Hlavní obsah

Ve tři ráno hráli v rádiu pochody. Pak v Argentině začali mizet lidé

Foto: Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=36582405

Převrat z 24. března 1976 nikoho nepřekvapil a málokdo mu vzdoroval. Generálové slíbili pořádek a zavedli systém tajných věznic, ze kterých se vracel jen zlomek lidí. Kolik jich zmizelo, se dodnes liší podle toho, koho se zeptáte.

Článek

Brzy po půlnoci 24. března 1976 potkávali cestující na silnicích kolem Buenos Aires vojáky se zbraněmi. Prezidentku Isabel Perónovou mezitím zatkli a vrtulníkem odvezli. Příštích pět let strávila v domácím vězení, vyšetřovaná kvůli korupci.

Kolem třetí hodiny ráno začala všechna rádia hrát vojenské pochody. Z Růžového domu pak hlasatel Juan Vicente Mentesana přečetl vyhlášení junty. Podepsali ho generál Jorge Rafael Videla za armádu, admirál Emilio Eduardo Massera za námořnictvo a generál Orlando Ramón Agosti za letectvo.

Během dopoledne přečetli 31 komuniké. Zakazovala shromažďování i politickou činnost, zavedla trest smrti pro každého, kdo ublíží příslušníkům bezpečnostních sil, převzala odbory a zavřela parlament. Kolem sedmé ráno se zrušila výuka ve školách, úřady a banky zavřely.

Noviny ze 25. března psaly o 24. březnu jako o obyčejném dni.

„Nejpředpovídanější převrat“

Převrat nepřišel z čista jasna. Perón zemřel 1. července 1974 a vystřídala ho manželka Isabel, která v čele státu rozhodně nestačila. Rostla inflace, životní náklady, sociální konflikty i politické násilí. Levicové a perónistické ozbrojené skupiny se střetávaly s krajně pravicovými komandy, především s organizací Triple A, která podle Buenos Aires Herald měla podporu vlády.

Isabel Perónová v roce 1975 povolila armádě „zlikvidovat“ partyzány ERP v provincii Tucumán. Operace Independencia začala 5. února 1975. Podle deníku generála Vilase prošlo do prosince 1975 jejím zajateckým střediskem 1 507 lidí a v Tucumánu fungovalo nejméně 61 míst, kde lidi věznili. Historička Gabriela Águilaová operaci označuje za zkoušku státního terorismu.

Přípravy převratu začaly podle Wikipedie v říjnu 1975. Země se tehdy rozdělila na pět vojenských zón a americké ministerstvo zahraničí se o chystaném převratu dozvědělo dva měsíce předem. Podle téhož zdroje měl Henry Kissinger juntu ujistit o americké podpoře, zatímco velvyslanec Robert Hill byl proti. Převrat bylo možné čekat tak jistě, že ho Águilaová nazývá „nejpředpovídanějším v argentinských dějinách“.

Když se stal, podle Buenos Aires Herald ho podpořily obchodní skupiny, pravicové strany, část katolické církve i mezinárodní společenství. Odbory CGT a perónistické organizace vyhlásily stávku, ale nikdy se nekonala. Odpor přišel až o rok později, když se začaly scházet Matky z Plaza de Mayo.

Tři muži a „Proces“

Junta nazvala svou politiku Procesem národní reorganizace. Videla, kterého Isabel Perónová v roce 1975 jmenovala velitelem armády, podle Wikipedie řekl: „Tolik lidí, kolik bude třeba, musí v Argentině zemřít, aby byla země zase bezpečná.“

Videla řídil zemi do roku 1981. Pak ho vystřídali další generálové, mezi nimi Leopoldo Galtieri a Reynaldo Bignone. Junta držela moc do 10. prosince 1983.

