Článek
Platby kartou dnes rozhodně nejsou samozřejmostí. Jak jsem už uvedl ve svém dřívějším článku, i v dnešní době můžete být v některých případech bez hotovosti doslova nahraní.
Když někde karty neberou a vy máte v peněžence jen hrst drobných a desítky plastových kartiček, přichází nečekaný pomocník – QR kódy. V poslední době s nimi platím stále častěji (kavárna, úklid, bazárek s oblečením, logopedie…), ale pokaždé zažívám něco, co se snad ani nedá popsat slovy.
Hotovost a platební karty - to je jistota. QR platby jsou skvělé… do té doby, než přes QR kód poprvé zaplatíte
Nebo dá. Je to pocit, že máte zaplaceno, a chcete o tom protistranu přesvědčit slovy či činy, ale ta to „tak nějak“ akceptuje, aniž by platbu jakkoli zkontrolovala. Často to ani nejde, protože to neumožňují pravidla nastavená ve firmě. Zatímco karta pípne a prodejce má důkaz o platbě, u QR plateb je to šedá zóna.
Ta je nepříjemná pro mě jako plátce a jistě i pro prodejce. Ten se sice vyhne poplatkům za pronájem terminálu a platbu kartou, ale na vlastní riziko akceptuje, že k platbě opravdu došlo. Přitom by to mělo být nastaveno tak, aby byly obě strany spokojené a měly v QR platbu dostatečnou důvěru. Bohužel to dnes neplatí, protože QR platby jdou zneužít snáz, než si myslíte.
Pípnutí, fajfka a… ticho
Asi to znáte taky. Načtete QR kód a zaplatíte třeba v kavárně, bistru nebo u kadeřníka na účet podniku.
Víte, že jste peníze poslali, bankovní aplikace hlásí hotovo, ale mezi potvrzením a odchodem z prodejny zeje podivná společenská prázdnota, kterou při vymýšlení QR plateb nikdo nepředvídal.
QR platby vznikly jako náhrada za nedostupný platební terminál. V praxi to ale dře, hlavně v důvěře mezi kupujícím a prodávajícím
I mě jako první napadne otočit displej s potvrzovací obrazovkou k obsluze. Je to vlastně reflexní obrana typu „ale já vám opravdu zaplatil“. Obsluha to automaticky bere jako důkaz, přesto se zhruba na sekundu podívá na displej neznámého rozhraní bankovní aplikace (kterou nemusí znát), na němž může být zobrazeno prakticky cokoli. Třeba screenshot potvrzení z minulého měsíce.
Podle mě nemá šanci přečíst ani první řádek, a kdyby zkoumala vše, co je na displeji napsané, cítila by se trapně. Ani si nedokážu představit, že bych obsluze dal telefon do ruky a ona by si musela nasadit brýle, aby titěrná písmenka v mobilním bankovnictví vůbec přečetla. Jedním dotykem by navíc mohla vidět zůstatek na mém hlavním účtu (či dokonce přímo u potvrzení).
Tak nějak se vzájemně ujistíme, že je to (asi) vpohodě
Pro ještě větší efekt (a ujištění sebe i protistrany, že jsem opravdu zaplatil) přidám něco jako: „A máte to tam“, „Tak, a mám zaplaceno“, „Takže jsem vám to uhradil“.
Obsluha zdvořile přikývne a obě strany si oddychnou. Všichni předstíráme, že právě proběhla automatizovaná kontrola a že jsou QR platby nejlepší platební metodou na světě.
QR kód je jen prostředek k přepsání správných platebních údajů. Nezaručuje, že po načtení platba proběhne. Tu musí uživatel teprve ručně potvrdit
Nebýt této podivnosti, klidně bych QR platbami nahradil všechny transakce. Problém je v tom, že zatímco u karty vydává potvrzení platby třetí strana, u QR plateb si ji vzájemně odkýváme. Potíž přitom leží na straně prodejců.
Brigádník za pokladnou nebo servírka totiž (zcela logicky) nemají přístup k účtu majitele podniku, na který informace o platbě dorazí, a zůstávají tak v informačním vakuu. Nemají jak ověřit, zda peníze skutečně odešly, v jaké výši ani zda vůbec dorazí. Kdyby platbu začali zpochybňovat, vznikl by nepříjemný konflikt a zákazník by se mohl urazit. A příště už nepřijde.
