Článek
Pracoval jsem se zvířaty jako ošetřovatel. Bezpečnost práce se dodržovala jen sotva. Podle nařízení jsem nikdy mezi býky neměl chodit sám, takže jsem to odmítal. Často se ale vedoucí přišla na pracoviště s tím, že mám být „více samostatný“, přičemž vyžadovala, aby byla zvířata už přesunuta a abych to dělal sám. Vždycky jsem jí na to odpověděl, že tam sám chodit nebudu a to byl problém.
Jednoho dne, kdy jsme měli moc práce, byl příjem i výdej zvířat v jeden den, jsem pod narůstajícím tlakem zapomněl zavřít jedna vrata a v ten okamžik vše začalo.
Byl tam zavřený jeden urostlý býk, odhadem kolem 900 kg a vydal se pryč do naháněcí uličky. To byl problém, protože jediný způsob jak ho dostat zpět byl postavit se do 100metrové uličky proti němu a vyhrožovat mu hlasem a metrovou tyčí, že přes vás neprojde. Přesně to mě vedoucí poslala udělat.
Samozřejmě, zvíře tomu nevěřilo a začalo zuřit, hrabal, funěl a začal dělat kroky směrem proti mě, vždy když jsem se nepatrně přiblížil. Všichni kdo někdy s dobytkem pracovali vědí, že to je ta chvíle kdy už nemůžete na nic čekat a musíte si zachránit život. Kterýkoli jeho další krok proti vám se může proměnit v útok hlavou a v metr široké železné uličce to už nerozdýcháte. Přeskočil jsem hrazení, on šel hlavou po mně, ale stihl jsem to, bič jsem nechal ležet.
Jenže nemůžete zůstat sedět obkročmo na hrazení, dosáhne na vás a rozdrtí vám přinejlepším nohu. Seskočil jsem do bezpečnostní uličky, jenže nekontrolovaně, takže jsem si narazil žebra a loket.
V tu chvíli jsem nechal býka býkem a řekl vedoucí, že končím.
Celá akce pokračovala ještě hodinu, kdy nám dvakrát vlezl do bezpečnostní uličky, kde se naštěstí otočil a pak už jsem ho pouze z té bezpečnostní korigoval zpět do kotce.
Celé se to odehrálo ve čtvrtek, v pondělí už jsem nenastoupil a přinesl výpověď. A ne, nebyl to jediný takový exces, byla jich řada podobně nebezpečných, kdy mi ujela noha a měl jsem co dělat abych utekl, katastrofální kolektiv i porušování BOZP od bývalé vedoucí.
