Článek
Kdy dát dítěti první smartphone? To je debata, která by měla proběhnout v každé rodině. Mám dítě v první třídě na škole ve městě, telefon mám v hlavě již naplánovaný, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že bych jej měl chystat už prvňákovi. Přesto se ke mně donesla informace, že už polovina dětí v naší první třídě smartphone má.
Ještě jej nenosí do školy, kde by se to určitě nesetkalo s pochopením paní učitelky (třeba používání hodinek v hodině jedním z žáků vydrželo dva dny), ale je to často první věc, po které děti sáhnou, když přijdou domů. V první třídě!
Stále častější realita českých domácností. Třeba i prvnáčci přilepení k telefonu…
Doslechl jsem se, že mnoho prvňáků má smartphone proto, že ho už má někdo jiný. Prostě aby nevyčníval z davu, aby ho někdo nešikanoval a nevytlačil z kolektivu jen proto, že smartphone nemá.
V praxi tedy stačí jen pár slabších článků – rodiče, kteří to nevydrží a dají dítěti do rukou smartphone – a od toho tato „nákaza“ postupuje dál, až zasáhne celou třídu. Nejhorší je, že spousta rodičů smartphone dětem dát vůbec nechce, ale podlehne tlaku okolí. Kvůli dítěti totiž musí.
Rodič jako slabý článek
Rodič, který cpe telefon do rukou prvňáčkovi, je za mě skutečně hodně slabý článek. Ano, spoustě argumentů a výmluv rozumím – je jich nepočítaně. Ale nepochopím jednu zcela zásadní věc: když už musí mít dítě v první třídě telefon, vždyť to klidně může být obyčejný tlačítkový přístroj.
Tím bez problémů eliminuji hlavní argument rodičů, že musí být s dítětem v kontaktu. Světe div se, dá se k tomu využít i zcela běžný telefon bez aplikací, na který můžete zavolat nebo poslat textovou zprávu. A dítě se vám může obdobným způsobem ozvat zpět.
Dětské režimy nebo zákazy telefonů na školách. Řešíme jen problém, za který jsme zopodvědní my rodiče
Ne, spousta rodičů musí být za každou cenu moderní – zvláště ti, u nichž tento trend smartphonů u dětí prvních tříd startuje.
Přitom si představte, co telefon v rukou dítěte znamená: je to svět nepřeberných možností v online světě (na mobilních datech ale i na školní či domácí Wi-Fi), na které jejich mozek není připravený.
Vždyť ani já nedokážu přechytračit algoritmy sociálních sítí – znám jejich nástrahy, jak mě chtějí krátkými videi a rolováním udržet co nejdéle.
Jak mi podsouvají příspěvky na témata, u kterých se zastavím při scrollování, jak se mě snaží uzamknout něčím, u čeho zůstanu trochu déle, aby mi mohli hned poté naservírovat co nejcílenější reklamu. I já, dospělý člověk vědomý si všech nástrah, se často zapomenu a na Instagramu, Facebooku nebo TikToku strávím hodinu nicneděláním.
Hry a pocit falešené spokojenosti
Jen rolování displejem, generuje dopamin a roste pocit „falešné spokojenosti“ z nahlížení do cizích životů. A pak se po půlhodině či hodině vytrhnu z letargie a řeknu si, že mě algoritmy zase přechytračily. Umí si tohle ale říct sedmileté dítě? Rozhodně ne.
Sociální sítě jsou pro děti obrovským rizikem. Navenek nevypadjí nebezpečeně, ale umí mě i jako dospělého zaháknout a nepustit. Děti tomu neodolají
Videa na YouTube, krátká videa na TikToku – spousta efektů, poblikávání – už jen to mi vadí večer, když se děti dívají na pohádky na YouTube nebo Netflixu. Tyto blikající nesmysly útočící na smysly bezbranných dětí bez okolků vypínám a přepínám na něco „normálního“ – na něco, co je před spaním uklidní, a ne co jim zbystří smysly a zmate hlavu.
A přesně k tomu mají malé děti smartphone. Nechápou souvislosti, nedokáží oddělit skutečnost od fikce. Navíc ve světě umělé inteligence mám někdy i já pochyby o tom, které video je skutečné a které upravené. Telefony děti bombardují tím samým jako dospělé, ale jejich mozek na to ani zdaleka není připravený.
Není výjimkou několik desítek až stovek nainstalovaných her a počátky závislosti na videích a sociálních sítích. Když začnou už v první třídě, ani se mi nechce představit, jak budou jejich mozky „uvařené“ v páté nebo deváté třídě.
A jsme to my sami – rodiče – kdo jim telefony odsouhlasíme nebo dokonce podsouváme, když na ně nemáme čas. „Na, nemám čas, vezmi si telefon a něco si pusť…“ – a tím to začíná.
Rodiče dávají telefon dětem, aby se mohly „zabavit“. Za mě, raději ať si kreslí, skládají nebo hrají s opravdovými hračkami
V nemocnici jsem nedávno viděl na pohotovosti prcka (kolem tří let), který neposeděl ani minutu, ale když mu otec dal do ruky telefon, okamžitě se zklidnil. Bylo vidět, že byl na telefon zvyklý od malička. Ovládal jej možná i lépe než já – posuny prstů, gesta, rychlé spouštění, přepínání aplikací – až mě mrazilo v zátylku.
