Jak na sledovací cookies. Weby jsem si rozdělil do 4 základních kategorií

Pro výkon své práce potřebuji na internetu vyhledávat různé informační zdroje. A s tím se pojí i navštěvování stránek, na kterých jsem ještě nikdy nebyl. Se zobrazováním reklam na webu nemám problém (chod stránek se musí nějak zaplatit), ale sledovací cookies mi vadí. Když je to možné, cookies vypínám, ale za posledních několik let jsem vypozoroval čtyři kategorie webových stránek s ohledem na cookies, které si detailně popíšeme dále. V případě první a druhé kategorie učiním vše potřebné a pokračuji na web, v případě kategorie čtyři webové stránky rovnou zavírám. U trojky záleží na tom, kolik přepínačů musím manuálně vypnout, a pokud je to práce na několik minut, web okamžitě zavírám.

Asi každý z vás se při otevření webové stránky setkal s otravným dialogem při první návštěvě webu, na kterém se po vás vyžaduje souhlas se sdílením a sledováním vašich osobních dat. V zemích EU jsou tyto dialogy povinné, a to dle směrnice 2002/58/ES z léta 2002, která vstoupila v platnost o rok později, dle novely 2009/136/ES z prosince 2009. Po jejím vydání se začala evropská pravidla zavádět do národních legislativ členských států EU. Familiérně se tomu přezdívá „sušenkový zákon“.

Cookies, to je souhrnné označení souborů generovaných webovým serverem a ukládaných v počítači prostřednictvím prohlížeče. Když se později vrátíte na stejný web, prohlížeč pošle uloženou cookie zpět a server tak získá všechny informace, které si u vás předtím uložil. Cookies zaručují správné fungování webu, vyhledávání, personalizaci (udržení vašeho přihlášení, nákupního košíku, apod.), webovou analytiku, apod. Cookies ale mohou být i sledovací (pro účely cílené reklamy), remarketingové (pro ještě lepší zacílení reklam) a konverzní (pro vyhodnocení reklam). A pak tu máme ještě sledovací cookies, které hlídají, jaké webové stránky navštěvujete, na jaké odkazy klikáte, a tyto informace mohou dále ukládat a používat… pokud jim to povolíte.

K čemu všemu se používají cookies:

Řada z nás na úvodní dialogy webových stránek vůbec nehledí a automaticky povoluje všechny volby, jen aby se tohoto dialogu zbavila. A to je samozřejmě i cílem vývojářů, takže tlačítko pro povolení (bez něhož nelze sledovací cookies použít) je ze všech prvků nejvýraznější. Jak si povíme dále v jednotlivých kategoriích webů, jejich programátoři mají i další fígly, kterými vás chtějí donutit souhlasit se vším. Je ale třeba říci, že pokud byste ke všem cookies přistupovali zcela záporně, na některé webové stránky se nedostanete. Některé weby, minimálně bez udělení částečného souhlasu, vás dále prostě nepustí. Přesto se vyplatí být obezřetný a nepovolovat vše jako na běžícím pásu. Jde přece o vaše osobní data!

Já si webové stránky rozdělil do čtyř kategorií podle společných znaků v přístupu ke cookies, a vy se tím klidně můžete inspirovat. Už z tohoto rozdělení je vidět, že pro některé weby jsou sledovací cookies naprosto klíčové, zatímco jiné mají potvrzovací obrazovky pro cookies jen proto, aby splnily regule EU.

Pozn.red.: Ze screenshotů jsem odstranil názvy webů. Článek nehodnotí přístupy konkrétních webů ke cookies, ale ukazuje možnosti přístupu ke cookies, které lze najít napříč spektrem webových stránek. V EU bychom měli mít vždy možnost se rozhodnout, některé triky nás však tlačí k souhlasu, aniž bychom jej chtěli udělit.

Do kategorie 1 zahrnuji webové stránky, v jejichž úvodních dialozích je při první návštěvě webu vše vypnuté. Ušetří vám to spoustu zbytečného klikání, a u těchto webových stránek je vidět, že jim na cookies prakticky vůbec nezáleží.

