Boj na kolejích o desetikorunový koláč a smůla, co se mě drží na cestách

Regiojet byl při jízdě z Ostravy do Prahy (a obráceně) dlouhou dobu mým preferovaným přepravcem – hlavně kvůli cateringu a lidovým cenám občerstvení, které si můžete pořídit přímo na palubě.

Kvůli návaznosti vlaků v Ostravě jsem však teď musel při cestě z Prahy zvolit konkurenci. Stačilo se podívat na časy dojezdů spojů za minulý týden – České dráhy měly zpoždění minimální, zatímco s Regiojetem bych měl jistotu, že přestup (na který je za ideálního dojezdu sotva pár minut) určitě nestihnu.

Při nedávné cestě jsem byl nepříjemně překvapen – konkrétně na lince do Brna – kdy mi byla zakoupena jízdenka do třídy low-cost, kde jsem si ani nemohl objednat. V této třídě vás stevardi neobsluhují, ale musíte si objednat přes telefon. Já však měl koupenou jízdenku OneTicket na lince R8 do Brna.

A přestože jsem měl číslo jízdenky i místenku, do webového rezervačního rozhraní mě OneTicket nepustil. To je systémové omezení, protože OneTicket jsou prodávány externím systémem. Alespoň už vím, že když si budu chtít něco objednat, není OneTicket tou nejlepší variantou.

Samotný low-cost je specifický tím, že hned při nástupu lidé sahají po telefonech a okamžitě si objednávají občerstvení. Je to vidět jak v Ostravě, tak v Praze, a to proto, že se ne vždy na všechny dostane. Někdy rozhodují doslova vteřiny – ikona oblíbeného produktu zešedne a už si ho nemůžete koupit.

Pro mě je základní kombinace švestkový koláč a café latte, ale už několikrát se stalo, že švestkový koláč v nabídce nebyl. Dá se to přičíst tomu, že stojí 10 korun, což je na dnešní dobu velmi lidová cena. Stejně tak nedám dopustit na bezplatnou kávu, která (na vlak) chutná skvěle.

Vyprodané vlaky jsme zažili zejména přes léto – člověk vybírá a vybírá, vše s dětmi dvakrát překontroluje a pak se dozví, že vybraná pochutina chybí. A dokonce není ani ta náhradní.

Tuhle práci stevardům nezávidím – musí každému odpovídat na totéž, protože daná potravina už není k dispozici. Je nutné počítat s tím, že občas něco chybí, ať už jde o řecký jogurt nebo lyofilizované ovoce.

Zboží, které má své pravidelné zákazníky, se prostě vyprodá. No jo, ale vysvětlujte to dětem, které jsou už celé natěšené a hladové. A pak zjistí, že mají smůlu a musí si vybrat něco jiného.

Na cestách mezi Ostravou a Prahou na mou objednávku zapomněli jen jednou a jednou trvala neúměrně dlouho – tak dlouho, že jsem zapomněl, že jsem si vůbec něco objednal. Několikrát také nedorazil slibovaný „welcome drink“, tedy mátový čaj nebo mošt při odjezdu z Prahy a Ostravy, a několikrát kvůli porouchanému kávovaru nedorazila ani káva.

Přitom toto občerstvení na palubě bereme jako samozřejmost, přestože jde o „nenárokovou“ tedy nadstandardní část jízdy.

Když se pokazí kávovar nebo nedostanete slibovaný mošt, čaj, vodu či noviny (nebo nefunguje Wi-Fi), nelze po Regiojetu požadovat náhradu. Tak je to ostatně uvedeno i v přepravních podmínkách.

U cestujících s kratší trasou než je Praha - Ostrava si občas všímám, že jejich objednávka nestihne být vyřízena do doby, než vystupují. I ve vozech vyšší třídy a při vyšším zaplnění se může stát, že se sejdou dvě prodlevy – jedna před objednáním a druhá při donášce. Několik lidí okolo mě se tak rozčilovalo, že včas nedostali to, co si objednali.

Kamenem úrazu je tu pravděpodobně změna před několika lety, kdy se stevardi začali starat vždy o dva sousedící vozy. Na objednávku občerstvení si prostě musíte chvíli počkat – pokud chcete přednostní vyřízení, můžete si vždy koupit vyšší tarif Standard, Relax či Business, kde vás stevard obslouží, a u nejvyššího tarifu dokonce přednostně. Zda se vám za jízdenku připlatit vyplatí, je už na vás.

