Vinylová deska měla zemřít. Proč díky Čechům stále žije ?

Možná patříte mezi ty, kdo vinyl sbírají, možná mezi ty, kdo o jeho existenci alespoň slyšeli, nebo mezi generaci Z, která nejspíš ani netuší, co vinylová deska vlastně je. Tento hudební nosič je fenoménem minulých let, přesto i dnes láká fanoušky a sběratele, kteří oceňují kvalitní analogový zvuk, stylový vzhled desek a bookletů, a samozřejmě i možnost vlastnit hudbu ve fyzické podobě, a ne jen digitální kopii.

Gramofonová deska se objevila na konci 19. století a navázala na starší technologii voskových válečků, které měly řadu omezení. Nahrávky na válečcích nebylo možné jednoduše kopírovat – musely se nahrávat pokaždé znovu. Drahá a složitá hromadná výroba, nízká životnost a horší standardizace vedly k poptávce po novém médiu.

První patent na gramofonovou desku v USA získal 8. listopadu 1887 německý vynálezce Emile Berliner. Berlinerova deska byla vyrobena z ebonitu, takže k moderním vinylům měla ještě daleko. Skutečný průlom přišel až ve 30. letech 20. století, kdy se k výrobě začalo používat PVC. První standardizovanou LP desku pak představila v roce 1948 společnost Columbia Records– formát 33⅓ ot./min, který známe dodnes.

Vinyl se stal dominantním hudebním nosičem v 50. a 60. letech, v období rozmachu populární hudby. Hudebníci jako Elvis Presleynebo The Beatles přispěli k tomu, že 12palcové LP desky i 8palcové singlovky začaly získávat masovou popularitu.

V roce 1952 přišla společnost RCA Victor se sedmipalcovou EP deskou, na kterou se vešlo 3–6 skladeb – byla tedy něčím mezi LP a singlovkou. Absolutní vrchol přišel v 70. letech, kdy se vinyl stal nejrozšířenějším hudebním formátem. Hudební alba díky kapelám jako Led Zeppelin, Deep Purple, Rolling Stones nebo Sex Pistols byla hlavním produktem, díky kterému se desky prodávaly po celém světě po miliardách kusů.

V tehdejším Československu byl nástup vinylů trochu opožděný, ale ve druhé polovině 70. let se vinyl stal hlavním hudebním formátem i u nás. Nabídka byla omezená, především kvůli všudypřítomné státní kontrole. Ústřední roli hrálo státní vydavatelství Supraphon, které v omezené produkci distribuovalo třeba Karla Gotta nebo Olympic.

Koncem 80. let přišly kompaktní disky (CD), které byly odolnější, praktičtější a umožňovaly delší stopáž – až 80 minut oproti 45 minutám LP. Vinyl postupně ztrácel dech a mizel z trhu.

V 90. letech se stal vinyl spíše záležitostí fanoušků a starší generace. Zdálo se, že se stane jen historickou relikvií. Okolo roku 2005 se však trend obrátil – zájem o vinyl opět vzrostl. Začaly se vydávat reedice starších alb, rostla cena prvních vydání, a vinyl začali používat i současní interpreti. Zpočátku šlo hlavně o kapely subkultur – punk, metal, nezávislá hudba a DJské projekty – později i komerčnější autoři.

V současnosti jsou gramofonové desky znovu velice populární. Nejsou zajímavé jen pro audiofily a milovníky analogového zvuku – i běžní posluchači chtějí vlastnit tento fyzický hudební nosič. I přes konkurenci streamovacích služeb, jako jsou Spotifynebo YouTube, a digitální distribuci hudby, si vinyl stále zachovává svůj charakteristický dynamický zvuk a přirozenost. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že když vás kouzlo vinylu jednou chytne, zaryje se vám hluboko pod kůži a už nepustí.