Michael Szatmary. Špičkový stand-up, který skončil v tom nejlepším

V brněnském klubu První patro jsem se zúčastnil stand-up show Lokálný Sexsymbol, která byla mým velkým poprvé.

Stand-up jsem občas zahlédl v televizi – většinou ve formě několika skečů, kdy měl vystupující pár minut na to, jak „povinně“ uhranout publikum a upoutat jeho pozornost. Některé televizní programy jsou nastavené na „tvorbu zábavy“, a tak některá vystoupení působí na mě, jakožto nepřipraveného a střízlivého diváka, často trapně.

Právě proto jsem měl velká očekávání od show 51letého Michaela Szatmaryho, který je na Slovensku považován za jednoho z nejznámějších komiků tohoto typu.

Ono udržet si pozornost publika na zhruba hodinu a půl není nic jednoduchého ani u plodné diskuse, natož pak u stand-upu, kde jeden příběh střídá druhý.

Akce proběhla uprostřed týdne, přesto bylo vyprodáno. Musím pochválit samotné prostory, protože i z jedenácté řady bylo na osvětlené pódium a židli, kterou Szatmary občas použil, velmi dobře vidět. Třeba na dětském koncertu Káji a Bambuláčka jsem z páté řady neviděl ani ň, a samozřejmě to platilo i o mých dětech.

Ale vraťme se zpět do Brna. Akce měla začít v 19:00, zhruba o pět minut později přišel na pódium pán, který na první pohled vypadal jako zvukař. Nakonec se z něj vyklubal moderátor Jan Bedřich, který měl hodně nelehký úkol. Na dvacet minut nejen zabavit publikum, ale také jej otestovat.

Komici musí umět pracovat s publikem, a tak je důležité svého „protivníka“ nejprve poznat.

Přiznám se, Jan Bedřich byl pro mě naprostou neznámou. Jeho jméno jsem si vyhledal díky tomu, že sám řekl, že jej mnozí znají z „talentové soutěže“ Partička: Nová krev, protože vyhrál v roce 2023 její první řadu. Na ČSFD má tento pořad hodnocení 23 %, a tak jsem byl hodně skeptický.

Bedřich se skutečně snažil, ale u studeného publika byly vidět často jen nervózní úsměvy. Bavil se o testování, Bellatrix Lestrangeové z Harryho Pottera, o mamince a tatínkovi, a mezi to střílel informace o tom, že má rozštěp patra a problémy se štítnou žlázou a že se nemáme smát. Dodnes nevím, zda to bylo součástí vtipu, nebo je to pravda.

Na závěr uvedl, že je to poprvé, co vystupuje před publikem, za což sklidil asi největší potlesk.

Jenže pak se mi to rozleželo v hlavě – jako vítězi show, která v dalších kolech probíhala před publikem, to minimálně z tohoto pohledu (asi) pravda nebyla.

Tento trochu rozpačitý start určitě pomohl Szatmarymu, který se na pódium dostal asi po třech minutách laserové show, která mířila na židli. Instrukce byly jasné: když vám něco přijde vtipné, máte se smát, když vám něco přijde extra vtipné, máte smích doplnit potleskem. A když se všichni smějí a vy ne, máte se podívat na zkušenější a rozumnější sousedy a opisovat od nich.

Také doporučil nenatáčet si show na video, protože se na ní stejně nikdy nepodíváte, a v tom měl naprostou pravdu. Já sám mám v telefonu několik desítek videí, které zachytily sílu okamžiku, ale vím, že si je v životě už nikdy nepustím.

Když Szatmary přišel na pódium, hned bylo jasno. Buď má člověk nějakou empatii, schopnost zaujmout publikum a reagovat na něj, nebo prostě nemá.

A se Szatmarym toho přišlo na pódium opravdu hodně. Hned ze startu řekl, že prostě nemůže jen tak z plezíru sázet vtipy jeden za druhý, ale mezi řádky už vlastně začal střílet jeden za druhým.

Kouzelné to bylo v tom, že to vlastně nebylo nucené a na sílu, čehož jsem se nejvíc bál. Necítil jsem se nijak trapně, ale tak, že mě (a troufám si tvrdit, že všechny okolo) Szatmary příjemně vtahoval do děje.

Občasná sprostá slovíčka jen vygradovala děj a rozhodně to nebylo na škodu. I to však musel dávkovat s rozumem, protože na místě byl i jeden sedmnáctiletý pár.

Právě interakce s publikem dělá hodně, a když se přihlásil sedmnáctiletý David sedící s Dianou vepředu, bylo o zábavu postaráno.

Stačily dotazy na to, jak dlouho jsou spolu, jestli už „něco bolo“ a zda má David svůj vlastní názor, nebo sdílí ten od partnerky. Inu, taková škola života v hodně zrychlené podobě.

V přední řadě však úspěch nenašel – jednak se do sálu někdo přiloudal pozdě, což nemělo zamýšlený efekt, a ani to, když se na sílu ptal paní v první řadě, jak se jmenuje pán, který odešel. Paní nevěděla a tvrdila, že přišla sama, což Szatmary nechápal, protože stand-up je podle něj jen předehra k věcem budoucím.

Do třetice ale uspěl, ve druhé řadě se jedna osoba hlásila na všechno, a tak ji Szatmary vtipně zapojil do děje (jí maso, ale je současně vegetarián a vegan). A pak se ještě občas vracel k páru ve druhé řadě, který je spolu dva roky a který ještě neopustila úvodní zamilovanost. Szatmary jim pak názorně předvedl, jak to bude vypadat možná už za pár let.

Improvizoval, nebo měl připravený scénář? Za mě byl vidět připravený scénář, kdy se chtěl Szatmary věnovat tématům, která jsou vlastní úplně všem. Konkrétně příběhy ze života, vztahy mužů a žen (ale i gayů), příběhy z kavárny, o dětech, o čivavě, stárnutí, jídle, nakupování nebo o povídání v trolejbusu, kterým jel nedávno poprvé.

Szatmaryho jsem naživo nikdy neviděl, ale při objednání lístků jsem si na webových stránkách logicky pustil ukázku, ve které zazněl příběh o stárnutí nebo o čivavě. Když pak začal vykládat stejný příběh na pódiu, věděl jsem, co se bude dít, a připravilo mě to o překvapení.

Podle některých použil Szatmary i určité šablony, které někteří znali ze zahraničních stand-upů. Ale tomu se nedá divit, protože se lidé smějí tomu, co funguje a s čím se umí ztotožnit.

Pokud tedy nemáte nakoukané americké baviče a legendy zámořského stand-upu, nebudete mít vůbec žádný problém.

Řadu příběhů jsem neznal, a tak jsem se nechal ochotně vtáhnout do děje. Szatmary je ale i mistr improvizace. Když improvizoval, bylo poznat, že ho to i jeho samotného rozesmálo.

Skvěle uměl pracovat s publikem, třeba reakce na hýkavý smích publika mu umožnila zhruba pětiminutovou improvizační vložku. Několikrát se zmínil o drahých věcech, která má (auto, dům), že je to jen díky nám divákům, a že to děkuje všude, kudy chodí.

Musím udělit pochvalu i za to, že dokázal publikum po celou dobu udržet v maximální pohotovosti a pozornosti. Já, odkojený z přednášek na vysoké škole, kde jsem vypínal po pěti minutách monotónního výkladu, jsem byl neustále ve střehu.

Možná tomu napomohla i slovenština, které dobře rozumím, ale mozek se na ni musí přeci jen trochu více soustředit. A komické bylo třeba i to, když Szatmary zkoušel vyslovit česká slovíčka (např. „řází“ místo září) nebo vymýšlel české novotvary.

Ze začátku se vrátil i k vystoupení v Ústí nad Labem, kde bylo publikum, které se prakticky vůbec nesmálo, což ho hodně překvapilo.

Naopak v Ostravě zabodoval u dvou důchodců, kteří přišli spolu, ale paní seděla v první a pán v poslední řadě. Zorganizoval jejich přesazení, ale pán, který se po několika minutách přišoural z konce sálu, mu vytrhl mikrofon s tím, že chce mít od manželky konečně klid a že ho mají nechat na pokoji. A pak se odšoural zpět.

Ze Szatmaryho čišela lidskost a energie, kterou doslova nabíjel všechny účastníky show. V celé show se vyjímala příhoda z trolejbusu, v němž nám Szatmary vykládal své myšlenkové pochody, načež jej spolucestující usvědčili z toho, že si to nemyslel v hlavě, ale že mluvil nahlas.

V návalu smíchu a kašle všech v sále přišlo rychlé poděkování, že v úvodu avizované desetiminutové otázky nebudou, a ahoj Brno! Ano, v nejlepším se má skončit, ale nejen já jsem byl v takové fázi, že by mi další půlhodinka příjemného povídání rozhodně nevadila. Škoda, ale jinak to rozhodně stálo za to.

V Česku se jednalo o poslední vystoupení Szatmaryho v tomto roce. V tom příštím je v plánu hned deset dalších vystoupení, například v Olomouci, Nymburku, Písku, Litvínově nebo v Praze. Já jsem ještě posléze stand-up doplnil o návštěvu vánočních trhů v Brně.

Smích léčí, a pokud chcete i vy načerpat hodně zdraví dopředu, určitě u tohoto stand-upu doporučuji návštěvu. Pokud je vám vlastní humor, budete na výsost spokojeni. Tak jako já a všichni v sále.

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Szatmary

https://www.instagram.com/p/C1fQb62MMS1/