Athény vám změní pohled na svět. Každý sloup tu má svou historii

Je to téměř deset let, ale jakoby to bylo včera. Když nás ještě nic nevázalo k domovu (manželka, dům, rodina, děti…), zavolal jsem kamarádovi s nápadem: „Nechceš se podívat do Athén?“ „Jasně, beze všeho,“ zněla jeho odpověď. Ostatně, proč ne? Zkoušky na vysoké škole jsme měli úspěšně za sebou, a místo abychom v lednu seděli doma, mohli jsme klidně vyrazit do světa.

Zpáteční letenky pro dva jsem sehnal extrémně levně. Cesta aerolinkou Ryanair nás vyšla jen na 1 177 Kč, takže let v jednom směru na osobu stál pouhých 294 Kč. A za to se často ani vlakem nedostanete z Ostravy do Prahy. Drobná potíž byla v tom, že odlet byl z Bratislavy. A protože jsem tam nikdy nebyl, spojili jsme příjemné s užitečným a vyrazili vlakem směr Slovensko.

Dnes bych se automaticky obrátil na Booking a rezervoval nějaký levnější hotel (klidně dále od centra), za našich mladých let však daleko více frčel Airbnb. V Athénách jsme si tak rezervovali pokoj ve sdíleném bytě, který byl sice označený jako „v centru“, z letiště jsme však museli cestovat metrem do centra, poté linkou číslo dva se skvěle zapamatovatelným označením „Γραμμή 2 ΑΝΩ ΚΥΨΕΛΗ - ΠΑΓΚΡΑΤΙ - ΚΑΙΣΑΡΙΑΝΗ“, následně sejít dolů po schodech a pak už to byly jen dvě minuty pěšky. „Beze všeho, to zvládneme!“

Zatímco já jsem platil letenky, ubytování hradil kamarád, takže jsme si základní výdaje rozdělili. Sbalili jsme si to nejnutnější do batohu, abychom v Athénách přežili pět dní, a vyrazili na cestu. Z Bratislavy nám to odlétalo ve 12:50, jeli jsme o den dřív za mou rodinou na Jižní Moravu, přespali jsme, a hned ranním spojem jsme z Břeclavi vyráželi směrem na Bratislavu. Cesta vlakem ČD trvala zhruba dvě hodiny, do hlavního města Slovenska jsme dorazili kolem osmé ráno.

Dodnes si pamatuju, že první dojem ze slovenského hlavního města nebyl nijak oslnivý. Menší budovy, nic takového jako Praha, město se teprve probouzelo, v centru se zametalo před bary a celkově mi Bratislava přišla jako běžné okresní nebo krajské město v Česku. Po hodině procházení městem, kde vlastně nebylo nic zvláštního k vidění, jsme nasedli na trolejbus 61, který nás dovezl na letiště M. R. Štefánika. I to nám přišlo docela malé, navíc v lednu s námi neletělo příliš mnoho dalších cestovatelů. Let na vzdálenost 1 600 km trval zhruba dvě hodiny.

Jeli jsme do Řecka, a tak jsme si nabalili jen lehké oblečení, bundu a mikiny. Jaké ale bylo překvapení, když jsme do Athén přiletěli – maximální denní teploty byly okolo 10 až 12 stupňů, což se ještě dalo. Problém ale byla první noc na bytě v pátém poschodí, kam jsme dorazili večer. Byt měl „papírová“ okna. V noci teplota klesala na pouhé tři stupně a uvnitř byla pořádná zima. Ani mě to vlastně předtím nenapadlo, ale v bytě prakticky nebylo topení.

Dostali jsme lehkou „letní“ deku na přikrytí, a dodnes si vzpomínám, že se dalo trochu ohřát jen ve sprše pod vlažně tekoucí vodou. V pokoji jsem měl večer pyžamo, svou mikinu, mikinu od kamaráda (kterému bylo údajně teplo), ještě jsem byl přikrytý dekou a drkotaly mi zuby. Při mluvení mi šla od úst pára, takže večer bylo nejlepší zimu prostě zaspat. Alespoň já jsem pak odmrzal celou polovinu dalšího dne, kdy jsme vyráželi na průzkum místních památek.

Nakonec jsme ani do našeho ubytování nepoužívali přestup na autobus, ale vždy jsme si vystoupali do kopce od parku „Πεδίον του Άρεως“ místními uličkami až k našemu ubytování.

S vizí co nejvíce ušetřit jsme nešetřili své mladé nohy a centrum Athén za těch pár dní obešli pěšky. Pro všechny je důležitá hlavně Akropole, my jsme se však k ní postupně propracovávali. Jednou z prvních navštívených památek byl Chrám Olympského Dia, což byl velký chrám zasvěcený Diovi, jehož stavba začala v 6. století před naším letopočtem na místě starověké svatyně. A je hrozná škoda, že se dodnes zachovalo jen pár sloupů. Dnes je stavba zakrytá lešením, my jsme měli před lety možnost si ji prohlédnout celou.

