Thomas Andrews, stavitel Titaniku, svou manželku vášnivě miloval. Její matka ji zamkla do pokoje

Romantická a zároveň tragická láska není jen pojem pro velkofilmy naší doby. Svůj základ pohyblivé obrázky často mívají ve skutečných příbězích lidí. A právě takovou lásku můžeme najít i v životě Thomase Andrewse a jeho manželky Helen. Kdy přesně se ti dva seznámili, je těžké dnes určit. Je však jasné, že doznívající edwardiánská doba měla svá pravidla i ohledně uzavírání manželství. Muž z dobré rodiny musel mít stejně dobře vychovanou manželku s věnem. Kolikrát v těchto svazcích byla obsažena opravdová láska mezi mužem a ženou, je otazník. Je však známo, že Thomas a jeho Nellie se opravdu milovali. Podívejme se na jejich milostný příběh, který však skončil velkou tragédií…

Thomas Andrews junior se narodil v městečku Comber v domě známému jako Ardara do prominentní rodiny Andrewsových, jejíž historii můžeme vysledovat v šesti generacích až do 17. století. Tom byl krásné dítě, zdravý a energický chlapec a vyrostl z něj pohledný, statný a milý mladý muž. Agnes Helen Reilly Barbour se narodila 10. dubna 1881; shodou okolností je 10. duben datem, kdy později vyplul Titanic na svou tragickou první plavbu a její manžel s ní… Helen byla nejmladší mazlíček a narodila se rodičům až v jejich pozdějším věku. Měla ještě 5 sourozenců.

Je pravděpodobné, že ti dva se seznámili velmi brzy v jejich raném věku, možná Thomas znal Helen, které se říkalo Nellie, již v jejím dětském věku. Rodiče Thomase byli významnými obchodníky se lnem, kdežto rodina Helen čile obchodovala s prádlem. Navíc je velmi pravděpodobné, že Thomas a Helen měli nějaké společné předky. Společné přátele však měli určitě a navštěvovali i stejné společenské události.

Právě po jedné takové společné akci si Thomas Andrews uvědomil, že je zamilován. Míra jeho citů ho zřejmě zaskočila, neboť 24. března 1905 požádal nic netušící Helen o ruku. Bohužel nedostal odpověď, kterou očekával, a tak hned druhého dne napsala dopis nový: „Moje drahá Nellie, nemohu vyjádřit, jak hluboce mě rmoutí, že jsem tě minulého večera vyděsil svou nabídkou. Pokud jsi měla nějakou pochybnost, pak byla správná… Na chvíli jsem přemýšlel, že jsme si snad neporozuměli celá ta léta, kdy jsme se poprvé setkali + byl jsem si jist, že do mne nejsi zamilovaná, což vede k tomu, že nemáš ráda ani mé přátele a mou rodinu. A přesto jsem Tě uvedl do tak trapné pozice…“ Poté, co se jí omluvil, jí znovu vyznává lásku a doufá, že snad ještě přijme jeho nabídku, protože „by bylo strašné být odmítnut někým, koho tak vroucně miluji.“ Thomas v dopise Helen znovu prosí, aby zvážila ještě jednou jeho nabídku k sňatku a pokud by měli zůstat jenom přátelé, ať raději neodepisuje vůbec…! Jako správný gentleman však dodává, že není zklamán, protože „všechno je jeho vina.“ Na konec píše: „Bůh Ti žehnej, má drahá, + nedělej nic, co by Ti matka, sestra a bratři neschválili, protože bych jim už nikdy nemohl pohlédnout do tváře. Tvůj vždy milující a láskyplný přítel.“

Co však Thomas Andrews nevěděl, bylo, že Helen má ještě dalšího nápadníka. Byl jím Thomasův kolega z loděnice Henry Harland. Helen pravděpodobně své rozhodnutí ohledně vdavek odkládala, až ji její matka zamkla v jejím pokoji a donutila ji učinit rozhodnutí. Nevíme, jak dlouho byla v pokoji zamčená, ale jejím vyvoleným se stal nakonec Thomas Andrews…

Velkolepá svatba Thomase s Helen se konala 24. června 1908 ve farním kostele Lambeg v místě narození nevěsty v hrabství Antrim. Pár se vydal na líbánky do Švýcarska do města Luzern. Z této události se nám dochovaly fotografie jak samotné Helen, tak i Luzernu, který Thomas vyfotil vlastním fotoaparátem. Víme také, že novomanželé zde navštívili koncert v divadle Kursaal, ze kterého se nám dochoval program, který si nechali na památku. Hráli se kousky jako Intermezzo z Gondoliéra od W. C. Powella nebo ouvertura z Jubela od C. M. von Webera… Po návratu domů si manželé pronajali dům v Dunallan street č. 12 (dnes pod názvem Windsor Avenue 20), odkud je Thomas také zaznamenán v rodinné kronice jako Thomas Andrews z Dunallanu. 27. listopadu se šťastnému páru narodila dcera Elizabeth, všeobecně známá jako Elba.

Rodinná idyla však neměla příliš dlouhého trvání. Když se Titanic 15. dubna 1912 potopil, zmizel s ní i její hlavní stavitel a výkonný ředitel loděnice Harland and Wolff Thomas Andrews. Helen byla zdrcená a utěšovala dokonce i jeho rodiče. Nicméně do milostně-tragického příběhu opět vstoupil Henry Harland a požádal Helen znovu o ruku. Jejich svatba se konala 8. února 1917 a Helen Henrymu porodila syna a tři dcery… Helen tak nakonec svým způsobem vyhověla oběma svým nápadníkům, i když pro ni samotnou byla tato zkušenost velmi bolestná. Zdá se však, že nakonec prožila pěkný život a zemřela jenom kousek od místa, kde žila s Thomasem Andrewsem.

zdroje:

https://www.thomas-andrews-konstrukter.cz/

Stephen Cameron: Belfast shipbuilders