Hlavně v létě však může z toho všeho vzniknout velmi nepěkná kombinace. Vloni jsem na to měl doslova „štěstí“. Při cestě do Prahy nejela klimatizace, vlak byl obsazený do posledního místa a já se smažil ve vlastní šťávě.

A když jsem bral rodinu na dovolenou s odletem z Prahy, na cestě tam i zpět nám vyměnili vagony – místo Relaxu a Standardu jsme dostali vůz low-cost, jednou s podivnými sedadly a uspořádáním, podruhé klasický low-cost vůz. A než jsem si uvědomil, že opravdu nejedeme ve vybraném tarifu, spousta položek z menu už byla vyprodaná.

Jednou v zimě jsem zase nastoupil do vagonu, který netopil. Půlku cesty jsem strávil v zimní čepici a kabátu a v půli trasy přesedl do jiného vagonu, kde se uvolnilo místo. Troufám si tvrdit, že kdykoli jedu do Prahy – ať už jakýmkoli dopravcem – vždycky se něco semele.

Několikrát mi spadla trolejová linka, jednou nás evakuovali uprostřed polí, jednou někdo skočil pod vlak. Na tyto věci mám opravdu velké „štěstí“. A teď mě čeká další cesta do Prahy a s pamětí plnou zážitků očekávám, co se stane tentokrát.

Naopak, nesouhlasím s tím, že by si někdo nakoupil a pak odnášel občerstvení v taškách a kabelkách domů. To je hodně přitažené za vlasy - ve vlaku Regiojetu jsem už toho viděl ledacos, ale tohle nikdy.

A pokud by to byl skutečně problém, nebylo by nic jednoduššího než omezit maximální počet kusů pochutin na místo – třeba by se dostalo na všechny. Ano, pokud mi něco zbyde, třeba croissant, dojím ho v navazujícím spoji – ale že bych viděl někoho cpát si koláče do kabelky, to je opravdu bujná představa.

Člověk musí už při nástupu do vlaku počítat s tím, že jeho oblíbená pochoutka nemusí být k dispozici. Vlak není nafukovací a vejde se do něj jen omezený počet porcí. Jak často jsou doplňovány, do toho nikdo z nás nevidí.

Občerstvení na palubě Regiojetu beru jako příjemný bonus, ale nelze se na něj stoprocentně spoléhat.

Regiojet se pochlubil statistikami, které dokazují, že kávu i sladké dobroty ve vlacích doslova bereme útokem.

Během roku 2025 cestující vypili 350 000 litrů kávy, tedy více než 1 755 000 šálků. Nejoblíbenější bylo cappuccino (servírováno 627 000×).

Desetikorunových koláčů bylo prodáno více než milion kusů – nejpopulárnější byl tvarohový dort s kakaovou drobenkou, následoval jablečný dort s drobenkou a na třetím místě byl můj oblíbený švestkový dort. Kdyby se snědené koláče postavily jeden vedle druhého, vznikla by koláčová fronta o délce více než 25 kilometrů.

Regiojet dále prodal téměř 500 tisíc croissantů se šunkou a sýrem, u plzeňského piva a sushi setů eviduje více než 250 tisíc objednávek.

K burritům s trhaným masem (150 tisíc kusů) a kuřeti na červeném kari s rýží (121 tisíc kusů) jsem přispěl i já svým malým dílem – v obou případech mi tato jídla nahradila hlavní chod od oběda.

Regiojet navíc ladí nové jarní menu, které chce oznámit v dubnu. Kulinářský zážitek ve vlacích Regiojetu se tak brzy zase změní.

A víte, že vlakem můžete dojet až k Baltskému moři v Polsku?

Zdroje:

https://regiojet.cz/o-nas/pro-media/29-01-2026-statistiky-catering

https://www.railtarget.cz/osobni-doprava/vyzirky-si-berou-kolace-domu-sbalte-si-ranecek-buchet-od-maminky-drsna-diskuse-o-cateringu-regiojetu-nebere-konce-11814.html

vlastní zkušenosti s cestami Praha - Ostrava a Ostrava-Brno.