Článek
Zrod velkého plánu
Velké plány většinou vznikají u piva, někdy u filmu. Tenhle začal paradoxně u hry Kingdom Come: Deliverance 2. „Hele, vždyť tohle místo fakt existuje, pojďme tam.“ A než jsme se nadáli, měli jsme na stole plán.
Plánování po trampovsku
Zapomeň na hotely a wellness. Náš itinerář vypadal asi takto: MRE jídlo, ešus, spacák. Hotovo. Luxus v podobě termosky s kávou? Ani náhodou – plecháček stačí. Člověk jako by se alespoň málo inspiroval středověkou tématikou. Samozřejmě, MRE jídlo, spacák a káva by v té době byl nepředstavitelný luxus, ale spaní pod širákem trochu atmosféru naladí a člověk si poté uvědomí, jak skvěle si žije.
První noc v lese
Vyrážíme a hledáme, kde složit hlavu. Kemp? Penzion? Kdepak. Po chvíli bloudění končíme v lese. Přespání pod širákem má svoje kouzlo. Noc byla velmi poklidná až na občasné výstřely od myslivců v dáli. Nebudu lhát, i jako držitele zbrojního průkazu mě to zneklidní.
Ráno na Troskách
Ráno startujeme plecháčkem kávy a MRE snídaní, která sice chutná jako teplý kompromis, ale zasytí. Pak vyrážíme na hrad Trosky. A musím říct: jestli existuje místo, které tě přenese mezi realitou a KCD2, jsou to právě Trosky. Stojíš tam, díváš se nahoru a chápeš, proč se tohle místo objevuje v tolika legendách i hrách. Majestátní zbytky věží Panny a Babi už z dálky potvrzují po stovkách let, kdo je dominantou českého ráje a pro koho zub času moc neplatí. Ano, z původní krásy zbylo pouze kamenné zdivo, ale i tak je to úchvatné.
Nebákov a Semín
Po Troskách je plán následující. Sídlo pána z Bergova už nás ohromilo. Teď je čas na Nebákov a Semín. Mapy.cz tvrdí, že zbytky tvrze Nebákov jsou přímo přede mnou. Po dvaceti minutách hledání přiznávám porážku – tady fakt nic není. Aspoň že okolní krajina vypadá přesně jako ve hře. Potom přichází na řadu Semín – kdysi tvrz, dnes pivovar. Historie se prostě umí přetavit do praxe. Nakonec nacházíme místo na spaní na okraji lesa, které má jednu zásadní výhodu: je tam ticho.
Apolena a „Kost“
Další ráno nás vítají pískovcové skály u Apoleny. Stezka vede podél hranice zakázaného území, ale i tak je to pohled, co stojí za to. Jako kdyby vážně vedle nás byl tábor Kumánů. A když už jsme poblíž, dáváme ještě bonus: hrad Kost. Protože kdo by odolal výletu na hrad, který se jmenuje úplně stejně jako to, co má člověk v těle?
Videohry jako motivace
Na závěr jedno překvapivé zjištění. Videohry nejsou jen „ztráta času“. KCD2 mě vytáhlo od počítače a donutilo zažít kus české historie na vlastní kůži. Spát v lese, pít kafe z plecháčku a bloudit po Českém ráji mě nakonec obohatilo víc než virtuální questy. Jedno se Danu Vávrovi musí vážně nechat, KCD2 udělalo pro propagaci českého ráje nejvíce, než nějaké reklamní akce, nebo spoty v TV.
