Článek
Brandon Sanderson se k tzv. utajeným projektům uchýlil v době, kdy svět uzamkla koronavirová pandemie a nikdo nevěděl, jak to s námi bude dál. Tuto knižní kampaň úspěšně zafinancoval na Kickstarteru v roce 2022, přičemž knihy napsal tajně pro své fanoušky v průběhu pandemie. Nevěděl o nich dokonce ani jeho nakladatel, pouze jeho manželka.
Knihy se dostaly do rukou nejprve těm, kteří si je zaplatili. Posléze vyšly v globálním anglickém nákladu a od roku 2024 postupně vycházely v češtině v nakladatelství Talpress.
Čtveřice knih od Brandona Sandersona, která je hodně netradiční. Pro každého fanouška fantasy (a sci-fi) je to však příjemné zpestření
Tajné projekty tvoří čtyři knihy, k nimž se vloni přidala kniha Isles of the Emberdark, která se zařadila na místo pátého tajného projektu. V českém doslovném překladu by se kniha mohla jmenovat „Ostrovy z uhlíkové temnoty“, zatím však není známo datum vydání.
Mám však potvrzeno, že i tahle kniha nakonec vyjde u nás v Česku a doplní níže prezentovanou čtveřici.
Všechny knihy jsou však úplně něčím jiným než tím, na co jsme od Sandersona, skvělého autora fantasy, který všechny své světy zasazuje do univerzálního světa Kosmíru, zvyklí.
I já jsem při čtení těchto knih musel vystoupit ze své komfortní zóny, ale je patrné, že to musel udělat i sám autor. Čtyři knihy tajných projektů jsem si stanovil jako jeden ze svých cílů pro přečtení v roce 2026.
I přesto, že knihy na sebe nemají žádné přímé vazby, šel jsem na to chronologicky podle toho, jak si stojí v této sérii knih. A byl to hodně zajímavý výlet do neprobádaných světů, kde fungovala specificky pojatá magie.
S jednou knihou jsem bojoval, protože byla trochu „mimo žánr“, jinak to ale byl čtyřboj, který bych doporučil i vám. Knihy jsou skvěle čtivé, mají povedené přebaly (v jednotném stylu), povedené ilustrace, pletenou záložku a při čtení vás dokonale vtáhnou do děje.
Před přečtením všech knih jsem si sestavil žebříček popularity takto:
- Sluncem ozářený
- Yumi a malíř nočních můr
- Příručka šetrného čaroděje pro přežití ve středověké Anglii
- Lokýnka ze Smaragdového moře
Po dočtení se ukázalo, jak špatný jsem měl na tyto knihy odhad. Protože bych je podle obsahu knih seřadil následovně:
- Yumi a malíř nočních můr
- Lokýnka ze Smaragdového moře
- Sluncem ozářený
- Příručka šetrného čaroděje pro přežití ve středověké Anglii
A povím vám z pohledu čtenáře výhradně fantasy knih proč. Bohužel bez drobných spoilerů to asi nepůjde, budu se je snažit omezit na minimum.
Lokýnka ze Smaragdového moře
První knihou z celého cyklu, která ale vyšla až po druhé knize cyklu, je Lokýnka ze Smaragdového moře.
Hned ze začátku jsem se na ni díval trochu s despektem, protože už samotný název signalizoval, že se bude spíše jednat o pohádku. Ve skutečnosti se z toho vyklubala pohádka pro dospělé a zřejmě nejromantičtější kniha od Sandersona, kterou kdy napsal a napíše (přesto, že se v ní vlastně „nic nestalo“).

Vypadalo to jako pohádka pro dospělé, ale tato kniha mě až nečekaně bavila
Začalo to mytím oken, hrníčky a přiznám se, že jsem knihu chtěl odložit a souběžně četl jinou.
Pak mi to ale nedalo, vrátil jsem se a začal prozkoumávat magický svět, který Sanderson nastiňuje. Je to hlavně utopický svět, v němž se kolem ostrovů nacházejí tzv. sporová moře. Spory jsou částečky magické hmoty, které interagují s vodou, ale i s myšlenkami, a do moře se sypou z barevných měsíců. Lodě v těchto mořích plují díky mechanismu kypění, a pokud se třeba na čas zastaví, zastaví se i samotné lodě.
Spory mají různé barvy, které se dají různě využít, do toho nastupuje slušně propracovaná psychologie postav, která vás nutí číst mezi řádky. Zajímavostí je i to, že do děje vstupuje i vypravěč, který je součástí výpravy a my víme, proč říká to, co říká.
Tato pohádka pro dospělé má šťastný konec a po hluchých pasážích krátce po startu by si zasloužila i delší dohru. Do klasické fantasy vstupuje i technika, naštěstí jen minimálně. A líbilo se mi i to, že se barvy kapitol měnily s aktuálním navštíveným mořem, resp. obrázky postupem času nabíraly na tvaru.
Kniha je plná zajímavých myšlenek a silných vyjádření. Často jsem si vyfotil poloviny stránek, které mi daly i něco do života.
Příručka šetrného čaroděje pro přežití ve středověké Anglii
Většinu odradí nadpis, u mě to bylo stejně. Podle názvu to vypadá jako absolutní šílenost.
A přestože Lokýnku byste mohli zařadit do univerza Kosmíru (a Sluncem ozářený na ni i odkazuje), je to kniha, která se u Sandersona vymykala.

