Je čas přestat předpokládat - cisheteronormativita ubližuje nám všem

Cisheteronormativita, tedy systematicky udržovaný předpoklad, že každý*á je nebo by měl*a být heterosexuální a cisgender1, je jednou z příčin homofobie a transfobie. Podle tohoto přesvědčení je totiž cisgender identita a heterosexualita výchozím stavem, který je jako jediný žádoucí; trans2 identita či jiná než heterosexuální orientace je v cisheteronormativním pojetí „deviací“, kterou je potřeba zamlčovat, potlačovat, potírat, léčit, trestat, nebo v některých zemích dokonce kriminalizovat.

Komu tento konstrukt slouží, jak negativně dopadá na nás všechny a co s tím můžeme dělat?

Negativní vliv cisheteronormativity nezažívají pouze queer lidé. V cisheteronormativní společnosti je totiž důležité být nejen cisgender heterosexuál*ka, ale také tak vypadat a působit. Tedy být v souladu s dominantními genderovými očekáváními, normami a stereotypy. Oblékli*y jste se někdy trochu „jinak“ a i přes jistou euforii ze svého sebevyjádření jste úzkostně sledovali*y, jestli někdo blbě neciví, nebo vás dokonce komentuje? I to je projev tlaku cisheteronormativity. Ta totiž vyžaduje genderovou konformitu a stigmatizuje genderově nekonformní nebo neheterosexuální jedince bez ohledu na to, zda ve skutečnosti jsou nebo nejsou heterosexuální, nebo zda jsou cis nebo trans.

Cisheteronormativita, která nám vnucuje genderové normy a stereotypy, vytváří škodlivé a restriktivní tlaky a očekávání, jež zraňují všechny, kteří a které je nesplňují. Je důležité si uvědomit, že se jedná o systémovou záležitost, a proto se s těmito očekáváními můžeme setkat i u sebe. Je však na nás, zda je budeme vyjadřovat či verbalizovat, a ublížíme tak někomu jinému či nám samým.

Cisheteronormativita nás omezuje v tom, jak svůj gender či sexualitu vyjadřujeme, a to se může odrazit na našem mentálním zdraví. Pokud například cítíme stres, jelikož některá očekávání nenaplňujeme, nebo smutek z toho, že se nemůžeme projevovat tak, jak bychom chtěli*y - například když se chtějí dva milenci rozloučit na veřejnosti polibkem, ale odrazuje je od toho předpokládaná reakce okolí - jde mimo jiné o prožívání tzv. menšinového stresu. Jedná se o psychosociální stres, který jedinci zažívají v důsledku své menšinové pozice, a který je nutí k negativním předsudkům a postojům k sobě samé*mu. Výzkumy3 ukazují, že takový menšinový stres může přispět k široké škále zdravotních problémů, včetně duševních poruch, chronického stresu a fyziologických problémů.

Na utváření genderové identity má vliv především vnější prostředí. Vývoj genderové identity je nejsilnější v dětství a adolescenci, kdy se děti učí o různých genderových rolích a normách ve své kultuře, a pokračuje jako celoživotní proces. Důležitou roli hraje interakce s rodiči, vyučujícími a vrstevnictvem. Teorie sociálního učení4 předpokládá, že děti rozvíjejí svou genderovou identitu pozorováním a napodobováním chování souvisejícího s genderem a následným odměňováním nebo trestáním za takové chování.

Některé děti si svou genderovou identitu uvědomují již v raném věku, zatímco jiné ji objevují postupně v průběhu svého života. Neexistuje tedy žádný „správný“ způsob, jak se genderová identita vyvíjí.

Vývoj sexuální orientace je složitý proces, na kterém se podílí mnoho faktorů včetně genetiky, hormonů a vlivů prostředí. Dosud neexistuje shoda na tom, kdy a jak se sexuální orientace začíná utvářet. V průběhu života se navíc může měnit. Podle teorie sociálního učení je sexuální chování ovlivněno mimo jiné pozorováním a nápodobou genderových rolí a norem ve vlastní kultuře.

Stejně jako genderová identita ani sexualita není binární záležitost. Často se o ní hovoří jako o spektru, na kterém se lidé nacházejí v různé míře od výhradní heterosexuality až po výhradní homosexualitu. Mnoho lidí se vyskytuje někde mezi těmito dvěma extrémy a může se cítit v různé míře přitahováno lidmi různých genderových identit. Je také potřeba zmínit, že rozlišujeme romantickou a sexuální přitažlivost, které se nemusejí nutně stoprocentně překrývat.

