Nacistická sestra prince Philipa porodila v padajícím letadle. Nepřežila ona ani dítě.

Darmstadt, květen 1937. Ve velkém sále hessenského paláce se odehrává ceremonie, která navždy změní osud jedné z nejkrásnějších princezen Evropy. Třiadvacetiletá Cecilie z Řecka a Dánska stojí vedle svého manžela Georg Donata a v ruce drží členskou legitimaci nacistické strany.

Datum – 1. květen 1937 – se mělo stát symbolem jejich nového začátku. Místo toho se stalo předzvěstí tragédie, která za šest měsíců otřese celou Evropou.

Dítě exilu s pohádkovým snem

Victoria Alice Cecilie se narodila 22. června 1911 v letním sídle řecké královské rodiny na Tatoí, patnáct kilometrů od Athén. Její narození se shodovalo s korunovací anglického krále Jiřího V., který se stal jedním z jejích kmotrů – jako by osud chtěl, aby její život byl spjat s velkými historickými událostmi.

Byla třetím dítětem prince Andrewa Řeckého a princezny Alice z Battenbergu, sestrou budoucího prince Philipa. Rodina ji nazývala Cécile a už jako malá vynikala svou inteligencí a půvabem.

Její dětství však nebylo pohádkové. Balkánské války, první světová válka a řecko-turecký konflikt donutily rodinu k exilu. Nejdříve do Švýcarska, pak do Francie, kde žili prakticky v chudobě, závislí na podpoře příbuzných.

„Byli jsme vlastně uprchlíci,“ vzpomínal později její bratr Philip. „Ale nějak jsme to zvládali.“

Svatba století a rodinné štěstí

V roce 1931 se dvacetiletá Cecilie provdala za Georga Donata, dědičného velkovévodu hessenského. Byl to její bratranec jednou odstraněný přes matčinu stranu – děti si rozuměly už od dětství, protože Battenbergové byli novou morganatickou větví hessenského rodu.

Svatba v Darmstadtu se stala událostí roku. Davy byly tak obrovské, že ačkoliv auta měla policejní eskortu, nevěsta, ženich i jejich otcové museli k chrámu jít pěšky.

Sedm měsíců a dvacet tři dní po svatbě se jim narodil první syn Ludwig. Následoval Alexander v roce 1933 a dcera Johanna v roce 1936. Cecilie se stala milující matkou a její manželství bylo šťastné.

Georg Donatus byl záložním důstojníkem Luftwaffe a postupně se začal přiklánět k nacistickým idejím. Viděl v Hitlerově straně naději pro rozdělené a ponížené Německo.

Osudové rozhodnutí

V říjnu 1937 zemřel Georg Donatův otec, velkovévoda Ernst Ludwig Hessenský. To učinilo z Georga Donata nového hlavy hessenského rodu. Zároveň to pečetilo jejich politické rozhodnutí.

1. května 1937 se oba připojili k nacistické straně. Cecilie následovala svého manžela, ačkoliv politika ji nikdy příliš nezajímala. Bylo to rozhodnutí, které mělo fatální důsledky nejen pro ni, ale i pro celou její rodinu.

Historici dodnes debatují o motivech tohoto kroku. Někteří tvrdí, že to byla politická nutnost v době, kdy nacisté ovládli Německo. Jiní to považují za skutečné sympatie s režimem.

„V té době si nikdo neuměl představit, kam to všechno povede,“ říká historik královských rodin. „Pro německou šlechtu to vypadalo jako cesta k obnově starých pořádků.“

Poslední cesta

V listopadu 1937 byla Cecilie v osmém měsíci těhotenství se svým čtvrtým dítětem. Lékaři jí doporučovali, aby necestovala, ale rodinné povinnosti byly silnější než opatrnost.

Její švagr Louis se měl v Londýně oženit s Margaret Campbell Geddes a celá rodina se chystala na svatbu. Cecilie nenechala svého manžela cestovat samotného – jejich vztah byl velmi blízký.

16. listopadu nastoupili v Darmstadtu do belgického letadla společnosti Sabena. Na palubě byli Georg Donatus, Cecilie, jejich synové Ludwig (6 let) a Alexander (4 roky), Georg Donatova matka velkovévodkyně Eleonore a rodinný přítel baron Joachim von Riedesel.

Malá Johanna zůstala doma kvůli svému věku – byl jí teprve rok a půl.

Nejtragičtější porod v dějinách

Let probíhal zpočátku bez komplikací. Letadlo mělo mezipřistání v Ostende, kde mělo vyzvednout další dva pasažéry. Pak se mělo vydat směr Londýn.

