Víly, skřítci a dokonce i drak. Dětský den, který neměl chybu

Spolek, který založily maminky na mateřské dovolené, nápad, z něhož se vyvinula tradice, která každý rok překonává svou vlastní laťku.

To jsou dnes už legendární dětské dny, které pořádá nezisková organizace – spolek Furtisami ve Velkých Hošticích u Opavy.

Unikátní akce na Opavsku nemá obdoby, přičemž je překvapivé, do jakých detailů je propracovaná. Za vším ale nestojí peníze – akci připravují dobrovolníci: rodiče, jejich děti i přátelé, aby mohli každoročně pobavit nejen ty nejmenší. A i letos to stálo opravdu za to.

Ani si nedokážu představit, jak dlouho musí trvat sestavení programu na vymyšlené téma, výroba rekvizit a choreografie úvodního vystoupení. Letošním tématem byla „Cesta lesním královstvím“ a samotná akce se uskutečnila v zámeckém parku ve Velkých Hošticích.

Zatímco loni před akcí sprchlo a déšť hrozil celou dobu, místo prakticky praskalo ve švech. Letos bylo počasí přímo pohádkové, a tak musel dětský den soupeřit s dalšími venkovními aktivitami. Lidí bylo méně, ale stále bylo narváno.

Z hlavní cesty ve vesnici se stalo parkoviště, auta stála opravdu kde to jen šlo – a to ještě před úvodním představením.

Dnes už legendární dětský den začal tak jako obvykle – úvodním představením u mostu v zámeckém parku, kde díky kopci vzniká přirozené přírodní jeviště.

Oblast mezi mostem a zámkem zaplnilo odhadem několik stovek lidí, a to jsem ještě střídmý.

Po představení jsme si museli vystát relativně dlouhou frontu na papír, do kterého děti sbíraly razítka za splněné úkoly. Ale nepředbíhejme.

Letošní tematické představení se neslo ve víru elfů, princezen, květin a draků. Zhruba dvacetiminutové vystoupení vyplnila bohatá choreografie, tance a pochody účastníků ve skvělých kostýmech – na to, že všichni věnovali této akci čas ve svém volném čase, rozhodně klobouk dolů.

K tomu skvělý hudební podkres, krásné kostýmy, doplňky i barvy.

Tentokrát se vyplatilo dorazit na místo dříve, aby se lidé dostali co nejblíže dění. Nám se vůbec poprvé podařilo probojovat se do první řady, a tentokrát měly děti celé vystoupení jako na dlani.

Dokonce si ani nevšimly, že se na scénu přes diváky prodírá drak se cvakající tlamou.

Jakmile účastníky doprovodil potlesk všech diváků, začalo to hlavní, proč zde ve velkém vyrazily rodiny s dětmi.

Po vstupu do prostoru parku (tj. za bránou) měly děti za úkol obejít celkem osm stanovišť, plnit úkoly a sbírat razítka – za osm razítek si na konci vyzvednou drobnou odměnu.

Kdo by čekal jen pár kartonových krabic a nudné úkoly, šeredně by se mýlil. Zde bylo vše naprosto vyšperkované a děti se hned vrhly na první úkol: házení míčků do květu, z něhož se pak drenážními trubkami vracely zpět. A květina byla doslova v obležení malých házečů.

Druhým úkolem bylo chopit se gymnastického míče a projet s ním celou dráhu přes všechny překážky a obruče.

A na světě bylo druhé razítko, k němuž děti dostaly jako malou pozornost i bonbon.

V rámci třetího úkolu dostaly děti květ, v němž musely na opičí dráze udržet malý plastový balónek. Chodily přitom přes kmeny a houpající se dřeva – a ne každý si svůj míček v květu udržel až do konce.

Následovala relaxační zóna, kde bylo možné si ve stínu hub odpočinout na dekách nebo se vyfotit. Dekorace byly různě rozmístěné po celém parku – beruška v nadživotní velikosti, gigantická vážka nebo houba, která byla vyšší než já sám.

V dalším úkolu zamířily děti do bludiště, jehož součástí byla i zastřešená část, ve které svítila neonová zářivka rozsvěcující malůvky na černé plachtě – ale třeba i odrazky na kšiltovkách našich dětí.

Konec bludiště? Pokračovali jsme dalšími úkoly. Děti musely projít přes natažené provazy pavučiny, aniž by vyrušily pavouka – kdo zavadil o lano, uslyšel rolničku.

Následovala dráha přes obruče, do nichž bylo nutné prohodit pěnovou tyč jako oštěp do bazénu, a hned poté se děti musely trefit kruhem do jednoho ze tří držáků.

Kdo si na lanové bludiště navlékl gumový prstýnek a protáhl jej až do cíle, mohl získat další cenné razítko. Tento úkol dal opravdu zabrat.

Před koncem první etapy jsme si ještě vyzkoušeli mimosoutěžní aktivity: balanční desky, na nichž bylo nutné udržet kuličku, nebo chůzi s tyčí a dvěma talíři, v nichž byly balónky – žádný z nich přitom při průchodu slalomem nesměl spadnout.

Příjemným bonusem bylo, že většina úkolů probíhala alespoň částečně ve stínu stromů. Až na poslední zastávku to nebyla výheň.

Ta poslední však byla zároveň atrakcí největší. Děti dostaly dračí vejce, které musely provést bludištěm a odnést dračí mámě do hnízda.

Hned naproti byly umístěny tři skákací hrady, které moje děti postupně vystřídaly všechny.

Pak už zbývalo jen dojít poblíž startu – a dokončit pomyslný okruh, kde víly dětem předaly jako upomínku medaile svítící ve tmě.

Poté jsme se vrátili k zámku, kde probíhal doprovodný program: tetování, malování na obličej a samozřejmě občerstvení – třeba bramboráky nebo langoše.

Dětem jsme koupili několik lístků do okamžité tomboly, ale štěstí nám nepřálo.

Pro trpělivější byla připravena mini diskotéka, a kdo čekat nechtěl, mohl si zařádit na místním dětském hřišti.

Prostě spousta zábavy pro děti, které byly z celé akce naprosto nadšené. Co začalo před lety jako nesmělý pokus, přerostlo v událost, která pomalu přesahuje i hranice Opavska. A mě bude zajímat, jaké téma zvolí příští rok v roce 2027. 

Pokud můžete, poznačte si už teď první červnovou sobotu příštího roku do kalendáře.

Pokud budou přípravy alespoň z poloviny takové jako letos, i příští rok to bude velká jízda!

Zdroje:

https://www.hostice.cz/organizace/furtisami/

https://www.facebook.com/profile.php?id=100068501122045

vlastní zkušenosti a zážitky z místa