Článek
Každý nový volební průzkum se hned rozletí médii. Jedni ho berou jako důkaz vítězství, druzí jako začátek katastrofy. Pravda je ale prostší – jsou to jen čísla, která ukazují, co si lidé v určitém okamžiku myslí. A právě v těch náladách je klíč k pochopení, kam se může Česká republika posunout.
ANO: moc jako prostředek, ne cíl
ANO se s 32,7 % opět drží na vrcholu. Není to důsledek geniální politiky, ale spíše kombinace populistických slibů a schopnosti Babiše tvářit se jako ten, kdo rozumí „obyčejným lidem“. Přitom pro něj samotného je politika především prostředkem k moci. Nic víc, nic míň. A velká část společnosti to buď nevidí, nebo to prostě ignoruje – protože jednoduchá hesla se poslouchají snáz než složité reformy.
SPOLU: vláda, která neumí prodat své úspěchy
Na druhém místě skončilo SPOLU s 21,3 %. Ztráta proti minulým volbám není dramatická, ale ukazuje slabinu. Vláda má výsledky, jenže je neumí lidem vysvětlit. A tak místo pocitu „něco se daří“ převažuje frustrace z drahého života a složitých kompromisů. Politika se ale nedá dělat jen skrze tabulky – je potřeba příběh, kterému volič uvěří.
Menší strany: stabilita i protest
SPD a STAN se pohybují kolem 11 %, což znamená stabilní základnu, ale žádný velký tah. Piráti už nejsou symbolem nové generace, klesli na 8,5 %, nicméně jejich odchod do opozice jim přidal nový elán, který se snaží přetavit v kampani, což se více méně daří. A pak je tu hnutí Stačilo! se 7 %. Pro někoho naděje, pro jiné strašák – ale podstatné je, že jde o převlečené komunisty. A historie ukazuje, že pokud by lidé komunisty opravdu chtěli, nikdy by z parlamentu nevypadli.
Emoce místo programu
Za těmito čísly není jen matematika, ale především emoce. Češi volí spíš pocit než program: jistotu, stabilitu, nebo naopak protest proti „elitám“. A právě proto jednoduchá hesla vítězí nad složitými řešeními.
Český kontext a hrozba slovenského scénáře
Podle mě lidé v Česku nechtějí zopakovat slovenský scénář a odklon k východu. Přesto podobná situace hrozila už minulé volby – kdyby ANO vládlo se SPD a komunisty, šli bychom podobným směrem. Tohle nebezpečí nelze přehlížet.
Co bude dál?
Dokáže SPOLU získat zpět voliče, když začne mluvit srozumitelně? Premiér Fiala se v posledních týdnech pustil do kampaně a působí mezi lidmi překvapivě přirozeně – jako ryba ve vodě. Přesně tohle může mobilizovat část nevoličů, podobně jako v minulých volbách. Je to sice kampaň „za pět minut dvanáct“, ale i tak může zamíchat kartami.
Má ANO svůj strop, nebo ještě může růst? A prorazí Stačilo!, nebo zůstane jen protestní bublinou? Tyto otázky budou rozhodovat o budoucnosti.
A nezapomeňme – průzkumy před minulými volbami vypadaly v podstatě totožně. Jenže realita u volebních uren byla jiná a ukázala, že rozhodují poslední týdny, emoce i schopnost stran přitáhnout nerozhodnuté voliče.
Závěr: volby jako test zralosti společnosti
Průzkumy nejsou výsledky voleb, ale ukazují, jak se cítíme. Volby samotné jsou ale testem: jestli dáme přednost jednoduchým slibům, nebo složitějším, ale reálným řešením. A hlavně – jestli si dokážeme uhlídat směr na Západ, nebo se necháme svést iluzí, že cesta na Východ je snadnější.
Disclaimer: Tento text je osobní úvahou autora a nevyjadřuje podporu žádné politické straně. Vychází z aktuálních volebních průzkumů a z vlastních názorů.
