Byl jsem na supermoderní magnetické rezonanci, ale výsledky? Jak z doby kamenné

Když jsem si svému ortopedovi postěžoval na bolest kolene, byl hodně překvapený, že nemám žádné pohybové problémy, a to ani v krajních polohách při různém natočení a protažení nohou. Odeslal mě tedy na magnetickou rezonanci, která mu i mně prozradí, v čem konkrétně mám v koleni problém.

Může to být meniskus, ale také natržený vaz. Současně to může vyžadovat operaci, ale klidně se mohu uzdravit i konzervativně. Na vše odpoví magnetická rezonance.

Dostal jsem seznam pracovišť v okolí, kam se mohu objednat, a dostal jsem i tip na ta, kde je čekací doba nižší než obvyklá. Typicky se pohybuje okolo dvou měsíců. Já jsem však šel najisto tam, kde péči dobře znám, a zároveň jsem měl šanci přijít do kontaktu s novějším typem magnetické rezonance. Samozřejmě to ale nebylo jisté, stále to bylo 50:50.

V Městské nemocnici Ostrava mají od loňského léta magnetickou rezonanci Magnetom Vida 3T, která je výkonnější a také rychlejší. Zavolal jsem na oddělení magnetické rezonance a termín jsem dostal za tři a půl týdne.

Kdybych se nemohl vůbec pohybovat, asi bych upřednostnil nejbližší možný termín, ale tři a půl týdne pro mě znělo přijatelně – jednak proto, že bych při své první návštěvě magnetické rezonance mohl vyzkoušet nový moderní přístroj, který je pro technologické nadšence, jako jsem já, velmi zajímavý.

Když nadešel den D, přišel jsem na příslušné oddělení, kde jsem se posadil v čekárně, vedle které je umístěna původní magnetická rezonance. Asi po deseti minutách mě vyvolali s tím, abych se přesunul do další části budovy, kde na mě skutečně čekala nová magnetická rezonance.

Nejdříve bylo samozřejmě nutné splnit veškeré protokolární povinnosti. Musel jsem vyplnit univerzální dotazník se souhlasem – magnetická rezonance je neinvazivní, takže spousta položek pro mě byla nepodstatná.

Důležité je však to, zda v těle nemáte žádné šroubky nebo kardiostimulátor, protože pak by vyšetření nebylo proveditelné a mohlo by jít přímo o vaše zdraví, případně o poškození velmi drahého přístroje. Pak už na mě čekala otevřená kabinka.

Sestřička si mezitím vzala mou žádanku od lékaře a instruovala mě, co vše si musím sundat a co si mohu nechat. Zůstalo mi spodní prádlo, ponožky a tričko. Vše s kovovými částmi jsem musel nechat v kabince – mikinu, řetízek, klíče, peněženku a telefon.

Ještě před východem ze šatny visí na dveřích upozornění, že dále se nesmí vstupovat s žádnou elektronikou, neboť zde působí magnetické pole. Sestřička mě také zběžně překontrolovala – prohlédla si mě, zda na sobě nic kovového nemám (například řetízku by si mohla ještě všimnout), a ověřila, že nemám ani žádné kovové náhrady nebo šrouby v těle.

Pak jsem pokračoval chodbou vlevo a odbočil doprava do místnosti s magnetickou rezonancí. Čekala na mě připravená vysunutá plošina s polštářkem, kam jsem si lehl a koleno napasoval do výlisku, který sestřička ještě vypodložila, aby se nehýbalo ani tehdy, když se pohnu já.

Dostal jsem stručné instrukce s tím, že bych se ideálně neměl vůbec hýbat, a sestřička mě také uklidnila, že se nemusím bát. Protože se jednalo o koleno, vyšlo to tak, že s hlavou nezajedu do tunelu celý – hlava mi měla zůstat venku. Celá místnost je příjemně osvětlená, vlevo je vidět obraz hory s vodopádem, nade mnou byl svítící obraz oblohy. Sestřička byla příjemná a vše mi do detailů vysvětlila.

Zařízení s označením 3T je rychlejší, přesnější a výkonnější než starší modely 1,5T, a hned zpočátku jsem věděl, že celá procedura zabere 15 až 20 minut. Stačí jen v klidu ležet a odpočívat. Na hlavu jsem dostal sluchátka. Nejdříve jsem chtěl být vtipný a poprosit, ať pustí na pozadí nějakou vážnou hudbu, ale hned po startu jsem zjistil, že kdybych sluchátka neměl, asi bych ohluchnul. I při jejich nasazení jsem totiž poměrně hlasitě slyšel „magnetické pulzy“.

Ty měly různou podobu, frekvenci i hlasitost. Některé mi připomněly základ beatů z techno muziky, jiné zase situaci, kdy mi havaroval počítač s Windows a z toho se zbláznila zvuková karta, jindy pulzy připomínaly jaderný poplach.