Prožívání genderové identity, genderový projev, navazování romantických a sexuálních vztahů, to vše tvoří kombinaci, která je pro každého a každou z nás jedinečná a je to tak naprosto v pořádku. Předpokládat, že existuje jen jedna správná cesta, jak tyto části našich osobností a životů prožívat, je tedy zcestná.

Při zkoumání cisheteronormativity nejde jen o abstraktní koncept, jde o hmatatelnou mocenskou strukturu, která omezuje svobodu a brání v plném rozvoji potenciálu nás všech. Cisheteronormativita je opresivním nástrojem kultury, která upřednostňuje jisté genderové role a normy a potlačuje všechny, kteří*ré se jimi neřídí. Je také jednou z příčin genderově podmíněného násilí - násilí, které je páchané na základě pohlaví nebo genderové identity. Takové násilí může mít mnoho forem, včetně domácího násilí, sexuálního napadení, šikany na pracovišti, ve škole nebo na veřejnosti a dalších.

Uplatňování přístupů a očekávání, které vycházejí z cisheteronormativního pojetí světa má dalekosáhlé dopady na životy lidí nejen na individuální, ale i na systémové úrovni. Sociální konstrukt cisheteronormativity můžeme vnímat také jako nástroj kapitalistické ideologie, který slouží k rozdělování společnosti a odvádění pozornosti od skutečných problémů, jako je vykořisťování a nerovnost. Zaměřuje se na „kulturní války“ a morální paniku kolem sexuality a genderové identity, čímž brání v řešení důležitějších systémových problémů. Lidé v náročných životních situacích, způsobených například bytovou krizí, exekucemi, nebo zvýšenými cenami energií pak mohou sklouznout ke sledování a podporování obsahu, který pracuje s morální panikou ohledně genderových témat, trans lidí, nebo drag shows spíše, než aby se vymezovali*y a aktivizovali*y vůči fosilním a jiným korporacím či nespravedlivému politickému systému. To ve výsledku oslabuje dělnickou i nižší střední třídu, a brání tak lidem v dosažení skutečné solidarity a emancipace.

Normativní pojetí heterosexuality a cisgender identity je navíc úzce spjato s patriarchátem, systémem moci, který privileguje muže a „mužskost“. Podporuje genderové role a stereotypy, které udržují ženy a genderově nekonformní osoby v podřízené pozici. Udržuje nerovnost v oblasti moci, bohatství a příležitostí. To vede k tomu, že muži mají ve společnosti větší moc a kontrolu, zatímco ženy a genderově nekonformní osoby jsou marginalizovány a diskriminovány. Škodlivost patriarchátu není patrná pouze u genderově nekonformních osob a žen, ale negativně dopadá i na muže.

Patriarchát ovlivňuje přístup k lékařské péči a způsob, jakým jsou vnímána a léčena různá onemocnění. Například muži umírají na preventabilní choroby častěji než ženy, a to i kvůli tomu, že se více zdráhají vyhledat lékařskou pomoc a méně dbají na preventivní prohlídky. Stigmatizace mužských emocí a stereotyp „mužské síly“ také brání mužům vyhledávat pomoc s psychickými problémy. To je jedna z příčin čtyřnásobně většího počtu sebevražd u mužů v České republice než u žen.

Ženy se pak potýkají s diskriminací v oblasti reprodukčního zdraví a péče o děti. Například, ženy romského etnika nebo ze socioekonomicky znevýhodněných prostředí se setkávají s rasistickým a diskriminačním chováním ze strany zdravotnického personálu. Ženám se také nedostává dostatečné podpory při kojení a péči o novorozence, během porodu zažívají různé formy násilí, včetně verbálního a fyzického zneužívání, zanedbávání péče a nucených zákroků. Tyto zkušenosti mohou mít vážné psychické a fyzické následky. Genderové stereotypy také přisuzují ženám primární zodpovědnost za péči o děti, a to i když pracují. To vede k nerovnoměrnému rozdělení domácích prací a péče o děti mezi partnerstvem a ženám znemožňuje plnohodnotné zapojení do profesního a společenského života.

Patriarchát diktuje, jak by se lidé měli chovat a vyjadřovat své emoce. Muži jsou tlačeni k potlačování emocí, jako je smutek a strach, a očekává se od nich, že budou silní a asertivní. Ženy jsou naopak stereotypně vnímány jako emocionální a empatické, a jejich hněv a asertivní chování bývá potlačováno. To vede k psychickým problémům u těchto lidí a brání jim v budování zdravých vztahů.

Cisheteronormativita není jen otázka osobních preferencí, ale komplexní systém moci a kontroly, který slouží k udržení stávajícího společenského řádu. Pokud chceme dosáhnout společnosti, která je skutečně spravedlivá a rovnocenná, je klíčové plně si uvědomit dopady cisheteronormativity a aktivně se proti ní vymezit.

V kleci všudypřítomné cisheteronormativity – ve vzdělávacích institucích, politice, médiích, filmech, pohádkách, reklamách - jsou děti často tlačeny k jedné straně binarity dříve, než dostanou možnost volby. Vzpomeňme si na oslavy odhalující pohlaví dítěte, panenky a kuchyňky pro dívky, akční figurky a auta pro chlapce nebo věty typu „Než se vdáš, tak se ti to zahojí,“ či „Proč se tak chováš? Jsi přece kluk/holka!“.

Pro dítě, které není heterosexuální nebo cisgender, může mít prostředí, v němž se necítí být zastoupeno, škodlivý vliv na jeho učení, sebevědomí a pocit vlastní hodnoty. Cisheteronormativita ovlivňuje také heterosexuální a cisgender děti. Tyto děti vyrůstají v prostředí, kde jsou chlapci a dívky odděleni při sportu a kde se učí, že cokoli jiného než rodina s matkou a otcem je jiné nebo dokonce špatné. Takové prostředí omezuje genderovou expresi, posiluje genderové stereotypy, komplikuje pochopení vlastní sexuality a přijetí sebe sama, vytváří pocit viny a studu a zvyšuje riziko šikany.

Změnou našeho přístupu přitom můžeme pozitivně ovlivnit to, jak bude dítě chápat svět a komunikovat se svým okolím. Můžeme doufat, že výsledkem bude generace, která bude milovat a přijímat všechny lidi bez ohledu na jejich identitu. Každý člověk by přece měl mít možnost svobodně a autenticky vyjadřovat svou genderovou identitu a sexualitu bez strachu z odsouzení nebo diskriminace.

Školy hrají klíčovou roli v zasazení se proti cisheteronormativitě a v budování inkluzivnějšího prostředí pro všechny studující. Tyto i jiné vzdělávací instituce mohou udělat mnoho věcí, aby se s cisheteronormativitou vypořádaly.

Toto je několik malých změn, které mohou mít velký dopad:

1. Vzdělávání o sexualitě a genderové identitě:

2. Podpora genderové inkluzivity:

3. Boj proti homofobii a transfobii:

4. Zapojení queer studujících:

5. Vedení příkladem:

A konečně, kritická reflexe vlastní genderové identity a sexuality může být přirozeným východiskem. Pro začátek si můžeme položit například tyto otázky: Jsou mé preference mými vlastními preferencemi, nebo jsem byl*a nějakým způsobem ovlivněn*a? Měl*a jsem někdy pocit, že mě fyzicky, emocionálně nebo duchovně přitahuje někdo, kdo není opačného pohlaví?

Pokud dospějeme k závěru, že se identifikujeme jako cis a hetero, je to v pořádku. Prozkoumávání identity je důležitou součástí sebepoznání a i tato cesta nám může přinést cenné poznatky o sobě samých. Není nutné, abychom se museli*y nutně vymanit ze všech genderových norem a heterosexuální orientace. Důležité je, abychom se cítili*y komfortně a sebevědomě ve své vlastní kůži.

Cisheteronormativita je komplexní fenomén, který ovlivňuje náš každodenní život mnoha způsoby. Je důležité si uvědomovat dopady cisheteronormativity a aktivně bojovat proti diskriminaci a marginalizaci queer lidí a dalších marginalizovaných skupin.

Zasazovat se proti cisheteronormativitě je v zájmu nás všech, protože odstranění cisheteronormativních představ je nezbytným krokem na cestě ke společnosti, která bude vstřícná, empatická a inkluzivní. Ke společnosti, kde můžeme žít autenticky a beze strachu z odsouzení.

1. cisgender – člověk jehož genderová identita odpovídá pohlaví, které mu*jí bylo určeno při narození

2. transgender – člověk jehož genderová identita je jiná než pohlaví, které mu*jí bylo určeno při narození

3. Pitoňák, Michal; Macháčková, Marcela. 2023. Být LGBTQ+ v Česku 2022. Klecany: Národní ústav duševního zdraví.

4. Matthew Hogben & Donn Byrne (1998) Using social learning theory to explain individual differences in human sexuality, The Journal of Sex Research, 35:1, 58-71, DOI: 10.1080/00224499809551917

---

Vznik textu je podpořen Norskými fondy v rámci projektu You*th online: Prevence násilí (nejen) na sítích. Záměrem projektu je osvěta v tématu potírání a prevence nových forem genderově podmíněného násilí, které ve vysoké míře zasahuje zejména mladé lidi, a přímá práce s mladými lidmi vedoucí k jejich vlastnímu zapojení.