Článek
Jako ošetřovatel výkrmových býků by mne nenapadlo, že se octnu před hlavní zbraně.
Bohužel má práce skýtala mnoho neobvyklých činností, často výplodů zvláštního uvažování přestárlé vedoucí v důchodovém věku. Její přístup k životu jsem nikdy nepochopil, ale to je vedlejší.
Byl jsem v podstatě řidič traktoru a občasný naháněč dobytka, nicméně rozhodně jsem neměl v popisu práce dělat cokoli se střelnými zbraněmi. Někdy jsem dostal za úkol různé drobné nesmysly, které mi nenáležely, jako například o víkendu, kdy jsem byl jediný v areálu dolít vodu ovcím. Ovce tam měly spásat areál, ale dopadlo to s nimi tak, že je museli zavřít do výběhu 10 na 10 metrů protoze by všechno pokálely a pletly by se strojům do cesty. Nikdo ale nečekal, že se začnou nekontrolovatelně množit. Když jsem já začínal, bylo jich tal dvacet a podnik se rozhodl je postupně likvidovat. Cynická a ignorantská paní vedoucí zneužila mé slušnosti a hrubě mě nutila abych vždy, když přijede myslivec na odstřel ovcí, lezl do výběhu a naháněl je. Myslivec byl starý člověk, těžko říci, s jakým zrakem a já byl tak zvyklý plnit rozkazy nadřízených, že jsem ji vždy poslechl a téměř až před pušku lezl.