Nad Belgií se ale počasí zhoršilo. A v kabině letadla se začalo dít něco, s čím nikdo nepočítal – Cecilie začala rodit.

Bolesti přišly náhle a byly silné. Posádka okamžitě kontaktovala leteckou kontrolu a požádala o povolení k nouzovému přistání v Bruselu. Pilot Jacques Perlot udělal vše, co bylo v jeho silách.

Mlha a silný vítr však neumožňovaly bezpečné přistání. Pilot se rozhodl pro Ostende, kde znał letiště lépe. Byla to poslední naděje.

Ve 15:20 hodin se letadlo snažilo přistát v hustém mraku a dešti. Pilot nevěděl, že mezi ním a přistávací dráhou stojí vysoký komín továrny.

Náraz byl okamžitý a smrtelný. Letadlo explodovalo v plamenech. Nikdo nepřežil.

Šokující objev v troskách

Záchranáři našli v troskách něco, co jimi hluboce otřáslo – malé tělíčko. Cecilie během posledních okamžiků letu porodila své čtvrté dítě. Belgické vyšetřování později potvrdilo, že pokus o nouzové přistání byl učiněn právě kvůli porodu.

Princezna, která se narodila 22. června, zemřela 16. listopadu – a v ten samý den se narodilo a zemřelo i její dítě.

Zpráva o tragédii otřásla celou Evropou. V jediném okamžiku zahynula celá generace hessenského rodu.

Pohřeb v nacistických uniformách

23. listopadu 1937 se v Darmstadtu konal pohřeb, který se stal jednou z nejtragičtějších, ale i nejkontroverznějších událostí té doby.

Šestnáctiletý Philip dorazil z Anglie, kde studoval. Na fotografiích z pohřbu je vidět, jak stojí obklopen muži v nacistických uniformách. Davy v ulicích dávaly nacistický pozdrav a křičely „Heil Hitler“.

Pro Philipa to byl šok nejen kvůli ztrátě milované sestry, ale i kvůli prostředí, ve kterém se pohřeb konal. Cecilie byla jeho nejbližší sestrou a její smrt ho hluboce poznamenala.

„Bylo to strašné,“ vzpomínal později. „Ztratil jsem sestru a současně jsem si uvědomil, do jakého světa se dostala.“

Poslední dítě a konec rodu

Tragédie nekončila pohřbem. Jediná přeživší z rodiny, malá Johanna, byla adoptována strýcem Louisem a jeho ženou Margaret. Zdálo se, že alespoň jedno dítě z Ceciliiny rodiny bude mít šanci na normální život.

Osud však byl neúprosný. 14. června 1939, necelé dva roky po tragédii, zemřela dvouletá Johanna na meningitidu. S její smrtí definitivně zanikla celá Ceciliina větev hessenského rodu.

Dědictví a otázky

Ceciliina smrt vyvolala mnoho otázek, které zůstávají nezodpovězené dodnes. Někteří historici se ptají, jak by se vyvíjely dějiny, kdyby Cecilie nepřistoupila k nacistům. Jiní zase spekulují, zda by se změnil vztah prince Philipa k Německu.

Při Philipově svatbě s princeznou Alžbětou v roce 1947 nebyla přítomna žádná z jeho německých příbuzných. Jejich spojení s nacisty bylo pro britskou královskou rodinu v poválečné době nepřijatelné.

„Philipovy sestry nebyly pozvány, protože byly provdané za německé prince, kteří se během války angažovali v nacistické straně,“ vysvětlil později historik královské rodiny.

Vzpomínka na krásnou princeznu

Dnes spočívá princezna Cecilie na Rosenhöhe v Darmstadtu, tradičním pohřebišti hessenského rodu. Vedle ní leží její synové Ludwig a Alexander a také její manžel Georg Donatus.

Na jejich náhrobku není zmínka o politických sympatiích ani o tragédii, která jim ukončila život. Jen jména, data a hessenský erb.

Prince Philip až do své smrti v roce 2021 na svou sestru vzpomínal s láskou, i přes bolestné okolnosti její smrti. „Byla to krásná žena a milující matka,“ řekl při jedné z mála příležitostí, kdy o ní mluvil.

Ceciliina smrt se stala symbolem tragédie celé generace evropské šlechty, která se ocitla na špatné straně dějin. Její život, který mohl být pohádkový, skončil v plamenech nad belgickou půdou, zatímco ona dávala život svému poslednímu dítěti.

Je to příběh o tom, jak osudová rozhodnutí mohou změnit nejen náš život, ale i způsob, jakým nás bude historie pamatovat. Princezna Cecilie zůstala navždy mladá, krásná a tragická – žena, která porodila a zemřela v jednom dni.

Zdroje: