Dělník s Řádem bílého lva. Generál František Fajtl: Hrdina bitvy o Británii skončil jako topič

10. ledna 1950 ráno otevřel František Fajtl dveře svého pražského bytu. Za nimi stáli tři muži v kožených kabátech. Jeden z nich schovával pistoli zpátky do kapsy. „Pusťte nás dovnitř,“ štěkl první z nich. Fajtl počítal: jeden, dva, tři. Měli očividnou převahu. Velitel československé 313. stíhací perutě RAF, první Čech v čele britské bojové perutě, účastník bitvy o Británii – zmizel v neoznačeném autě. Na domovské základně v Hornchurchu u něj kdysi napsali „Missing, probably killed“. Teď to bylo jinak. Missing, definitely arrested.

František Fajtl se narodil 20. srpna 1912 v Doníně na Lounsku jako syn zedníka. Od šesti let cvičil v Sokole – lásku k vlasti, vytrvalost, sebedisciplínu tam považoval za základ všeho, co potom následovalo. Po absolvování obchodní akademie v Teplicích v roce 1932 nastoupil povinnou vojenskou službu a rozhodl se stát pilotem. Přijali ho na Vojenskou akademii v Hranicích, druhý ročník zaměřený na letectvo studoval v Prostějově. Jako poručík letectva - pilot sloužil od roku 1935 u 2. leteckého pluku Dr. Edvarda Beneše v Olomouci a Přerově. Ovládal němčinu, angličtinu, ruštinu i francouzštinu – jazykový talent mu měl později zachránit život.

Obsazení Československa nacisty 15. března 1939 Fajtla zastihlo v Přerově jako zástupce velitele 63. výzvědné letky. Patřil k těm důstojníkům, kteří nedokázali sedět se založenýma rukama. 11. června 1939 přešel u obce Velký Polom hranici do Polska. Přes Krakov se dostal do Francie, kde 7. října 1939 vstoupil do Cizinecké legie v hodnosti seržanta. Na základně Chartres absolvoval stíhací výcvik a 1. května 1940 byl přidělen ke Groupe de Chasse u Lyonu. Létal na Blochu MB-152 a Morane-Saulnier MS-406. Po kapitulaci Francie v červnu 1940 uprchl přes severní Afriku do Velké Británie.

2. srpna 1940 se František Fajtl stal pilotem Royal Air Force s číslem 82 544 v hodnosti Pilot Officer – podporučíka. Nastoupil k 310. československé stíhací peruti, brzy byl převelen k britské 17. peruti. Létal na Hawker Hurricane. Během bitvy o Británii, která rozhodovala o osudu posledního nepokoř eného kusu Evropy, si zapsal první úspěch: 2. října 1940 společně s britským pilotem sestřelil německý bombardér. Celkem během bitvy získal ve spolupráci s britskými druhy dva sestřely a jeden letoun vážně poškodil. Británie potřebovala piloty zoufale – karanténa pro nově příchozí letce z Francie trvala jen týden místo běžných dvou. Čeští a polští letci prošlí boji byli neocenitelnými pomocníky.

Od května 1941 sloužil u slavné 313. československé stíhací perutě, která vznikla 10. května 1941 v Cattericku. Létali na Spitfirech, chránili lodní konvoje a doprovázeli bombardéry nad okupovanou Francii. Heslo perutě znělo: „Jeden jestřáb mnoho vran rozhání.“ 28. října 1941 byl povýšen na kapitána.

27. dubna 1942 se František Fajtl stal jako první československý důstojník velitelem britské stíhací perutě. Šlo o 122. stíhací peruť (City of Bombay), operující v rámci Hornchurchského křídla. Byl povýšen na Squadron Leadera – ekvivalent podplukovníka. Velel britským a belgickým pilotům. Patřil k velmi mála cizincům, kterým se takové pocty dostalo.

Velení mu však netrvalo dlouho. 5. května 1942, jen osm dní po jmenování, byl při doprovodu bombardérů nad Lille sestřelen. Operace Circus 157 skončila pro Fajtla rozsáhlým leteckým střetnutím. Jeho pravděpodobným přemožitelem byl poručík Arthur Beese od 1./JG 26 Schlageter pilotující Focke-Wulf Fw 190. S hořícím Spitfirem nouzově přistál u Hardifortu severně od Hazebroucku, mezi německé pozice. Jako Čech z protektorátu mu v případě zajetí nehrozilo zajatecké tábořiště, ale gilotina za velezradu.

