Imagine Dragons vyprodali Prahu. Stačilo málo a chytili jste si i konfetu

Koncert Imagine Dragons se konal v Praze v Letňanech, nikdo mi však neřekl, že jej budu sledovat ze Středočeského kraje! Ano, v zónách na stání byli největší fanoušci kapely, a tribuny byly možná až příliš daleko, přesto celá akce stála za to.

Vše začalo už cestou do Letňan metrem, kam jsem se svou skupinou dorazil kolem šesté hodiny. Dav se trousil už od konečné metra a směřoval na blízké místo konání akce. Na místě panoval lehký chaos a moc nezávidím řidičům autobusů, kteří se museli proplétat davy lidí proudících přes cestu. Troubili, aby vůbec mohli projet.

Čekání na bezpečnostní kontrolu trvalo jen chvíli, následně jsme pokračovali ke kontrolám vstupenek. Ještě předtím jsme však museli zavítat do stanů a vyzvednout si náramek. Za mě úplná zbytečnost, na které si namastí kapsu provozovatel tohoto platebního systému. Pro nabití náramků byla k dispozici spousta stanů, u kterých se tvořily stále fronty, protože nabíjení přes mobilní aplikaci a přes NFC nefungovalo nijak rychle. A vůbec, na celý systém NFCTron se zaměřím v samostatném článku, protože stačilo jen umožnit platby kartou a vše by bylo o mnoho plynulejší.

Když jsem spároval svou mobilní aplikaci s nabitou tisícovkou s náramkem, mohli jsme si konečně svlažit hrdlo. Pivo za 125 Kč, plastová sklenice, kterou si odnáším domů, za 89 Kč. Ceny byly nastavené skutečně zajímavě – stačilo zakoupit wrap nebo nudle s gyrosem, několik nápojů a na mém účtu svítilo už jen 124 Kč, přičemž pivo stálo o korunu více. Abych si ho mohl koupit, musel jsem dobít za 500 Kč.

Ale zpět k akci. Na vstupence mě čekala tribuna A, což byla tribuna z boku a řada 27, takže pekelně daleko. Jenže pak se ukázalo, že ani první řada k pódiu není nijak blízko, a že to půjde. Hlavně díky telefonu s 30× hybridním zoomem, kterým si přiblížím, co se na pódiu vlastně děje. K tomu samozřejmě pomohly i videostěny na stage. Kolem tři čtvrtě na osm to začalo.

Nejdříve zlehka. Hlavním tahákem byl samozřejmě frontman kapely Dan Reynolds, který přišel v outfitu jako do posilovny. Po polovině koncertu šlo triko dolů a já pochopil, že to bylo oblečení cílené na dámské osadnictvo. Mě zaujala především hudební kvalita, která byla špičková, byť se začínalo skladbami z nového alba, které návštěvníky rozhodně nedostaly do varu. I my na tribunách jsme koukali jeden na druhého – chtěli jsme známé rádiové pecky a ty jsme také dostali.

Radioactive, Believer, Thunder, Demons, Natural, Bones, Enemy, Next to Me, Whatever It Takes, Birds, I Bet My Life a další. U známých skladeb stačilo jen pár tónů a Reynolds měl publikum v hrsti. Každá skladba měla jiné animované efekty na videostěnách, Reynolds dokonce několikrát přišel do přední části pódia k fanouškům, kteří si na něj mohli sáhnout a plácnout si s ním. V tom byly nejaktivnější zejména mladé dívky, ale ani opačné pohlaví touto skvělou šancí nepohrdlo.

Reynolds mě zaujal tím, jak je všestranný. Zahrál si na bicí i na klavír, bicí a kytary měly samostatná sóla a celkově bylo se na co dívat. Hudba byla samozřejmě skvělá, naživo u některých skladeb došlo k určitým úpravám, chyběly některé studiové efekty, o to více hudba a zpěv více vynikly.

Atmosféru dotvářela pára, vypouštění ohňů nebo pyrotechnika, která dotvořila vrcholy některých skladeb. Hodně stylové byly konfety, které vítr zanesl směrem k tribuně A a které jsme si mohli chytit do rukou. Paráda, i já si odvážím jednu sentimentální konfetu, a mnozí další také. Tady se nikdo rozhodně nenudil – až na skladby, které nejsou tolik známé. Imagine Dragons samozřejmě museli podpořit skladby z nového alba, jenže to ještě bude chtít pár let, než se ohrají a než vstoupí do širšího povědomí. Dnes na ně koukáme s nevěřícím pohledem a za pár let na ně možná budeme tancovat.

Byla to dobrá show, která stála za to, i když jsem měl pódium daleko jako z pozorovacího balónu. Reynolds mi možná přišel trochu unavený, povídání o psychických problémech a vyhledání pomoci v případě potřeby mi přišlo možná už trochu za hranou. Ale pokud by to pomohlo někomu z cílové skupiny kapely, je to jen a jen dobře. Chyběla mi jen skladba Top of the World, která mohla být skvělým zavírákem. A poměrně nečekaně nebyly ani žádné přídavky. Kapela dohrála, rozsvítila se světla a bylo hotovo. Až mi bylo uslzených fanynek v první řadě líto.

Pokud máte lístky na další koncert Imagine Dragons (11. června), rozhodně je na co se těšit. Z prvního koncertu se mi osvědčilo opustit místo ve 21:47 – kapela dohrála těsně předtím, než jsme vstoupili do vestibulu metra (z dálky byla ještě slyšet, a byla to skladba, kterou neznám), takže jsme vlastně o nic nepřišli.

Plné metro mi odjelo před nosem, za 15 sekund bylo přistaveno jiné. Pokud však někdo odcházel až po konci koncertu, zdržel se při čekání na metro i půl hodiny. Na schodech byl příjezd každého metra znát tím, že se lidé posunovali zhruba o tři metry.