Článek
Náboženská identita ovlivňuje naše postoje, chování a vztahy k druhým. Otázka, zda jsou věřící jedné tradice štědřejší než věřící jiné, nebo zda jsou ateisté méně velkorysí, je složitá a dosud nedostatečně zmapovaná. Nová mezinárodní studie publikovaná v časopise Judgment and Decision Making se pokusila odpovědět: Kdo je štědrý, vůči komu a proč?
1 700 lidí ve čtyřech zemích
Autoři zkoumali, jak náboženská identita (křesťanská, muslimská, ateistická) ovlivňuje štědrost a důvěru. Zaměřili se přitom na čtyři výrazně odlišné země: USA se Švédskem (kde je křesťanství tradičně rozšířené a zároveň se zvyšuje počet ateistů) a Egypt s Libanonem (země s výraznou muslimskou většinou či silnou muslimskou základnou). Kombinace lokací umožnila srovnat chování mezi lidmi se stejným náboženstvím, v odlišných kulturních podmínkách, i mezi různými náboženskými skupinami v rámci téže země.
Hry a experimenty na principu důvěry a darů
Účastníci dostali určitý obnos peněz s možností část nebo vše poskytnout druhé straně. O ní měli nějaké základní informace. V některých případech byl příjemce označen náboženskou identitou (např. „křesťan“, „muslim“, „ateista“), v jiných ne. Na základě velikosti daru a míry důvěry (zda hráč očekává, že mu druhá strana výhodu oplatí) bylo možné posoudit, jakou roli hraje náboženská příslušnost.
Vrána k vráně sedá
Účastníci byli obecně štědřejší a důvěřivější vůči členům vlastní náboženské skupiny. Křesťané měli tendenci nadržovat křesťanům, muslimové muslimům a ateisté byli častěji neutrální, i když v určitých situacích též projevovali náklonnost k těm, které považovali za „sobě podobné“.
Rozdíly však nebyly univerzální. Například američtí křesťané se někdy chovali jinak než švédští křesťané. Podobně i muslimové v Egyptě a Libanonu vykazovali odlišné vzorce štědrosti a důvěry. To naznačuje, že samotný náboženský aspekt nestačí – důležité jsou společenské normy, historie meziskupinových vztahů a aktuální politická i ekonomická situace v dané zemi.
Předsudky a víra
Častý stereotyp, že věřící jsou automaticky štědřejší než nevěřící, se v této studii jednoznačně nepotvrdil. Ateisté se v řadě situací projevovali stejně velkoryse či důvěřivě jako věřící. Rozhodující bylo spíše to, jakou roli v jejich očích hrála náboženská příslušnost příjemce než samotná absence víry. Pokud věřící nevěděli, zda příjemce náleží ke stejné víře, nebyli o nic štědřejší než ateisté.
Důsledky pro mezikulturní porozumění
Výsledky naznačují, že náboženství samo o sobě není univerzálním klíčem k vyšší míře štědrosti. Funguje jako jeden z důležitých znaků, podle kterých hodnotíme „naše“ a „cizí“. Kulturní, společenské a ekonomické kontexty mohou posilovat či zmírňovat vliv náboženské identity na chování lidí. Pro porozumění globální spolupráci, sociálním konfliktům či integračním procesům mezi náboženskými skupinami je důležité brát v úvahu nejen příslušnost, ale i hlubší kontext interakcí a předsudků.
Studie ukazuje, že podpora prosociálního chování závisí spíše na pocitu sounáležitosti a sdílené identity než na náboženské příslušnosti jako takové. To je důležité při tvorbě strategií pro zlepšování meziskupinových vztahů, ať už jde o rozdílná náboženství, nebo jakékoli jiné identity.
Zdroje:
https://www.cambridge.org/core/journals/judgment-and-decision-making/article/who-is-generous-and-to-whom-generosity-among-christians-muslims-and-atheists-in-the-usa-sweden-egypt-and-lebanon/5F67036F921084D6BB001B8AB80E90DF
https://phys.org/news/2024-12-religious-people-generous-atheists-exception.html