Dejte mu čas, ať trochu dospěje
Spousta rodičů totiž vůbec nevnímá riziko spojené se smartphony. Často jej bagatelizují nebo rovnou neřeší. Schovávají se za různé rodičovské režimy, které slibují dohled nad využíváním telefonu a omezují čas, který na něm děti tráví. Ale to jsou spíše nástroje poslední záchrany než skutečně efektivní metody.
Když k tomu děti přičichnou, jak dlouho bude trvat, než přijdou a řeknou: „Tati, nepřidáš mi ještě hodinu navíc? Třeba za dnešní jedničku ve škole?“ Ani se nenadějete a za pár let žádná omezení ani filtry existovat nebudou.
Viděl jsem tříleté dítě, které ovládalo telefon lépe než já. A to nepřeháním
Kdyby rodiče táhli za jeden provaz, nebylo by co řešit. Pokud ale někteří z nich chtějí ukázat, že dají svému potomkovi smartphone v první třídě, není to ukázka toho, že na to mají, ale spíše toho, že vůbec nepřemýšlejí nad následky.
Dítě smartphone nepotřebuje – bohatě si vystačí s obyčejným telefonem na volání. Dejme mu dost času, až trochu dospěje a začne chápat nástrahy sociálních sítí. Jinak do toho spadne po hlavě a časem se to možná hodně vymstí.
Výrazná zdravotní rizika
Toto varování jsem si nevycucal z prstu – opřít se lze o řadu studií poukazujících na nevhodnost smartphonů u dětí. Stačí jen hledat a číst: smartphony jsou vlastně to nejhorší, co dítěti můžete dát. Právě kolem šestého a sedmého roku prochází mozek dítěte významným rozvojem funkcí důležitých pro sebeovládání, plánování a pozornost.
Modré světlo způsobuje nejen u školáků nespavost a chronickou únavu. Někteří po telefonech sahají i v noci, když nemůžou spát
Smartphony to efektivně narušují mechanismem okamžitého uspokojení (neboli dopamin při sledování sociálních sítí). Dětem se díky tomu oslabuje krátkodobá paměť a hůře ukládají informace do paměti dlouhodobé. V hodinách nedokáží udržet pozornost, protože jim chybí neustálý přísun vjemů a vizuálních podnětů jako při rolování na TikToku. Dětem závislým na telefonech chybí základní komunikační dovednosti a nedokáží řešit ani drobné konflikty s vrstevníky bez zásahu rodiče.
Rozsáhlá studie Nature Portfolio prokázala, že děti trávící u obrazovek více než 4 hodiny denně mají o 61 % vyšší riziko deprese a až o 45 % vyšší riziko úzkostných poruch. Už u prvňáčků dochází k prvnímu srovnávání (herní skiny, počty lajků na sociálních sítích), což vyvolává pocity méněcennosti, které dříve nastupovaly až v pubertě.
Problémem není jen obsah na displejích, ale i displeje samotné. Modré světlo narušuje tvorbu melatoninu (tzv. hormonu spánku), což může časem vést k chronické nespavosti projevující se podrážděností, agresivitou nebo apatií.
A to nemluvě o zdravotních komplikacích – neustálé civění do smartphonu od raného věku může v kombinaci s nedostatkem pohybu a nárůstem BMI vést k přetížení krční páteře (tzv. text neck).
Dokonce i Světová zdravotnická organizace (WHO) zdůrazňuje, že pro děti do 12 let by smartphone neměl být osobním zařízením s neomezeným přístupem k internetu. Důkazů je tedy dost – a jsou černé na bílém.
Místo toho, abychom se zamysleli nad sebou a přiznali, že za smartphony u dětí můžeme my sami, stavíme se při zákazech mobilů ve školách na zcela opačné strany barikády.
Kdybychom měli ke smartphonům pevný postoj již od raného dětství, zákaz telefonů ve školách by společnost nerozděloval. Školy přece nemohou za to, že v tom základním selháváme my – rodiče.
Na tuto fotografii se pozorně podívejte. Za jak dlouho vám přijde, že je něco opravdu hodně špatně?
Smartphone u dítěte v první třídě? Za mě je to rozhodně vyloučené. Pokud by nějaká potřeba telefonu vznikla, mé dítě bohatě vystačí s tlačítkovým přístrojem.
Kdyby se schylovalo k tomu, že by bylo jedno z mála ve třídě bez smartphonu, samozřejmě bych nechtěl, aby kvůli tomu stálo na okraji zájmu. Telefon by dostalo, ale s důrazným vysvětlením a kontrolou – a s jasným ujištěním, že kreslit a hrát si se sourozencem nebo kamarády mu žádná sociální síť nikdy nenahradí.
Zatím mám to štestí, že moje dítě po mě telefon nechce, ale zatím nevím, jak dlouho mi tohle štěstí ještě vydrží…
Zdroje:
https://abcnews.com/Health/kids-smartphones-age-12-higher-risk-depression-obesity/story?id=127998537
https://www.androidheadlines.com/2026/02/phone-screen-time-child-depression-risk-study-results.html
https://www.theguardian.com/technology/article/2024/aug/30/apple-android-google-or-retro-whats-the-best-first-phone-to-get-for-your-kids
vlastní zkušensti a pohled na věc (rodič prvňáka)