Zatímco u hotovosti si vyměňujeme fyzická platidla, tady si vyměňujeme čísla mezi účty. Vše stojí na důvěře dvou lidí, kteří se třeba ani nikdy neviděli. Je to vlastně cosi jako nepsaná společenská dohoda, což je v digitální éře posedlé ověřováním totožnosti a dvoufaktorovým ověřením už jen při přihlášení k e-mailu k nevíře.
Zákazník doufá, že nevypadá jako podvodník, prodejce doufá, že jím protistrana opravdu není, jinak by manko musel uhradit ze svého. Místo šifrování a globálních clearingových center tak stavíme finanční transakci na „dobré víře“. Ta se ale bohužel dá zneužít.
QR platba se bohužel dá i předstírat
Podvodníci si našli různé způsoby, jak předstírat úhradu, aniž by zaplatili. Buď ukážou zmíněné potvrzení, které patří ke starší transakci. Jindy ukážou, že mají všechna pole správně vyplněná, ale platbu už nepotvrdí PIN kódem ani biometrií.
Dalším problémem může být úprava částky: obchody často mají QR kód s uloženým číslem účtu, ale částku musí člověk vyplnit ručně, a i když je předvyplněná, před zaplacením se dá změnit. A to nemluvím o situaci, kdy někdo veřejně vyvěšené QR kódy přelepí těmi svými.
QR kód není zárukou bezpečné a ověřené transakce. Jen zajistí, abyste při přepisování čísla účtu neudělali chybu
Podvodník navíc může využít toho, že v aplikaci zvolí odloženou splatnost na další dny. Na obrazovce sice ukáže vytvořený příkaz, ale prodejce nemá žádnou jistotu, že peníze někdy dorazí – takto naplánovanou platbu lze totiž v internetovém bankovnictví kdykoliv před jejím odesláním bezplatně zrušit.
Nepozornost a přílišná důvěra mohou prodejce stát i tisíce korun. QR kód není přímou alternativou ověřené platební brány, je to jen způsob, jak rychle předvyplnit základní platební údaje. Kvůli riziku přelepení navíc ani sám kód není zárukou, že platíte na správné číslo účtu. Vyžaduje kontrolu a ověření ze všech stran.
QR kódy jako bariéra mezi prodejcem a zákazníkem
Okamžité platby zkrátily převody peněz na sekundy, ale dokud podniky nenajdou levný způsob, jak personálu v reálném čase zobrazit oznámení o došlé platbě bez odkrytí celého účetnictví, trapné ticho po zaplacení QR kódem s námi zůstane.
Technická řešení samozřejmě existují (např. notifikace na pokladnu přes API, dynamické QR kódy nebo oddělené náhledové účty), pro běžného drobného živnostníka, kavárníka či brigádníka je to všechno zbytečně složité.
I když bych měl raději rád QR platby, placení kartou má stále navrch. Třeba jen proto, že se při placení necítíte nijak „divně“
Já sám bych si to představil třeba jako platbu s okamžitým avízem na telefonní číslo obsluhy, které by se propsalo už ze samotného QR kódu. Na erárním firemním mobilu za barem by jen píplo rychlé potvrzení o přijaté částce s variabilním symbolem, aniž by personál musel mít jakýkoliv přístup k samotnému bankovnictví majitele.
Ale to jsou zatím jen mé teoretické představy.
I nadále tak budeme muset předvádět tanec s ukazováním displeje telefonu, kývat na obsluhu, že jsem zaplatil a že je vše v pořádku, a spoléhat na to, že moderní svět drží pohromadě díky dobré víře mezi nakupujícím a prodejcem jako ve středověku.
Nebýt této šedé zóny, QR platby bych upřednostnil i před hotovostí. Karta je však jistota bez výše popsaných podivností, a proto není divu, že pípnutí kartou je pro mě daleko schůdnější varianta.
A jak to máte s QR kódy vy?
Zdroje:
vlastní zkušenosti z placením QR kódy
https://www.penize.cz/bezne-ucty/496138-pasti-qr-plateb-jak-funguji-triky-nepoctivcu-a-jak-se-efektivne-branit
https://www.tiktok.com/@paydibs/video/7673799948013538580
https://www.reddit.com/r/NoStupidQuestions/comments/1dpp7g0/went_to_a_trendy_bar_and_they_only_accepted_pay/
