Článek
Druholigový fotbal v Česku je podle mého názoru často opomíjenou kulturní událostí, a tak jsem zavítal na šlágr kola, kdy se utkal druhý a třetí tým tabulky - SFC Opava a FC Silon Táborsko. Lístek na utkání jsem si pořídil o den dopředu za 110 Kč na Ticketportalu a nezbývalo nic jiného než se těšit. Sobota 1. listopadu slibovala vyloženě fotbalové počasí, tedy slunečnou oblohu, příjemných 17 stupňů, výkop ve 14:00 a sluníčko. Místo kabátu jsem si tedy vzal jarní bundu a místo zimní čepice kšiltovku - v listopadu málokdy panují tak pěkné podmínky, a na fotbal to platí obzvlášť.
Na stadion jsem dorazil s půlhodinovým předstihem a první zdržení přišlo hned u pokladen. Dlouhodobě se ví o tom, že v Opavě mají skenery problém s načítáním vstupenek z displeje telefonů, přesto byli přede mnou v řadě dva lidé, kteří museli pětisekundový průchod zdržet minimálně na pět minut. Následovala bezpečnostní kontrola a pak vyloženě hon za občerstvením.
Nealko limonáda za 42 Kč, k tomu lákavá klobása (nebo cigáro) za 95 Kč. Pití beru po dvou a zakusuju se do klobásy, aniž bych tušil, že na ni večer mezi 22:32 a 23:38 budu myslet ještě několikrát… Manželka hlásí, že podobné problémy jsem měl s klobásou i minule, jenže má děravá paměť dělá své. Příště si ji (pokud nezapomenu) už určitě nedám. Sedám na tribunu, vedle mě je volné místo a pán o sedačku dál, kterého neznám, se chce za každou cenu o něčem bavit. Že chci mít na fotbale klid, nepochopí až do 72. minuty - kdybych nechtěl, jdu ve skupině s kamarády. Žel, žádnou takovou bych na fotbal nesehnal, protože ten už v dnešní době dávno není středobodem zábavy a hlavní náplní prosluněného sobotního odpoledne. Z určitého pohledu je to možná škoda, protože zápas měl i v očích nezaujatého diváka rozhodně co nabídnout.
Opavský stadion se už téměř zcela vzpamatoval z loňských povodní. Jediný rozdíl je v tom, že hráči na trávník vstupují z kabin v buňkách vedle tribuny, protože vnitřní část stadionu se stále opravuje. Před úvodním výkopem vzbudil rozruch vlajkonoš domácích, kterému kropení před zápasem pokropilo i vlajku (a jeho celého), takže jí nemohl pořádně zamávat. Před utkáním se ještě popřálo k 75 letům místního legendárního trenéra Petra Žemlíka, pod nímž Opava dříve válela v 1. lize (ještě jako Kaučuk Opava), a šlo se na věc. Hned v páté minutě bylo veselo a domácí vedli jedna nula, v 37. minutě po exkluzivní střele vedla Opava už dva nula. Hosté si nevytvořili vůbec nic, konečně to vypadalo jako jasný pohodový zápas.
Uspokojení je však vždy patřičně potrestáno. Před poločasem byl za oplácení vyloučen útočník domácích. Jasně, byla to klukovina - vracet to spoluhráči, který ho fauloval za žlutou, kopačkou napřed - to se nedělá. Ale tak trochu ho chápu. Celý poločas ho soupeř okopával jak brambory v řádku, rozhodčí dělal, že nic nevidí. Zřejmě to byla taktika soupeře, která ve finále byla úspěšná, ale přesto se přes to musí profesionál povznést. Oslabil domácí tým natolik, že ještě ve čtyřminutovém nastavení před pauzou nikým nehlídaný hráč hostujícího týmu uklidil centr do branky domácích - 2:1.
Zcela tak vyšumělo domácí choreo po druhé brance, jehož součástí byly modré a červené dýmovnice. Oblaka dýmu pak mohli ochutnat i další na tribunách, jelikož je vítr příhodně rozptýlil do okolí. Když už jsem u kouře, ani zákaz kouření na tribunách, který hlasatel oznámil při začátku utkání, všechny neodradil. Jakmile šlo jen trochu do tuhého, bylo vidět, že si pár lidí zapálilo cigaretu a v permanenci byly i elektronické cigarety. Bohužel - hlavně kvůli tomu (a kvůli sprostému pořvávání opilců okolo ve druhém poločase) bych děti na fotbal nevzal. Ano, nebyl tady pořadatel, který by teoreticky mohl kuřáky napravit. Ale, ruku na srdce, i když mu v předchozích zápasech kouřili doslova před nosem, nic se nedělo. Tak jakýpak zákaz kouření?
V poločase vystřídalo nadšení u domácích fanoušků vystřízlivění. S emocemi je to na druholigové scéně jako na houpačce. Když si řeknete, že je dneska skvělý fotbal, můžete to znenadání otočit o 360 stupňů. V poločase fanoušky zahřálo alespoň kopání na terč ve středovém kruhu, kde devítiletý kluk posledním kopem porazil staršího školáka a dospěláka kopem téměř do středu - vysloužil si zasloužený aplaus tribun. Alespoň těch, kteří už si stihli dojít pro pivo a vystát frontu, protože naražené bečky hodně pěnily.
Hned ze startu druhé půle bylo jasné, že se Opava bude celou dobu jen bránit, aby v deseti udržela nadějný výsledek 2:1. Pro domácího fanouška to bylo mučivých 45 minut, kdy si domácí vytvořili dvě nadějné šance z protiútoků, které ale šly vysoko nebo těsně vedle. Tradičně jsme si zanadávali na rozhodčího, který zákeřné fauly zezadu ani neocenil žlutou kartou. Jednou dal domácím výhodu, ale ke sporné situaci už se nevrátil. Největší rozruch tribun způsobil místní podavač míčů, který utíkal před útočníkem soupeře, a následně ho přehodil, když míč hodil přímo opavskému brankáři. Bylo to prvoplánové, nic moc, ale my jsme na tribunách brali naprosto cokoliv.
A protože bylo jasné, že je to jen čekání na gól, po zásluze jsme se jej fanoušci domácích dočkali. Srovnáno bylo v 84. minutě, když jsem to i já vzdal a začal jsem opouštět stadion. Před odchodem jsem ale mohl vidět ještě jednu infarktovou situaci, kdy měli hosté na kopačkách vyrovnání. A zastavilo je břevno branky domácích. A přišla i druhá červená karta. Hráč hostí se rozčiloval, že nebyl vpuštěný včas na trávník po ošetření, a dostal druhou žlutou, a tedy červenou kartu.
Když se zamyslím nad některými prvoligovými zápasy, které skončí 0:0 a třeba i bez střely jednoho z týmů na branku, má druhá liga co nabídnout. Góly, karty, bohužel i zranění, k němuž na tomto zápase také došlo, emoce a občas i různé zajímavé situace. Pokud by se z tribun podařilo konečně vymýtit kouření, dokázal bych si představit, že na fotbal vezmu i své malé děti. Jen tu klobásu si příště určitě nedám.