Přímo v Athénách jsme také navštívili Bránu Athény Archegetis, která se nachází na západní straně Římské agory (shromaždiště), což by se dalo popsat jako hlavní náměstí. Bránu financoval Julius Caesar a dokončena byla v roce 11 před naším letopočtem. Je postavená z pentelského mramoru a zdobí ji čtyři dórské sloupy, které podpírají štít. Za ní narazíte na budovu Stoá Attala, která je rekonstrukcí původní budovy (v letech 1953 až 1956) zničené v roce 267 našeho letopočtu. Můžete na ní vidět, jak vypadalo dvoupodlažní starověké tržiště.

Podstatně blíže k Akropoli bylo Dionýsovo divadlo, což je terasovitý prostor s místy až pro 15 tisíc lidí, který se datuje do 6. století před naším letopočtem. Do venkovního divadla je nutné zaplatit si vstupné (cca 800 Kč) a zamyslet se nad tím, že právě zde se položily základy divadla a řecké tragédie.

Nezbylo z něj úplně vše, ale stačí trocha fantazie a uděláte si obrázek, jak to asi vypadalo, když bylo v dávné době zaplněné do posledního místečka.

Na druhé straně od Akropole se nachází podstatně zachovalejší divadlo Herodeion, kde se dodnes pořádají koncerty a různá vystoupení (typicky od května do září). Divadlo je monumentální a vstupné na akce není nijak drahé. A za ten zážitek to rozhodně stojí.

Zblízka jsme viděli Héfaistův chrám známý i jako Theseion nebo Hephaisteion. Jedná se o vůbec nejdochovanější chrám na světě z dob antiky. Jeho stavba byla dokončena v roce 420 před naším letopočtem, a stojí dodnes. Ke křesťanským účelům se používal do roku 1833, poté se z něj stalo muzeum.

S kamarádem jsme navštívili i Národní archeologické muzeum, kde jsou nejen řecké, ale i římské a egyptské artefakty. Jedná se o nádherné muzeum pro milovníky historie a antiky.

A pokud vyrážíte do Athén, mělo by být toto muzeum povinnou zastávkou, podobně jako Akropole.

Ta se tyčí na pahorku nad městem, z něhož jsou nejznámější trosky věhlasného chrámového komplexu z 5. století před naším letopočtem. Parthenón chce vidět každý, a tak si lístky pořiďte raději online, jinak si přes sezónu vystojíte několikahodinovou frontu.

V lednu to bylo úplně v pohodě, a my jsme měli možnost prozkoumat historický chrám a vychutnat si kus historie s výhledem na město. Když budete chtít, strávíte tady i půl dne. Při pohybu po Akropoli stojí za vidění i starověký řecký chrám Erechtheion, který uctívá bohy Athénu a Poseidona. V Athénách může doslova každý kámen něco znamenat, a podle toho to také někdy vypadá.

My jsme v Athénách byli v době, kdy nás česká média zásobovala zprávami o začátku uprchlické krize, která měla být vidět hlavně v přístavu v Athénách. Byl jsem se tam podívat, a nikde nebyla ani noha. Ani uprchlíci, ani ostraha. Kdybych chtěl, klidně jsem se mohl nalodit na jakoukoliv loď nebo trajekt.

Hodně smutný však pro mě byl pohled na Olympijský komplex postavený kvůli Letním olympijským hrám v roce 2004. Promenáda sice působí majestátně, ale pohled na stadion nechcete absolvovat dvakrát – pobořené a posprejované stěny, tlející odpadky, odpadávající barva, vybitá okna, střepy všude, kam jen oko dohlédne. Bazény u promenády byly rozbité, žlaždičky roztlučené na centimetrové kousky, obří profily na stadionech rezivé, místo vstupu do plaveckého bazénu jen plot a rozpadlá psí bouda. A tento smutný odkaz toho, že za peníze se dá koupit jen dočasná sláva, si Athény ponesou ještě hodně dlouho.

V Athénách je toho k návštěvě samozřejmě ještě více, jenže na řadě míst mě historie, sloupy, zbytky budov, apod., natolik uchvátily, že jsem fotomobil nechal v kapse. V Athénách se doslova můžete nechat unášet historií, z Prahy se můžete přímo do Athén dostat s Aegean nebo Sky Express. Z Vídně létá navíc Ryanair a Austrian, pokud to máte blízko do Polska, můžete odletět do Athén třeba z Katowic (Wizzair a Ryanair) nebo z Wroclavi a Krakova (obojí Ryanair). A nebo, stále hodně levně, z Bratislavy. Stejně jako my.