U této knihy vás zřejmě odrazí název. Ani se vám nedivím, mě nejdříve odrazoval také
Vše začíná problémem bílé místnosti, kdy se osoba ocitla neznámo kde a musí přijít na to, co se děje. Začátek mi připadal hodně vtipný, když bylo jasné, že se jedná o cestování časem. Bohužel posléze kniha sklouzla k průměru a měla spíše původ u sci-fi nežli fantasy. Přiznám se, že některé vynálezy z budoucnosti vypadaly lákavě. Kniha však byla hodně o zbraních a IT technice, která mi s návratem do historie moc neseděla.
Kniha však otevírá zajímavé myšlenky alternativních dimenzí. Ale u čtenáře fantasy prakticky nemůže nijak výrazně zaujmout.
Příběh vám hází pod nohy nové pojmy z alternativní historie, které jsou proložené výňatky z domnělé příručky. Ze začátku mě tento kontrast bavil, později to v knize bylo už trochu na sílu.

Kniha se neodehrává v Kosmíru, jak je na Sandersona typické. Čekejte zdánlivé cestování v čase, ale s trochu jinou nečekanou zápletkou
Půlku knihy se toho moc nedělo, pak se to trochu rozjelo, jenže závěr byl hodně zjednodušený. Jako by Sanderson trochu spěchal.
Celá kniha vypadá jako jednohubka, což je na pevné desky trochu luxus, ale zato se s touto knihou u čtyřboje nebudete tolik trápit. Pokud jste ale fanouškem sci-fi, zhltněte ji za dva dny.
Yumi a malíř nočních můr
Tato kniha přišla jako třetí v pořadí a moc jsem jí nevěřil. Hlavně díky orientaci na východní kultury a mangou Kimi no na wa obrázky, s nimiž jsem dosud neměl žádnou zkušenost. A kniha mě příjemně překvapila.

Tato kniha mě překvapila obsahem i tím, jak vlastně byla čtivá
Nabízí oddělený pohled na dvě postavy (zastupující dva odlišné světy - Japonsko a Jižní Koreu), které jsou rozdílné jako den a noc.
Postupně přitom odhalujeme činnost a zákoutí obou osob, jejichž osudy se hodně zajímavě spojí. A to natolik, že se od knihy nebudete chtít odtrhnout. Jsou postavy na různých planetách nebo cestují časem a mění si těla? Asi i vy budete dost překvapení.
Nečekejte slaďárnu, je to asi nejvíce romantická kniha Sandersona, ve které si dvojice dá jednu pusu a na závěr se chytí za ruce. Ani v tom Sanderson nebyl silný v kramflecích, zato však uměl svět do detailů a barvitě vykreslit, takže ani nebudete chtít končit se čtením.
Závěr je po tom všem dost silná káva. Ale díky druhému doslovu si autor vylepšil pověst.
Na můj vkus byl ale i tak závěr hodně uspěchaný. Možná jej budete číst několikrát, abyste vše správně pochopili. Já bych rád viděl i uzavření dalších dějových linek.
Zatímco v Archivu bouřné záře se Sanderson na stovkách stran široce rozepisuje, tady mu téměř docházela slova.

Anotace na konci knihy odhaluje základní zápletku, která je složitější, než se na první pohled zdá
Pochválit musím i střídání barev v názvech kapitol nebo povedené kresby, které dotváří příběh. Kniha dopadla tak, jak bych to možná nečekal, ale rozhodně stojí za přečtení.
Sluncem ozářený
Ze startu to vypadalo na velkou jízdu. Anotace mi připomněla knihu Cesta králů. Lidé se bojí ostrého světla, které zabíjí, rostliny dokáží za jeden den vyrůst, vykvést a lidé si je sklidí. Až potud to bylo dobré.
Hlavní hrdina přeskočil z jiné planety (z Rošáru budoucnosti) a rozmlouvá s Asistentem, který se dokáže tvarovat do jakékoliv pomůcky, pomáhá mu s viděním problémů, naučí jej jazyky a spoustu dalšího. To by taky ještě šlo. Ale přidejte do toho vesmírná plavidla a létající vznášedla a zdroje energie, a je to spíše sci-fi s jemným přídavkem fantasy.
Ale Sanderson si knihu nechtěl přesolit, s fantasy to nepřehání.

Čtvrtá kniha cyklu pro mě byla velkým oříškem
Hlavní postava má zakázáno bojovat, prakticky bojuje obranou a je trochu antitalent. Ale navenek akceptuje roli spasitele. A kdo ví, možná, že toho umí více, než si myslíte, že umí.
Situaci za mě zachraňují pojmy známé z Kosmíru (Archiv bouřné záře, Mistborn, Vyjednavač). Ale ty spíše jen rozdráždí představivost, než aby ukojily hlad po fantasy.
Víme, že hlavní postava pochází z Rošáru budoucnosti, kde se asi muselo něco nepěkného stát. Svět je prostoupen technologiem a bohužel to nebyl můj šálek čaje.
Tato kniha nijak nevyplnila čekání na další díl Archivu bouřné záře. Ale pokud čtete od Sandersona sci-fi, zřejmě vám hezky dokreslí svět a život na různých planetách.
K tomu dostanete přestřelky, souboje a také… další souboje a pronásledování. Tu a tam vám informace v textu přiblíží i červeno-černo-bílé ilustrace.

Povedený design pevné vazby u knihy Sluncem ozářený
Já se však s ní trápil, ze všech čtyř jsem ji četl nejdéle. A když jsem ji měl rozečtenou, pustil jsem se do rozečtení a dočtení dvou dalších, než jsem i tuto dočetl.
Hvězdy, vesmírné lodě, motory, alternativní pohony, sluncejádra - to prostě nebylo pro mě.
Závěr
Sanderson však psát umí, má skvěle promyšlené světy i důmyslně vymyšlenou magii. Ve svých dílech dokáže stále překvapit.
Tentokrát však u tajných projektů hodně vystoupil ze své komfortní zóny a přesně to budete muset udělat i vy.
Nic menšího se od vás ani nečeká.
Pokud jste fanouškem fantasy, tak tuto si nenechte ujít.