Jak se mizelo

Metoda spočívala v tom, že ozbrojení muži člověka unesli a odvezli do tajné věznice. Wikipedie popisuje případ dvou kubánských diplomatů z roku 1976, kterým asi čtyřicet agentů tajné služby SIDE zablokovalo ulici auty Ford Falcon. Ve věznicích se mučilo. Komise CONADEP jich v roce 1984 zaregistrovala zhruba 340. Argentinský registr RUVTE jich v seznamu z června 2022 eviduje 806, využívaných od konce roku 1974 do 10. prosince 1983. Téměř tři čtvrtiny jsou podle téhož registru policejní stanice a další policejní objekty.

Největší věznicí bylo námořní učiliště ESMA v Buenos Aires, které leželo v běžné čtvrti na ploše asi sedmnácti hektarů. Argentinská vláda uvádí odhad asi pěti tisíc unesených. Hodnotící zpráva organizace ICOMOS pro UNESCO z roku 2023 píše o „více než 5 000“ lidech, které námořnictvo uneslo, mučilo a zavraždilo. Web LAC Geo, který zdroje neuvádí, píše, že přežilo asi dvě stě lidí. Odhady úmrtí se liší: Wikipedie uvádí asi 3 000 mrtvých v ESMA a LAC Geo odhaduje, že lety smrti stály život 3 000 až 5 000 lidí. Podle ICOMOS byla většina vězňů zabita a jejich těla zmizela, některé omámené shazovali z letadel a vrtulníků do Río de la Plata nebo do oceánu. Kapitán námořnictva Adolfo Scilingo později svědčil, že vězně omámili, naložili na vojenská letadla a vyhodili do Atlantiku.

V roce 1979 se na televizním setkání s novináři zeptali Videly, co je to zmizelý. Podle Diario de Cuyo se José Ignacio López zeptal na výrok papeže Jana Pavla II. o zmizelých a lidech zadržených bez soudu a Videla odpověděl, že papež „mluví ke světu, ne k Argentině“. Podle Nizkoru řekl o zmizelém: „Je to neznámá, je zmizelý, nemá existenci, není tu, není ani mrtvý, ani živý.“ A dodal, že dokud je někdo zmizelý, nemůže mít žádné zvláštní zacházení. Přesné datum zdroje neuvádějí.

Kolik jich bylo

Na tuto otázku neexistuje jedna odpověď.

  • 8 961. Tolik zmizelých zdokumentovala komise CONADEP, kterou vytvořil prezident Raúl Alfonsín a která zprávu odevzdala v září 1984. Autoři ji sami označili za nutně „otevřený seznam“.
  • 22 000. Odtajněné dokumenty obsahují telegram z července 1978, který poslal chilský agent Enrique Arancibia Clavel. Píše v něm, že se v letech 1975 až 1978 „napočítalo 22 tisíc mrtvých a zmizelých“. Podle La Nación jde o odhad připisovaný argentinské armádě, který žádná argentinská vláda ani soud nepřevzaly. Badatel John Dinges ho považuje za číslo, které je třeba dál prověřovat.
  • 30 000. Toto číslo obíhalo v požadavcích organizací pro lidská práva a veřejně se objevilo v září 1983, kdy na „Pochodu odporu“ (Siluetazo) vyvěsili 30 000 plakátů. Bývalý montonero Luis Labraña se připisuje, že na ně přišel v exilu. Antropoložka Ludmila Da Silva Catelaová o něm říká, že je to „heslo a místo paměti“, a nepovažuje ho za statistický údaj.
  • 20 000 a víc. Historik Emilio Crenzel sčítá asi 20 000 případů přeživších, politických vězňů a zadržených, kteří byli později zavražděni. Spolu se zmizelými a neohlášenými přeživšími by se podle něj součet „přiblížil emblematickému číslu“.
  • 8 631. Tolik obětí uvádí registr RUVTE z roku 2015: 7 018 zmizelých a 1 613 mrtvých. Registry zahrnují i případy od roku 1969 a lidi zabité při střetech s bezpečnostními silami či při akcích partyzánů. Parque de la Memoria v Buenos Aires uvádí 8 751 mrtvých a zmizelých a registr z roku 2006 uváděl 7 089 zmizelých a 1 299 mrtvých, v čemž se součty ve zdroji rozcházejí.

