Džeko, nebo Diouf. Kteří hráči prošli Českem a ukážou se na MS?

Začněme tím největším jménem. Edin Džeko, 40letý kapitán Bosny a Hercegoviny, přišel do Teplic v roce 2005 jako 19letý nesmělý mladík ze Sarajeva. Za dvě sezony v severočeském klubu vstřelil 17 gólů, přesvědčil německý Wolfsburg a v roce 2007 zamířil za 4,5 milionu eur do bundesligy. Tahle částka byla tehdy pro Teplice rekordní. To, co následovalo, je legenda. Wolfsburg, Manchester City, AS Řím, Inter Milán, Fenerbahce, Fiorentina, teď Schalke 04 v německé Bundeslize. K tomu titul anglického šampiona, italský pohár, finále Ligy mistrů s Manchesterem City.

V dresu Bosny a Hercegoviny Džeko nasbíral 73 gólů ve 137 zápasech, což je historický rekord národního týmu. V kvalifikaci na MS 2026 přidal šest dalších tref, včetně vyrovnání proti Walesu. Bosna pak v baráži vyřadila penaltami Wales a Itálii a po 12 letech se vrátila na světový šampionát. Pro Džeka půjde nejspíš o rozlučku s národním dresem. V Americe nastoupí ve skupině B proti Švýcarsku, Kanadě a dalším soupeřům. Teplice budou koukat s pýchou.

Druhým hráčem se sparťanskou minulostí je 27letý Ángelo Preciado. Ekvádorský pravý wingbek přišel na Letnou v roce 2021 z belgického Genku a hned se stal klíčovou postavou obrany. V dresu Sparty odehrál tři sezony, vyhrál ligový titul a získal si pověst rychlého obránce, který dovede útočit. Měl ovšem i druhou tvář. Pozdě se vracel z reprezentačních srazů, řešil problémy s disciplínou a v posledním ročníku ho trápila zranění. Sparta ho po nepřesvědčivém vystoupení uvolnila v roce 2025 do brazilského Atlética Mineiro.

V Belo Horizonte zažívá Preciado renesanci. V brazilské lize hraje pravidelně a v ekvádorské reprezentaci patří k nesporným oporám. Pomohl Ekvádoru zařadit se v jihoamerické kvalifikaci na MS 2026 na druhé místo za Argentinou. V Americe nastoupí ve skupině E. Sparta ho bude sledovat se smíšenými pocity. Hráč, který v Praze nedotáhl svůj potenciál, dnes patří mezi opory výběru, který v Americe může překvapit.

Tahle příběh je nejčerstvější. El Hadji Malick Diouf, 21letý senegalský levý obránce, přišel do Slavie v roce 2024 z norského Tromsö. Začátky měl dramatické. V osmifinále Evropské ligy proti AC Milán v březnu 2024 ho po pouhých 25 minutách vyloučili a hráč po vlastních slovech „chodil jako tělo bez duše“. Pak se ovšem pod vedením Jindřicha Trpišovského proměnil v jednoho z nejlepších levonohých obránců ligy. V sezoně 2024/25 odehrál za Slavii 41 zápasů, vstřelil 7 gólů a v létě 2025 ho West Ham vykoupil za zhruba 25 milionů eur.

V Londýně se z Dioufa stala stálice. V debutové sezoně Premier League pomáhal West Hamu v boji o záchranu. Anglická média jeho výkony chválí natolik, že o jeho služby údajně usiluje Manchester United. V Americe nastoupí Diouf se Senegalem ve skupině I. Slavia má v něm pojistku navíc, protože podle pravidel Club Benefits Programme dostane za jeho reprezentační účast finanční podíl.

Tři hráči, tři kontinenty, tři role. Džeko jako symbol toho, co teplický fotbal v polovině 2000s dokázal. Preciado jako příklad sparťanské zahraniční politiky, která ne vždy dopadla podle plánu. Diouf jako čerstvý důkaz, že slávistický skauting v Africe funguje. Pro českou ligu jsou všichni tři reklama. Pokud Bosna překvapí ve skupině B, Ekvádor se v E projde do osmifinále nebo Senegal postoupí dál, část slávy se vrátí do české scény. Teplice, Sparta, Slavia. Tři kluby, jedno mistrovství světa. Tahle linie není o miliardách v Club Benefits Programme. Je o tom, že česká liga byla v určité chvíli kariéry odrazovým můstkem pro hráče, kteří jsou dnes globálními hvězdami.