Muž, který šel do pekla dobrovolně a vrátil se: Witold Pilecki a neuvěřitelný příběh z Auschwitz

27. dubna 1943, Auschwitz-Birkenau. Ve tři hodiny ráno se otevírají dveře táborové pekárny a ven nevychází německý dozorce s čerstvým chlebem, ale vychrtlý muž v pruhovaném mundúru. Witold Pilecki právě dokončil něco, co považovali všichni za nemožné - utekl z nejstřeženějšího koncentračního tábora nacistického Německa. V kapse má mikroskopickou zprávu o tom, co viděl za zdmi táborového pekla, a také odpověď na otázku, kterou si kladl dva a půl roku: Dá se Auschwitz zničit zevnitř?

1. září 1940, Varšava. Rotmistr Witold Pilecki sedí v kavárně na rohu Aleje Jerozolimskich a objasňuje svým nadřízeným z polského podzemí plán, který zní jako dobrovolná sebevražda. Chce se nechat úmyslně zatknout gestapem a deportovat do koncentračního tábora Auschwitz, protože někdo musí zjistit, co se tam skutečně děje, a někdo musí zevnitř zorganizovat odboj.

Není to romantické gesto mladého horlivce hrajícího si na hrdinu. Pileckimu je tehdy devětatřicet let, má dvě děti a ženu, kterou miluje. Je to chladnokrevné rozhodnutí zkušeného důstojníka, který už poznal tvrdost války během první světové a polsko-sovětské války a ví přesně, do čeho jde. Za dva dny se prochází po ulici během razie, a když němečtí vojáci obkličují kvartál, neprchá jako ostatní, ale stojí klidně a nechává se zatknout.

Auschwitz, 22. září 1940. Cesta ze statku na vlak, z vlaku na rampu, pak hrůza první noci plné bitek, kopanců a křiku. Witold Pilecki se stává vězeň číslem 4859 a ještě netuší, že právě vstoupil do místa, kde za čtyři roky zemře více než milion lidí. Ale už během prvního týdne pozoruje každý detail, plánuje každý krok a vybírá si lidi, kterým může důvěřovat.

Krejčí Stanisław Jaster, pekař Konstanty Piekarski, zedník Wincenty Gawron - jeden po druhém vytváří tajnou síť odporu přímo v srdci nacistického vyhlazovacího stroje. Skupina dostává kódové jméno Związek Organizacji Wojskowej - Vojenská organizace, a Pilecki buduje síť buněk, kde každý zná jen svého přímého nadřízeného a tři podřízené. Pokud někoho chytí a zmlátí na výslechu, nemůže prozradit víc než pár jmen.

Zima 1940. Pilecki úplatek za úplatkem podplácí polské civilní dělníky pracující v táboře a ti pak vynášejí mikroskopické zprávy napsané na papírcích ne větších než známka. První zpráva má pět stran a líčí systematické vraždy vězňů, druhou zprávu ukrývá do dutého kusu dřeva, třetí zašívá do podrážky boty. Zprávy se dostávají do Varšavy a odtud dál do Londýna, takže svět poprvé dostává systematickou informaci o tom, co se děje v Auschwitz.

Pilecki reportuje každodenní vraždy, lékařské experimenty, plynové komory a informace jsou tak neuvěřitelné, že jim polská vláda v exilu zprvu nevěří. Přitom uvnitř tábora pokračuje ve své dvojité hře - oficiálně pracuje jako nemocniční sanitář, neoficiálně organizuje sabotáže, pomáhá s útěky a připravuje povstání. Do své skupiny postupně získává víc než tisíc vězňů, z nichž každý riskuje život už jen tím, že s ním mluví.

Jaro 1942. Pilecki vyšle zprávu s očekáváním spojeneckého útoku zvenčí, který by podpořil vězňské povstání zevnitř, a den za dnem čeká na zvuk spojeneckých letadel. Ale bomby dopadají jen na německá města, ne na Auschwitz, a mezitím se situace v táboře dramaticky zhoršuje. Začínají masové deportace židovských rodin, plynové komory pracují na plný výkon a Pilecki vidí, jak se Auschwitz mění z koncentračního tábora na továrnu na smrt.

V létě 1942 dostává zprávu, která ho zdrtí víc než jakékoliv fyzické mučení - polská vláda v Londýně mu vzkazuje, aby zatím s povstáním nepočítal, protože pomoc nepřijde. Je na všechno sám, obklopen tisíci spoluvězňů, kteří v něj vkládají naději, kterou už nemůže naplnit.

Duben 1943. Pilecki už strávil v Auschwitz dva a půl roku, poznal každý koutek tábora, každého dozorce, každou rutinu, a teď přichází čas na poslední úkol - dostat se ven živý a říct světu pravdu. Vybírá si dva spoluvězně, Jana Redzeje a Edwarda Ciesielského, a plán je jednoduchý - během noční směny v táborové pekárně přemůžou dozorce, oblečou si jeho uniformu a prostě odejdou hlavní branou.

V noci z 26. na 27. dubna 1943 plán funguje beze zbytku. Pilecki v německé uniformě kráčí kolem strážnic a prochází branami tábora, kde zemřely už statisíce lidí, a za zády nechává své muže z podzemní organizace, z nichž většina válku nepřežije. Ale pravda, kterou nese, je důležitější než jakýkoliv jednotlivý život.

Pilecki se dostává do Varšavy a ihned píše podrobnou zprávu o svých zkušenostech z Auschwitz. Dokument má sto stran a je první ucelou zprávou o nacistických vyhlazovacích táborech napsanou očitým svědkem, který tam strávil více než dva roky. Popisuje systematické vraždy, plynové komory, lékařské experimenty, každodenní hrůzy, které viděl na vlastní oči.

Zpráva se dostává do Londýna k polské vládě v exilu a dál k britským spojencům, ale ti ji označují za „přehnanou“ a „nepravděpodobnou“. Pileckého svědectví z první ruky považují za pouhé válečné zpravodajství, které má za cíl získat větší podporu pro Polsko. Přitom každé slovo je pravda a každý detail byl zaplacen krví a utrpením tisíců lidí.

Leden 1945. Rudá armáda osvobozuje Auschwitz a Pilecki mezitím bojuje ve varšavském povstání a pak v jednotkách 2. polského sboru v Itálii. Válka skončila, nacismus je poražen a zdá se, že hlavní úkol života splnil. V roce 1945 se vrací do Polska, kde mezitím nastolili moc komunisté, kteří ho označují za „západního špiona“ a „nepřítele lidu“.

Muž, který dobrovolně šel do Auschwitz, aby bojoval proti nacistům, je nyní pronásledován komunisty jako zrádce. V roce 1947 ho zatknou a obviní ze špionáže, a 15. března 1948 ho popravují střelou do hlavy ve varšavské věznici Mokotów. Jeho poslední slova před popravou: „Auschwitz byl při tom jen dětskou hrou.“

Teprve po pádu komunismu v roce 1989 vychází na světlo úplný rozsah Pileckého činů a až tehdy se svět dozvídá, že muž, který se dobrovolně nechal deportovat do Auschwitz, vybudoval tam největší odbojovou organizaci v dějinách koncentračních táborů. Dnes má Witold Pilecki pomníky v Polsku i v Izraeli, či přímo v památníku Auschwitz-Birkenau, kam šel dobrovolně, a Pileckého zprávy jsou uloženy v archívech jako jeden z nejdůležitějších dokumentů o holokaustu.

Ironií dějin zůstává, že muž, který přežil peklo Auschwitz, zemřel rukou těch, kteří se vydávali za osvoboditele. Witold Pilecki dokázal, že hrdinství někdy znamená dobrovolně vejít do tmy, aby ostatní mohli spatřit světlo, a že pravda je někdy cennější než život samotný.

Zdroje:

Witold Pilecki, Holocaust Memorial Day Trust
Dostupné z: https://hmd.org.uk/resource/witold-pilecki/

Story of Witold Pilecki, co-founder of resistance in Auschwitz, Auschwitz-Birkenau State Museum
Dostupné z: https://www.auschwitz.org/en/education/e-learning/podcast/story-of-witold-pilecki-co-founder-of-resistance-in-auschwitz/

Reports by Auschwitz escapees, Auschwitz-Birkenau State Museum
Dostupné z: https://www.auschwitz.org/en/history/informing-the-world/reports-by-auschwitz-escapees/

Witold Pilecki - Faces of Auschwitz, Auschwitz-Birkenau State Museum
Dostupné z: https://facesofauschwitz.com/gallery/witold-pilecki/

Witold Pilecki, Google Arts & Culture - Polish History Museum
Dostupné z: https://artsandculture.google.com/exhibit/witold-pilecki/QQJStDFF

Jack Fairweather: The Volunteer: The True Story of the Resistance Hero Who Infiltrated Auschwitz, The Washington Post, 26. ledna 2020