Na fotbale v Mnichově. Zahajovací zápas ME 2024 splnil téměř úplně vše

Mým snem je zažít naživo zápas špičkových klubů v Premier League, ale zatím jsem se k tomu nedostal. Když se však naskytla možnost zajet si na fotbal do Mnichova, neváhal jsem ani minutu. Mnichovská Allianz Arena je domovským stánkem klubu FC Bayern Mnichov a její kapacita je 69 334 diváků pro mezinárodní utkání, resp. 75 024 pro běžné zápasy v Bundeslize. V případě zahajovacího utkání loňského EURO 2024 platila první varianta.

Na zápas jsem dorazil autobusem zhruba tři hodiny před výkopem. Samotné vstupenky byly ryze v podobě mobilní aplikace UEFA Mobile Tickets, do které jste se přihlásili e-mailem, na němž proběhla rezervace. Vstupenky se zpřístupnily až pár hodin před výkopem, čímž se zabránilo kšeftování těsně před utkáním. Do té doby bylo možné vstupenky přenechat někomu jinému, QR kód pro vstup se však zobrazil až jejich poslednímu držiteli, který je přijal a uvedl své osobní údaje. Poté už lístek nešlo předat nikomu dalšímu.

Stadion je už při pohledu zvenčí obrovský a příjezd tak velkého počtu lidí několikaproudé trasy úplně stoprocentně nezvládají. A to jsme dorazili tři hodiny před výkopem utkání. Následně bylo třeba se zorientovat, ke které vstupní bráně se musím vydat, což bylo uvedeno i na samotném lístku. Následovaly instrukce o vstupu na stadion, blok, řada a sedadlo. Bezpečnostní kontroly byly standardní, jak u těchto akcí bývá zvykem, a protože jsem s sebou neměl batoh ani žádné další zavazadlo, vše proběhlo bez větších problémů.

Hned za oplocením okolo stadionu se to hemžilo fanoušky, jak těmi německými (s dresy a obličeji pomalovanými v německé trikolóře), tak těmi skotskými. Skoty šlo poznat snadno - byli v tradičních kiltech. Všude byly vlajky a masky, dokonce se do sebe oba tábory fanoušků lehce „pouštěly“. Trocha pořvávání, pak si podali ruce a každý šel svou cestou. Ta moje vedla do patra po eskalátorech a přes několik dveří a dvě kontroly mé vstupenky v mobilu jsem se dostal do tzv. hospitality. Jedná se o místo v útrobách stadionu, kde můžete jíst a pít, co hrdlo ráčí, a to nejen před začátkem utkání, ale také o poločase a po konci zápasu.

Tzv. hospitality se kupuje přímo s lístkem na utkání a je přístupná už tři hodiny před výkopem (a 90 minut po jeho konci). Má několik úrovní. Já byl na té nejnižší. O úroveň výše (a na opačné straně koridoru) byla hospitality pro partnery a sponzory UEFA. Samostatně pak stojí VIP lóže, které mají vlastní salónek s několika sedadly a vlastním soukromým občerstvením.

Když jsem dorazil do hospitality, do výkopu zbývalo relativně dost času. Bylo zde k dispozici několik stanovišť, kde kuchař naložil na talíř vybraný pokrm. K tomu bylo možné objednat pivo a nealko, vzít si tradiční preclík nebo si vystát frontu na zákusky a plátek svíčkové, kde byla suverénně nejdelší fronta. Co jsem si neobjednal hned, na to jsem musel posléze čekat dlouho v řadě. Prostor hospitality se poměrně rychle zaplnil, ale stolů bylo dostatek a pro občerstvení to platilo také.

U vstupu jsme dostali i průvodce fotbalového turnaje EURO 2024, v němž byl ke každému státu uvedený medailonek a soupiska hráčů. Pro fotbalového fanouška položka naprosto nepostradatelná.

Zhruba půl hodiny před výkopem jsem se přesunul na své místo, a už tehdy to byl až neuvěřitelný pohled. Na obrovský stadion, vysoké ochozy i špičkově připravený, pokropený a posekaný trávník, na němž vyběhli hráči domácího Německa, které přivítal ohlušující rachot z tribun. Samozřejmě se objevil i jejich soupeř, který měl publikum v drtivé menšině. Za zmínku stál jen roh stadionu, který však prozpěvoval a neztrácel naději za zcela jasného stavu 0:3.

Ty se postupně zaplňovaly a na stadionu se schylovalo k elektrizující atmosféře. Nevím proč, ale ve chvíli, kdy spustili skotští fanoušci své choreo v národních barvách v jednom z rohů stadionu, bylo jasné, že atmosféra bude skvělá. Většina fanoušků ale zcela logicky přála domácímu Německu.

Bylo zajímavé sledovat už jen to, jak byli fanoušci nadšení z rozcvičky svých hráčů, a největší potlesk patřil brankáři Manuelu Neuerovi. Byl jsem poměrně překvapený, že někteří ze známých hráčů nejsou tak vysocí, jak budí zdání v televizi.

Ze svého místa jsem mohl vidět i kóje pro komentátory i stolečky a reportéry, kteří si své hosty zvali přímo na hřiště. O poločase jsem si dal opět rychlé občerstvení, ale fronty byly tak dlouhé, že jsem na druhou půli dorazil se zpožděním.

Co se týká zápasu, byl to obrovský zážitek. Fanoušci měli nachystaná zajímavá chorea, byť bylo poznat, že někteří z nich nejsou ti praví fotbaloví nadšenci, ale že zápas vnímají stylem divadelního představení. A bylo zde rozhodně na co se koukat. Jen do poločasu padly tři góly, takže domácí byli ve varu. Třetí gól padl z penalty po červené kartě. Ve druhé půli Němci přidali další pojišťovací gól, před koncem si dali vlastní gól, ale v nastavení přidali ještě jeden, tentokrát do správné sítě.

Ve finále padlo šest gólů a naši západní sousedé hned pomýšleli na to, že by Němci mohli v domácím prostředí dosáhnout na titul. Jenže výhra nad Maďary už nebyla tak výrazná a se Švýcary Němci jen remizovali. Následně jim ve čtvrtfinále vystavilo stopku Španělsko, pozdější vítěz turnaje.

Zápas Německo - Skotsko byl pro pořádající zemi ten nejdominantnější. A to, že se mnichovská aréna po zápase převlékla do německých barev, už bylo jen třešničkou na dortu. Při půlnočním odjezdu zářil stadion do noci. Byl to zážitek, k tomu dobrý fotbal a dobré jídlo - co víc si přát? Možná jen to, abychom v podobné intenzitě mohli někdy na vrchnolném turnají zahrát i my, Češi.