Nemusíte zde čekat žádné podrazy, když projdete všechny karty a všechny položky, zjistíte, že veškeré sledování je vypnuté (včetně tzv. oprávněného zájmu), maximálně jsou pevně zaškrtlé cookies, které jsou nutné pro samotné fungování webu. Jako uživateli vám tak stačí jen udělit souhlas s vypnutými volitelnými cookies. Většinou tlačítkem Uložit nebo Zavřít, popř. v anglických ekvivalentech.

Speciálním případem je jen úzká lišta v prohlížeči, která při používání webu nijak nezaclání a vůbec na ní nemusíte klikat.

Do kategorie 2 řadím webové stránky, které mají komplexní „cookies obrazovky“, které mají spoustu předvyplněných souhlasů, ale také tlačítko, kterým vše vypnete. Nemusíte hledat žádné výjimky, žádné schované přepínače. Zvolíte Odmítnout vše (nebo anglicky Reject All), a pak maximálně stisknete tlačítko Uložit.

To je v mém případě nejběžněji navštěvovaný typ webové stránky. Pokud chci, můžu tlačítkem předvyplněné souhlasy potvrdit, ale stejně jednoduše mohu vše odmítnout. Ještě spoustě webům je právě snadno dostupné tlačítko pro odmítnutí všeho trnem v oku, a tak jej mnohdy vypouští. A tím se plynule dostáváme ke kategorii 3.

Do kategorie 3 řadím weby, u kterých se musím rozmyslet, zda mi odmítání cookies stojí za čas, který nad ním strávím. Úvodní obrazovky mají předvyplněné cookies, ale ty můžete odmítnout. Samozřejmě už ne jedním tlačítkem, ale každou volbu pěkně ručně, a to na slideru. Čím více položek, tím déle trvá deaktivace všeho. Pokud jich je do deseti, patnácti, jsem ochoten tomu věnovat čas a vše vypnout.

Do kategorie 3,5 bych mohl zařadit weby, které mají pod každou položkou ještě samostatný posuvník pro oprávněný zájem, a na samostatné kartě seznam partnerů (klidně několik stovek), u nichž je automaticky zaškrtnutý každý pátý (jednou klasicky, jednou v oprávněném zájmu), a v mých silách rozhodně není, abych celý seznam prošel a vypnul každou položku. Na to je můj čas až příliš cenný. Často tak vítězí zdravý rozum, webové stránky zavírám, a místo nich hledám identický obsah na webu, který má ke cookies rozumnější přístup.

V poslední kategorii eviduji webové „prasárničky“, kdy se s vámi autoři webů vůbec nemažou. Jako první musím zmínit weby se širokým spodním rámem, v němž při pokusu o editaci cookies zmizí popisy tlačítek!

Následně musíte ručně vypnout všechny cookies, a ještě k tomu ručně deaktivovat několik desítek poskytovatelů, a při rolování v miniaturním prostoru ve spodní části displeje spoustu z nich přeskočíte. A když máte úpornou práci hotovou, můžete klidně nevědomky stisknout tlačítko Povolit vše, a vše přijde vniveč. Když vidím webové stránky s těmito tabulkami, okamžitě odcházím a hned si najdu jiný zdroj.

Další oblíbenou taktikou je zneužívání statusu „Oprávněný zájem“, za který se může schovat naprosto cokoliv. Na první pohled se zdá, že máte vše vypnuté, ale ve druhé kartě je u všech položek vidět zaškrtnutý oprávněný zájem. Za ním se přitom mohou schovávat měření výkonu reklam a obsahu, porozumění publiku nebo rozvoj a zlepšování služeb, za čímž se schovávají informace o tom, na jaké odkazy jste kliknuli. Proti oprávněnému zájmu lze sice vznést námitku (jednou posuvníkem a jednou tlačítkem, aby to bylo možná co nejvíce matoucí), ale není jasné, zda vám tato námitka k něčemu vůbec bude.

Třetím typem jsou webové stránky, které vám dají na výběr klasickou tabulku, kterou lze rychle odmítnout. Stejná tabulka se ale zobrazuje na každé další stránce na stejném webu, a to i tehdy, kdybyste ji odmítli stokrát. Když však cookies konečně potvrdíte (což je cílem neustálého vyskakování stejného okna), podruhé už se nezobrazí.