Z německého obklíčení se Fajtlovi podařilo proklouznout. S pomocí francouzských venkovanů se proměnil v civilistu. 14. května dorazil do Paříže-Puteaux, kde ho skrývala rodina naturalizovaného Čecha Viktora Formánka – rodáka z Fajtlovy rodné vesnice Donín. 26. května se s falešnými doklady vydal přes Bourges, Montluçon do Vichy, odtud přes Lyon, Montpellier, Béziers a Argelès-sur-Mer k Pyrenejím.

3. června 1942 překročil hory. Při přechodu se zranil. 4. června ho zatkli španělští vojáci. Vězněn byl ve Figueras, Barceloně, Zaragoze. Od 11. června do 12. srpna strávil v koncentračním táboře Miranda de Ebro – frankistickém pekle, kam Španělsko cpalo uprchlíky a nepohodlné cizince. Celou dobu se vydával za britského pilota Franka Fattlea. Propuštěn byl díky britskému konzulovi v Madridu. Přes Gibraltar odletěl zpět do Anglie – přesně v den svých 30. narozenin, 20. srpna 1942.

Na domovské základně u jeho jména v mezidobí napsali: „Missing, probably killed“ – pohřešován, pravděpodobně zabit. Druhá část věty se naštěstí ukázala být nesprávná. Dostal nabídku k bezpečnější službě v zázemí u výukové jednotky. Odmítl. Chtěl zpátky k bojové peruti.

V listopadu 1942 dostal Distinguished Flying Cross – britský letecký kříž za vynikající činy. Byl povýšen na Wing Commandera. Velel letecké základně RAF Skeabrae na Orkneyských ostrovech. Zažádal o převelení zpět k bojové jednotce – dobrovolně sestoupil o hodnost, aby se mohl vrátit k 313. peruti. 24. září 1943 převzal velení československé „třistatřináctky“, létal na Spitfirech z RAF Ibsley.

Někdy v té době začal nosit plnovous, který se stal jeho poznávacím znamením. Nebyla to móda, ale reakce na problémy s pletí. K nošení vousů musel poslat žádost králi Jiřímu VI. „Nevím, kde všude putovala, ale nakonec byla vyslyšena. Budu létat s plnovousem, patrně jako jediný v RAF, kromě kolegů-letců z Indie,“ zapsal si. Vousy si už neoholil až do konce života.

V lednu 1944 byl Fajtl určen velitelem skupiny 20 stíhacích pilotů, kteří měli odjet do Sovětského svazu. Přihlásil se dobrovolně – chtěl aktivně bojovat za osvobození Československa. Byl propuštěn ze služeb RAF a přes Středomoří odplul do SSSR. Na letišti Ivanovo se skupina 3. května 1944 přeformovala na 128. československou samostatnou stíhací leteckou peruť, k 1. červnu 1944 na letišti Kubinka reorganizovanou na 1. československý samostatný stíhací letecký pluk. Fajtl zůstal velitelem až do konce války.

Po přeškolení na sovětské stíhačky Lavočkin La-5FN odletěl v čele pluku na pomoc Slovenskému národnímu povstání. 17. září 1944 přistáli na letišti Zolná u Zvolena, operovali také z Tri Duby. Jejich překvapivý účinek byl značný – Němci netušili, že uvnitř povstaleckého území operuje stíhací pluk. Když bylo SNP v říjnu 1944 potlačeno, pluk se vrátil na sovětskou základnu v Polsku. Poslední bojové nasazení měl při ostravské operaci v roce 1945.

Celková válečná bilance: 275 nalétaných operačních hodin – 15 ve Francii, 240 v Británii, 20 v Sovětském svazu. Čtyři potvrzené sestřely, několik poškozených letounů. 1. listopadu 1944 byl povýšen na majora. 13. května 1945 přistál na Kbelích v osvobozené Praze jako válečný hrdina.