Člověk nemá co dělat, a tak se snaží zvuky k něčemu připodobnit. Jednou se pulzy ozývaly zleva doprava, podruhé zase zprava doleva. Vždy trvaly pár minut stejné, a pak nastala chvíle ticha, kterou přerušovalo jakési průběžné „pumpování“ na pozadí. A pak to začalo znovu.

Já měl tu výhodu, že jsem mohl koukat na stroj a na strop. Netrpím sice klaustrofobií, ale některé pulzy pro mě byly hodně nepříjemné. Při jednom typu mi srdce skákalo do jejich rytmu, takže jsem měl tep určitě hodně vysoký. Jiné pulzy jsem naopak přečkal klidně a myšlenky mi utekly k problémům běžného života.

V první polovině vyšetření jsem zavřel oči a simuloval tak situaci, kdy bych byl hlavou skutečně v tunelu. A asi bych to bez větších problémů zvládl. Pokud ne, měl jsem v ruce mačkací pumpičku, kterou bych přivolal pomoc – ale opravdu jen v nejnutnějším případě, kdyby se mi uvnitř dělalo velmi špatně. Itinerář magnetické rezonance je nabitý, a tak mi bylo jasné, že každé takové přerušení – nebo nedejbože úklid po nevolnosti – by zdrželo spoustu pacientů čekajících za mnou.

Po necelých dvaceti minutách se stroj odmlčel nadobro, sestřička mě vysunula z tunelu a začala mě odpojovat. Rozloučila se se mnou s tím, že si výsledky vyzvednu za tři dny. Tady jsem však znejistěl, protože můj ortoped mi jasně sdělil, že se mu nemám ozývat – že výsledky dostane sám a že se mi ozve, až vyhodnotí další postup.

Zjistil jsem, že v Ostravě to takto nefunguje a že si pro výsledek budu muset dojít osobně za pár dní. To znamenalo opět vyrazit do Ostravy – čistě jen pro výsledky – v době, kdy veškerá komunikace funguje online, nebo se o to alespoň všichni snaží.

Přišel další den D. Ráno jsem si telefonicky ověřil, zda jsou výsledky k dispozici, a dostal jsem zelenou. Přijel jsem do Ostravy, předložil občanský průkaz a dozvěděl jsem se, že si mám sednout a počkat, než mi vypálí CD. Hmm… cože? Mozek začal hodně zpomaleně zpracovávat tuto informaci, protože slovní spojení „vypálit cédéčko“ jsem v praxi nepoužil a možná ani neslyšel dobrých patnáct let.

Ve frontě přede mnou byla paní, která na své CD čekala ještě předtím, než jsem přišel. Asi po deseti minutách se zeptala, co tak dlouho trvá, a dostala odpověď, že za tím stojí velké množství snímků a že se CD už začalo vypalovat. Protože spěchala k jinému lékaři, musela odejít. V tu chvíli jsem pomýšlel na totéž. Na dotaz, proč CD není vypálené předem, zazněla odpověď v tom smyslu, že sem denně chodí stovky lidí. Jenže CD se vypaluje každému – proč je tedy nevypalovat průběžně, jak jsou hodnocení hotová? To mi hlava nebere.

Dokážu si představit spoustu efektivnějších systémů, u nichž by lidé na CD nezabírali polovinu čekárny (když jsem odcházel, čekalo zde pět dalších lidí a jedno vypálení trvalo přibližně pět až deset minut). Proč nemít vlastní cloud a data z něj po 7 nebo 14 dnech mazat? Mně, nebo lépe rovnou lékaři do datové schránky, by přišel odkaz na stažení snímků včetně lékařské zprávy.

Nebo bych si snad i připlatil za flashdisk. Na webu seženete 1GB „no-name“ flashku za 50 až 100 korun. Kdyby jich nemocnice odebrala několik tisíc, měla by na ně jistě množstevní slevu. A já bych za ni ochotně padesátikorunu nebo stokorunu zaplatil. Kdo nechce platit, počkal by si na CD.

S tímto hodně zastaralým médiem jsem pak dorazil domů – jenže žádný z mých přístrojů už nemá CD mechaniku. Musel jsem tedy poprosit kamaráda se starým notebookem, aby mi data z CD převedl na externí disk. Já je pak zabalil do archivu, nasdílel na Úschovnu, přiložil naskenovanou lékařskou zprávu a vše poslal svému ortopedovi. Proč to nemohla nemocnice poslat rovnou?

Ve výsledku jsem zažil supermoderní magnetickou rezonanci, ale výsledky jsem obdržel ve formě jako z doby kamenné.

Přitom by šlo vše pěkně digitalizovat a nastavit tak, aby měl můj ortoped informace přímo – a já nemusel hrát zbytečného prostředníka.

A co se týče nálezu, na magnetické rezonanci se skutečně něco našlo. Není to úplně dobré, ale také to není úplně špatné - teď mám jasno alespoň v tom, že se léčba může konečně posunout.

Zdroje:

https://www.mnof.cz/druha-magneticka-rezonance-v-mestske-nemocnici-ostrava-spickova-technologie-vyssi-kapacita-kratsi-cekani

vlastní zážitky