvapivě vracejí právě k jednoduchosti. K chuti másla, medu a skořice. K něčemu, co voní po dětství. Hořické trubičky tak znovu získávají popularitu – a to nejen mezi starší generací.

Než se do hořických trubiček zakousneme o něco více, vysvětleme si pro neznalé, co to vlastně Hořická trubička je.

Hořická trubičkase skládá ze dvou tenkých oplatek, které jsou potřené směsí medu a másla a následně jemně posypané směsí ořechů, skořice a cukru. Celý základ je doplněn o krém uvnitř a stočen do typického tvaru trubičky.

Vychutnat si ji můžete jak ve variantě bez čokoládové polevy, tak i částečně nebo zcela namočenou v čokoládě.

Dle některých pramenů začalo výrobu těchto dutých oplatkových pochoutek v zemích koruny České šířit německé obyvatelstvo, zejména mělo jít o Sasy, Bavorynebo obyvatele Pruského Slezska. Ovšem pravděpodobně ani oni nebyli původci trubiček, protože existence obdobného oplatkového dezertu byla historicky doložena již na stole francouzského panovníka Ludvíka XIV.

První historické zmínky v našich končinách se datují do roku 1812, kdy se začaly vyrábět v rodině paní Líčkové, zejména na rodinných oslavách nebo jako dary. Rodinnou recepturu poté zdokonalil cukrář Jakub Kofránek, který se do rodiny přiženil a začal ji pod názvem „Kofránkovy Hořické trubičky“ prodávat. Okolo přelomu 19. a 20. století byly již trubičky exportním zbožíma vyvážely se například do Anglie, Francie, Tureckanebo Ameriky.

Od roku 1948
Po roce 1948, díky nástupu komunistů k moci, byly dílny největších výrobců hořických trubiček znárodněny a převedeny pod průmysl trvanlivého pečiva v brněnském závodě. Toto období trvalo až do roku 1968, kdy byla v rámci úspor výroba zrušena a následně znovu převedena, tentokrát do podniku Opavia.

Přesunutí výroby mimo Hořice mělo nemalý dopad na kvalitu – místo másla byly hořické trubičky potírány umělým tukem a posyp tvořil pouze cukr a skořice. Jediným kvalitním prvkem, který se zachoval, byla dle pamětníků krémová náplň.

Nicméně i přesto, že masová výroba v té době v Hořicíchneprobíhala, pro vlastní potřebu se v místních domácnostech hořické trubičky pekly nadále. Někteří cukráři, kteří již dosáhli 70 let, měli dle tehdejších zákonů možnost přivydělávat si drobnou soukromou činností.

To byl i případ cukráře Karla Hudského, který se i přes znárodnění ve svém podniku – i když pouze jako mistr – udržel až do roku 1952 a na výrobě hořických trubiček se dle dostupných zdrojů podílel až do svých 91 let.

Od pádu socialismu po současnost

Po roce 1989 byla většina podniků bývalých výrobců hořických trubiček v rámci restitucí vrácena původním majitelům. Některé firmy, například rodina Kofránkových, se rozhodly tradiční výrobu obnovit.

Zároveň však vznikali i noví výrobci, z nichž někteří dokázali produkovat násobně větší množství hořických trubiček, a to především díky modernějším technologiím a částečné automatizaci výroby. Již v roce 1993 působilo v Hořicícha okolních obcích přibližně 25 výrobců.

Narůstající počet producentů předznamenal budoucí spor o ochrannou známkua především o registraci označení původu v rámci Evropské unie.

V roce 2002 založilo sedm výrobců Sdružení výrobců Hořických trubiček, které usilovalo o ochranu tradičního produktu. Toto úsilí bylo završeno v roce 2007, kdy hořické trubičkyzískaly v Bruselu chráněné označení původu (CHOP).

Co z toho vyplývá? Označení „Hořické trubičky“ dnes není jen běžným názvem produktu – může jej používat pouze ten, kdo vyrábí tento tradiční dezert na území města Hořicea přilehlých obcí, a zároveň dodržuje stanovený výrobní postup.

Závěrem

Ať už jsou pro vás hořické trubičky oblíbeným dezertem, nebo jste o nich dosud nikdy neslyšeli, jedno jim upřít nelze – jejich výjimečnou tradici. Tento křehký sladký poklad z Hořic v sobě nese příběh poctivého řemesla, rodinných receptur i historických zvratů, které přečkal bez ztráty své identity.

Dnes, kdy nesou označení chráněného původu v rámci Evropské unie, nejsou jen cukrovinkou, ale symbolem českého cukrářského umění. A možná právě proto stojí za to se k nim vracet – nejen kvůli chuti, ale i kvůli příběhu, který se v každé jedné trubičce skrývá.