Po válce stoupal v žebříčku armádních hodností. Vyučoval na Vysoké škole válečné, byl vyznamenán francouzskými a britskými řády. 22. srpna 1946 absolvoval Vysokou školu válečnou v hodnosti podplukovníka generálního štábu, stal se zástupcem velitele 1. letecké divize. 31. března 1948 byl lektorem na Vysoké škole válečné.

Po únoru 1948 se všechno změnilo. 1. února 1949 byl vyslán na „zvláštní dovolenou“ – krycí termín pro degradaci. 1. listopadu 1949 ho přeložili do výslužby jako „politicky nespolehlivého.“ To, že bojoval i na východní frontě, mu nepomohlo. To, že velel československému pluku v SSSR, bylo lhostejné. Spojení s Británií bylo neodpustitelné.

10. ledna 1950 k rozbřesku zazvonel zvonek. Tři muži v koženýc h kabátech, jeden s pistolí. František Fajtl, velitel 313. perutě RAF, první Čech v čele britské bojové jednotky, účastník bitvy o Británii – zmizel v neoznačeném autě. Odvezen do pracovního tábora na hradě Mírov. Bez soudu. Bez obžaloby.

11. prosince 1950 byl degradován na vojína. Jeho manželka Hana s dcerou byly bez náhrady vystěhovány z pražského bytu. Fajtl strávil na Mírově 17 měsíců pod jednou střechou s těmi, s nimiž vedl vítěznou válku – s gestapáky a příslušníky SS. Propuštěn byl 1. června 1951.

Po propuštění pracoval jako stavební dělník, později skladník a úředník v Okresním stavebním podniku v Lounech. Generál RAF – topič v továrně. Velitel československého stíhacího pluku – účetní na stavbě. Nositel britského DFC a francouzského řádu Čestné legie – nepřítel lidu.

V roce 1964, během krátkého politického uvolnění, dostal částečnou rehabilitaci. Byl povýšen na plukovníka v záloze. U Státní letecké inspekce vyšetřoval letecké nehody – alespoň nepřímo se vrátil k létání. V roce 1965 se mohl vrátit do Prahy.

Během normalizace 70. a 80. let psal knihy. Literární talent měl mimořádný – jeho autobiografické práce se četly „jedním dechem.“ „Sestřelen“ (1946) líčí dramatický útěk z Francie. „První doma“ (1947) popisuje návrat do vlasti. „Vzpomínky na padlé kamarády“ (1980), „Bitva o Británii,“ „Dva údery pod pás,“ „Pouta nebes“ – celkem napsal 14 knih. Byly v omezeném nákladu dostupné, ale skutečné a necenzurované svědectví mohl podávat až po listopadu 1989.

V prosinci 1989 byl zvolen předsedou Sdružení zahraničních letců, spolu s plukovníkem Karlem Mrázkem stanul v čele Svazu letců. 1. května 1990 ho prezident Václav Havel povýšil do hodnosti generálmajora ve výslužbě a vyznamenal Řádem generála M. R. Štefánika. 8. května 2000 dosáhl hodnosti generálporučíka ve výslužbě – druhá nejvyšší hodnost v české armádě.

V roce 1994 obdržel francouzský řád Čestné legie. 28. září 2004, dva roky před smrtí, mu prezident Václav Klaus udělil Řád Bílého lva – nejvyšší státní vyznamenání České republiky.

Přes svůj pokročilý věk neúnavně objížděl republiku a vyprávěl lidem o svých válečných zážitcích. Vypravěčský talent měl výjimečný. Jeho osudy se staly inspirací pro film Tmavomodrý svět (2001).

František Fajtl zemřel 4. října 2006 v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích ve věku 94 let. Přežila ho manželka Hana a dvě dcery. V roce 2005 se umístil na 91. místě v anketě Největší Čech.

Od rozbřesku 10. ledna 1950, kdy mu za dveřmi stáli tři muži v koženýc h kabátech, do Řádu Bílého lva 28. září 2004 uplynulo 54 let, 8 měsíců a 18 dní. Komunistické Československo mu ukradlo čtyřicet let života. Generál RAF skončil jako stavební dělník. Ale vousy si neoholil. A nezapomněl.

„Komunisté? Co slovo, to lež. Co čin, to zločin.“

Zdroje: