Článek
Občas, když mám těžší období v práci nebo když se mám delší dobu starat o dítě, víkend nebo celý týden v kuse, hledám pak něco extra, jak se po té ztížené době odreagovat. Samozřejmě jako jedno z největších lákadel se nabízí to, co celý ten týden nemohu dělat.
Dnes je nejjednodušší komunikace se společnicemi přes internet, ale zajedu si za nimi i do kamenného podniku. To by nebyl až takový problém. Používám stránky s webkamerami, či placeným fotoobsahem.
Horší je, že nejvíce mě láká posílat jim přehnané sumy peněz s tím, že získávám obdiv a jejich pozornost. V podniku je to lepší v tom, že mají pevné ceny, když jim dáte víc, nic to s nimi neudělá, takže pokud se chci rozšoupnput tam, vyzkouším alespoň více dívek. I tam jsem utratil za večer dost.
Nevím proč, ale toužím po tom, aby mi ženy děkovaly. A že záhadných důvodu mám pocit, že jako muž bych pro ně měl být zázračný, protože mám peníze, což ony nemají. Je to vždy chvilkové opojení, kdy jsem v tranzu a uplácím společnici dál a dál, mám vše zkreslené, zdá se mi, že alespoň hraje nadšení, jakmile je ale po všem, začnu střízlivět a pak mi vše dojde. Upadám do depresí, proč jsem to dělal, kolik jsem utratil a abych to zahnal, začnu utrácet ještě více za jiné věci.
Neděje se tak pravidelně, ale někdy se tomu prostě nevyhnu. Nejhorší jsou dny před nástupem do nové práce, to se s tím vyrovnávám tímto způsobem téměř vždy. Strašně mě pak ale mrzí, když kvůli tomu nezbyde na důležitější nebo hezčí věci. Říkám si ale, že za to nemůžu já, nýbrž ženy, se kterými jsem ztratil tolik času a nechtěly mne. Kdyby mi potěšení poskytovala nějaká žena ve vztahu, nemusel bych utrácet.