Otázka počtu je dnes i politická. Vláda Javiera Mileiho zveřejnila spot s Labrañou, který říká, že číslo 30 000 vymyslel kvůli většímu účinku, a viceprezidentka Victoria Villarruelová číslo zpochybňuje. Podle La Nación úřední statistiky číslo 30 000 nepodporují. Argentinská vládní publikace o tajných věznicích naopak píše, že přesný počet obětí nelze spočítat kvůli podhlášení.

CONADEP sám napsal, že úplný seznam mohou podat jen ti, kdo zmizení spáchali.

Cesta zpátky

Junta se zhroutila po prohrané válce o Falklandy v roce 1982. Wikipedie uvádí, že chtěla znovu získat popularitu. Reynaldo Bignone stanul v čele junty v červenci 1982 a v roce 1983 se konaly volby, které vyhrál Raúl Alfonsín. V prosinci 1983 založil CONADEP pod vedením spisovatele Ernesta Sabata. Komise podle Holocaust Museum Houston dospěla k závěru, že tyto praktiky plánovalo a nařizovalo nejvyšší vojenské velení a že Bignone nařídil zničit vojenské dokumenty, které by mohly odpovědnost doložit.

Dnes z ESMA není věznice, ale muzeum. Do světového dědictví UNESCO ji zapsali 19. září 2023 a podle LAC Geo ji ročně navštíví asi 150 tisíc lidí.

Zdroje:

March 24, 1976: the day Argentina's darkest period began Buenos Aires Herald Dostupné z: https://buenosairesherald.com/human-rights/march-24-1976-the-day-argentinas-darkest-period-began

1976 Argentine coup d'état Wikipedie (anglicky) Dostupné z: https://ipfs.aleph.im/ipfs/QmXoypizjW3WknFiJnKLwHCnL72vedxjQkDDP1mXWo6uco/wiki/March_1976_coup.html

La cifra de los desaparecidos durante la última dictadura militar: cuál es el origen de los datos disponibles Chequeado, 24. 3. 2024, aktualizováno 8. 4. 2025 Dostupné z: https://chequeado.com/el-explicador/la-cifra-de-los-desaparecidos-durante-la-ultima-dictadura-militar-cual-es-el-origen-de-los-datos-disponibles/

El número de 30.000 desaparecidos está lejos de las víctimas registradas por la CONADEP La Nación, 25. 3. 2024 Dostupné z: https://www.lanacion.com.ar/politica/el-numero-de-30000-desaparecidos-esta-lejos-de-las-victimas-registradas-por-la-conadep-nid25032024/

Los CCD en Argentina: nuevas miradas y saberes Argentinská vláda, Sitios de Memoria Dostupné z: https://www.argentina.gob.ar/sites/default/files/los_ccd_en_argentina_-_nuevas_miradas_y_saberes.pdf

Dirty War Wikipedie (anglicky) Dostupné z: https://ipfs.ssi.eecc.de/ipns/en.wikipedia-on-ipfs.org/wiki/Dirty_War

Argentina, 1976–1983 Holocaust Museum Houston Dostupné z: https://hmh.org/education/argentina-1976-1983/

ESMA Museum and Site of Memory: ICOMOS evaluation, 2023 UNESCO World Heritage Centre Dostupné z: https://whc.unesco.org/document/205752

ESMA Argentinská vláda Dostupné z: https://www.argentina.gob.ar/node/249116

ESMA: Where Memory Confronts Terror LAC Geo Dostupné z: https://www.lacgeo.com/esma-museum-site-argentina

CONADEP y Nunca Más Memoria Abierta Dostupné z: https://24demarzo.memoriaabierta.org.ar/ar/hito/conadep-and-nunca-mas

Videla y su explicación sobre los desaparecidos Diario de Cuyo Dostupné z: https://www.diariodecuyo.com.ar/noticias/videla-y-su-explicacion-sobre-los-desaparecidos-758830.html

Videla: definición de „desaparecido“ Equipo Nizkor Dostupné z: https://derechos.org/nizkor/arg/doc/videla32.html

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz