Anarchistický mikrostát uvnitř dánské metropole. To je Christiania.

Mikrostáty jsou ve světě poměrně vzácným fenoménem. Evropa jich má hned několik – například Vatikán, San Marino nebo Monacké knížectví. Mnohem neobvyklejší je však představa území, které se nachází přímo uvnitř evropské metropole a jeho obyvatelé se pokusí vytvořit vlastní pravidla a způsob fungování. Právě takovým místem je Christiania v dánské Kodani.

V úvodu jsem možná použil trochu zavádějící označení. V případě Christianie totiž nejde o skutečný mikrostát ani uznaný státní útvar, ale spíše o komunitní čtvrť s velmi specifickou historií a způsobem fungování.

Všechno začalo v roce 1967, kdy dánská armáda začala postupně vyřazovat rozsáhlý vojenský komplex v kodaňské čtvrti Christianshavn.

Tento vojenský areál byl otevřen již v roce 1836. Původně sloužil 1. dělostřeleckému pluku (1ste Artilleriregiment) dánské armády. Areál se postupně rozšiřoval a kromě samotných kasáren v něm vznikaly také laboratoře a další vojenská zařízení spojená s výrobou a skladováním munice.

V roce 1967 však začala armáda kasárna a muniční arzenál postupně vyřazovat z provozu. Tento proces trval až do roku 1971. Když armáda areál definitivně opustila, úřady navíc neměly připravený konkrétní plán jeho dalšího využití.

Fakt o vyklizení této oblasti neušel pozornosti místní alternativní komunitě a různým squatterům, kteří se zde začali postupně zabydlovat. Lví podíl na tom měl dánský novinář, spisovatel a výrazná postava tehdejšího mládežnického a alternativního hnutí Jacob Ludvigsen, který patřil k jejím zakladatelům a sehrál významnou roli při jejím vyhlášení.

Dne 26. září 1971 společně s dalšími pěti lidmi vstoupil do opuštěných Bådsmandsstræde kasáren. Skupina se dostala dovnitř přes otvor v oplocení a Ludvigsen následně Christianii vyhlásil za „svobodné město“.

O několik dní později o celé události informoval v Hovedbladetu a jeho výzva „Emigrujte autobusem číslo 8“ pomohla přilákat další zájemce.

Tento samozvaný „zákonodárce“ chtěl z Christianie vytvořit experimentální alternativní komunitu. O jejím fungování se začalo rozhodovat společně a postupně vznikala pravidla, která se výrazně lišila od běžného života v okolní Kodani. Patřil mezi ně například život bez automobilové dopravy, důraz na společné hospodaření a specifický systém rozhodování komunity.

Christiania se zároveň proslavila velmi nekonvenční architekturou, která vznikala postupně podle představ jednotlivých obyvatel a výrazně se odlišovala od běžné městské zástavby.

Komunita si od svého vzniku kladla za cíl vytvořit samosprávnou společnost, ve které by každý jednotlivec nesl odpovědnost nejen sám za sebe, ale také za fungování celého společenství. Christiania měla být podle jejích obyvatel také ekonomicky soběstačná a představovat alternativu k běžnému způsobu života.

Výraznou součástí jejího života se později stal také otevřený obchod s konopím, především na proslulé Pusher Street. Ten však nikdy neznamenal, že by Christiania získala právo drogy legálně vyrábět nebo prodávat. Šlo o nelegální činnost, kterou dánské úřady dlouhodobě řešily.

I přes bujný obchod s narkotiky, který občas vyústil v policejní razie, byla dánská vláda vůči liberálnímu společenskému systému uvnitř Christianie možná až překvapivě tolerantní. Dlouhá léta tak nechávala komunitu fungovat svým vlastním způsobem, přestože se uvnitř jejího území odehrávala činnost, která byla podle dánských zákonů nelegální.

Tento přístup však rozhodně nebyl bez kritiky. Zejména ve Švédsku vyvolával otevřený obchod s drogami v Christianii značné pobouření. Švédští politici a úřady opakovaně kritizovali Dánsko za příliš benevolentní přístup a upozorňovali na to, že drogy z Christianie se dostávají také do Švédska. Někteří švédští poslanci dokonce požadovali, aby Dánsko proti tamnímu obchodu s drogami výrazněji zasáhlo.

Tento problém měl částečně vyřešit zákon, který vstoupil v platnost v roce 1989. Společně s obyvateli komunity vláda připravila plán, který řešil například otázky nakládání s odpadem, problematiku nájmů, hluku nebo místní kriminality. Zároveň byla existence Christianie poprvé upravena zvláštním zákonem, který umožnil její další fungování, ovšem za určitých podmínek a v souladu s územním plánem.

Zákon tak na jednu stranu umožnil Christianii pokračovat v její existenci, na druhou stranu ale znamenal začátek její postupné „normalizace“. Stát se snažil dostat některé aspekty života v komunitě pod větší kontrolu a upravit například otázky výstavby nebo využívání jednotlivých budov. Christiania se proti části těchto změn dlouhodobě stavěla.

V následujících letech se pak vztah mezi státem a Christianií postupně měnil. Výrazný zlom přišel v roce 2004, kdy byla Christianialoven zásadně změněna. Cílem už nebylo pouze umožnit další fungování komunity, ale také změnit vlastnické poměry a postupně Christianii začlenit do běžného právního rámce.

Se změnou zákona v roce 2004 začala být situace mezi oběma tábory poměrně napjatá. Tvrdé spory nakonec vedly k tomu, že Christiania společně s místními obyvateli a podnikateli zažalovala dánský stát a požadovala trvalé kolektivní užívací právo k celému území.

Spor pro Christianii ale dopadl neúspěšně. Žalobu v roce 2009 zamítl soud nižší instance a tento verdikt následně 18. února 2011 definitivně potvrdil dánský Nejvyšší soud.

Paradoxně ale po této anabázi Christiania nebyla úplně poražena. Vláda s ní totiž začala vést jednání, která nakonec vedla ke kompromisu.

V roce 2011 se obě zúčastněné strany dohodly, že nově vzniklá nadace Fonden Fristaden Christiania od státu odkoupí část území. Za přibližně 125,4 milionu dánských korun získala asi 7,3 hektaru území mimo chráněné historické valy. Zbylých přibližně 32 hektarů si nadace od státu pronajala.

Christiania tak sice přišla o své původní výjimečné právní postavení, zároveň však získala možnost pokračovat jako svébytná komunita. Stát totiž upustil od původního záměru přeměnit celé území na běžný státní areál a přistoupil na model, ve kterém část území vlastnila sama Christiania a část si pronajímala.

Součástí dohody bylo také postupné zrušení zvláštního právního režimu Christianie. V roce 2013 byla Christiania-loven zrušena a od 15. července 2013 se na Christianii vztahují stejné zákony jako na zbytek Dánska.

Christiania tedy soudní spor se státem prohrála, ale přesto dokázala něco, co se na začátku normalizačního procesu mohlo zdát téměř nemožné – zachovat svou komunitu a značnou část svého původního charakteru.

Jestli vás zajímá, jak toto experimentální svobodné město vypadá dnes, odpověď není úplně jednoduchá. Toto místo si dokázalo uchovat specifickou architekturu, společné prostory, dílny, restaurace, kulturní podniky a především komunitu lidí, kteří se snaží udržet způsob života odlišný od běžné Kodaně.

Na druhou stranu je nutné podotknout, že Christiania dnes už není tím, čím byla v roce 1971. Přesto přežila. Z původního anarchistického experimentu se postupně stala svébytná kodaňská komunita, která sice funguje v mezích dánských zákonů, ale stále si uchovává část svého původního ducha.

A možná právě v tom spočívá největší paradox Christianie. Stát ji nakonec dokázal dostat pod svou kontrolu, ale nedokázal ji úplně změnit.

Zdroje: